Hlad po lásce

Jedním z důvodů, proč zůstáváme v nefunkčních vztazích a nemůžeme se z nich vymanit, může být koluzivní vztah, o kterém jsme psali v článku Párové nevědomí. Podobně fungují i lidé se závislou strukturou osobnosti, která je charakterizována nízkou životní energií ve smyslu prát se sám za sebe, domáhat se svých práv, schopností ohradit se, pokud je na nás pácháno příkoří.

Osobnostně závislí lidé jsou neprůbojní a mívají silné pocity méněcennosti. To vše vyvěrá z jejich hluboce zakořeněného nedostatku sebejistoty. Tuto bezednou propast mohou alespoň částečně zaplnit prostřednictvím druhých lidí, většinou prostřednictvím partnerského vztahu. Skrze jinou osobu nabývají sebejistoty, která však nemá pevné základy a je velmi křehká, jelikož je sycena zvnějšku.

Jakmile tato osoba přestane fungovat dle jejich představ, chce je opustit nebo to udělá, opět se dostavují zaplavující pocity nejistoty, méněcennosti a hluboká nedůvěra, že život zvládnou sami. To je důvodem, proč v nefunkčních a toxických vztazích setrvávají. Zároveň se však neustále udržují ve svém celoživotním pocitu bezmocnosti a strachu. Berou to jako dané a neměnné, nemají motivaci ani sílu s tímto stavem cokoliv dělat. Je pro ně velmi těžké se mu postavit.

Závislá struktura osobnosti

Typické je negativně zabarvené myšlení a náhled na svět. Jsou to zatvrzelí pesimisté, vše vidí černě a vymýšlejí katastrofické scénáře. Bývají náchylní k depresivnímu ladění, celý život je doprovází pocity beznaděje a nedostatečnosti. Toto negativní naladění logicky vede k negativním emocím. Jelikož se cítí bezmocně a nekompetentně, jen obtížně hledají smysl svého života.

Jejich směr je často určován zvenku prostřednictvím partnera. Často přebírají jeho pohled na svět a názory. Pak nabývají vratké jistoty, která jim dodá sebevědomí realizovat se vlastním směrem – ten však až tak vlastní není. Tím, že se nedokáží vymezit a vyjádřit, co skutečně chtějí, se dostávají do situací, kdy trpí silnou nespokojeností. Prožívají pocity smutku a stesku, když jsou odloučeni od svých nejbližších. Odloučení totiž odhaluje jejich prázdnotu, se kterou se následně musí vyrovnávat.

Kritika je pro ně velmi zničující a zraňující, což je vede k vyhýbavému chování. Než by riskovali, že budou vystaveni kritice, raději se nepouští do situací, které by ji mohly vyvolat. To logicky brání ve zdravém sebeprosazování se, ve vyjadřování svých potřeb a názorů a odmítání druhých. Obecně řečeno to blokuje zdravý růst osobnosti.

Přizpůsobivost v téměř všech oblastech života vede k hořkým pocitům, jelikož je nutné neustále v něčem a někomu ustupovat. Přizpůsobování se druhým na úkor sebe sama vede k pocitům rozladěnosti a nespokojenosti. To ještě prohlubuje vlastní pocit nedostatečnosti a méněcennosti.

Druhým způsobem, jak se vyhnout kritice, je zbytnělý perfekcionismus. Závislí lidé se k němu uchylují v naději, že pokud budou vše dělat na maximum a perfektně, budou extrémně pečliví a nedopustí se žádné chyby, nedostaví se také žádná kritika – naopak s vysokou pravděpodobností přijde pochvala či uznání. Vyvíjejí tak na sebe obrovský tlak, ale alespoň částečně si tímto způsobem sytí pocit sebedůvěry.

Pro lidi se závislou strukturou osobnosti je typické, že upřednostňují potřeby druhých před těmi svými. Chtějí se totiž okolí zavděčit. Žijí v neustálém strachu, že budou zavrženi, odsouzeni a nepřijati, což povede k samotě. Maximálně se přizpůsobují, jelikož se domnívají, že když budou druhým vycházet vstříc, budou oblíbení. Velmi obtížně vyjadřují nesouhlas, nedokážou odmítnout další pracovní úkol, přestože již nyní nestíhají a mají práce nad hlavu. Na úkor svých aktivit slibují téměř nemožné, jen aby se nemuseli vymezit a říct „ne“.

Ve vztahové rovině se toto nastavení projevuje přesvědčením, že si lásku musí zasloužit – upozaděním až obětováním sebe sama, naprostým odevzdáním se, přehlížením vlastních potřeb. Nevystupují tak ve vztahu autenticky, ale snaží se maximálně vyhovět tomu, co si myslí, že chce nebo potřebuje ten druhý. V partnerství nežijí svůj vlastní život, ale život partnerův. Přizpůsobují mu téměř vše, svůj volný čas, záliby, přátele i životní rytmus a styl.

Výrazně se to projevuje v počátcích vztahu – protějšek si tak zvykne na to, že je jeho partner přizpůsobivý a vychází ve všem vstříc. Vztahově závislý člověk se tak může dostat do situace, kdy se společně s partnerem vydají životní cestou, na které se domluvili, a on pak zjistí, že to takto vlastně nechce. Vše nechá dojít tak daleko, až se pro něho situace stane natolik neúnosnou, že z ní musí vystoupit prostřednictvím zkratkovitého jednání, které je pro okolí mnohdy nepochopitelné.

Mějte mě rádi

Závislostní nastavení vzniká pravděpodobně v dětství, kdy docházelo ze strany jednoho z rodičů (či obou) k emočnímu zneužívání. V rodinné historii závisle strukturovaných osobností bývá časté, že již jako malé děti začaly upřednostňovat potřeby druhých před těmi svými. To se dělo tím způsobem, že vycítily, jak by se měly chovat.

Například měly matku, která byla zahlcena povinnostmi, byla vyčerpaná a často si stěžovala na to, že je toho na ni moc. Dítěti sdělovala, že potřebuje odpočívat a ono jí musí dopřát klid. V dítěti mohl narůstat pocit, že mamince nesmí přidělávat ještě více starostí, musí být hodné a také jí pomáhat.

Tím dosáhlo ocenění, přijetí a také si „vysloužilo“ projevy lásky z její strany. Vytvořilo si tak nastavení, že potřeby druhých jsou přednější, je třeba jim dávat patřičnou důležitost a hlavně se jim přizpůsobovat. Pak může být akceptováno a hodno lásky. Následně se z dětí, které toto zažívají, mohou stát takzvaní „pomahači“. Rádi a ochotně pomáhají druhým bez nároku na reciprocitu a bez ohledu na své vlastní potřeby. Jejich uspokojení je vnitřní: prostřednictvím pomáhání sytí svou prázdnotu.

K rozvoji závislé struktury osobnosti také přispívá dominantní přístup rodičů, kdy dítěti velmi zřídka dovolují se projevit či mu to nedovolují vůbec. Neustále ho usměrňují, peskují a kárají. Dítě pak nabývá pocitu, že ať udělá cokoliv, je to vždy špatně. To má významný dopad na jeho sebevědomí a na víru v sebe sama. Pokud udělá něco ze své vůle, je to nepřijímáno. Aby bylo hodno lásky, musí se přizpůsobovat požadavkům rodičů.

Vztahové preference

Lidé se závisle strukturovanou osobností jsou velmi citově založení. Vyhledávají vztahy, prostřednictvím nichž si mohou zdánlivě doplnit to, co jim chybí. A tím je sebejistota, sebevědomí, průbojnost a agresivita. Potřebují partnera, kterého mohou obdivovat.

Takto navenek působí lidé s narcisticky organizovanou osobností. Jsou jejich protikladem, jelikož jejich osobnostní zaměření je racionální. Ti naopak potřebují, aby je jejich protějšek obdivoval a zaplnil tak na oplátku jejich prázdnotu. Toto vztahové spojení může po krátkou dobu fungovat: závislý člověk hledá oporu a jistotu, narcistický hledá potvrzení svého ega. Tyto dvě na první pohled naprosto rozdílné osobnosti spojuje zásadní charakteristika – vnitřní křehkost a narušený pocit vlastní hodnoty.

U závisle strukturovaného člověka neproběhla separace od mnohdy dominantního rodiče. Ten mu svou silou dává podporu a oporu, přestože je zhoubná v tom, že vytvořila a prohlubuje závislost. Jeho výchovný styl a přístup k dítěti byl kárající, poučující, devalvační a nadřazený. Přesně toto dostane závislý člověk od narcistického partnera. Naskakuje do stejného scénáře, jelikož je pro něho známý a tím pádem bezpečný, přestože je destruktivní.

Pokud se závislý člověk ocitne v partnerském vztahu, přenese toto na svého partnera. Závislost na rodiči nahradí závislostí na partnerovi. Vztahy v této podobě jsou nenaplněné a prázdné, nelze z nich však vystoupit. Závislí lidé ve vztahu setrvávají, přestože si jsou vědomi jeho destruktivního charakteru, jelikož mají pod kůží vryté přesvědčení, že život sami nezvládnou.

Mechanismus, proč je tak těžké vystoupit ze závislého vztahu, může vypadat takto. Závisle strukturovaný partner potřebuje neustálý přísun důkazů lásky. Potvrzuje to jeho hodnotu a důležitost pro druhého, dodává mu to sebevědomí, zvyšuje jeho sebeúctu. V případě, že jeho partner přestane tyto potřeby sytit, dochází k tomu, že své snažení ještě zintenzivní ve smyslu musím se snažit ještě více, pokud se budu snažit, zasloužím si více lásky.

Tato urputnost se však většinou stane tím pravým zabijákem vztahu. Dochází k opakovanému odmítání a ponižování. Závisle nastavený partner však reaguje tak, že to přece teď nevzdá, jelikož se v záchraně vztahu silně angažoval. Je velmi těžké pustit něco, do čeho tolik investoval. Následný rozchod je pro něho naprosto devastující. Má pocit, že situaci nezvládl, že přestože projevoval tolik lásky a obdivu, protějšku to nestačilo a opustil ho. To si opět překládá svým jazykem: jsem bezcenný.

Osamostatnit se

Vymanit se ze závislostního chování znamená stát se sám sebou a být autentický, přehnaně nepodléhat názorům druhých a neupřednostňovat potřeby druhých před svými. Jde tedy především o to postavit se svým pocitům méněcennosti a pokusit se je zmírnit. Skrze závislost nedochází k rozvoji osobnosti, v tomto nastavení se nikam neposouváme, stagnujeme na místě. Jsme zaseknutí v závislostním a podřízeném nastavení. Vystoupit z něho vyžaduje postavit se za sebe sama.

Jelikož za vznikem závislé struktury osobnosti může stát závislost dítěte na rodičích či opačně, pro vystoupení z ní je užitečné, když dojde k separaci od rodičů. Jelikož se však jedná o dominantního rodiče, je tato separace o to náročnější. Jde v podstatě o to vzepřít se dominantnímu rodiči, respektive partnerovi, a zaujmout roli dospělého člověka. Setrvávání v dětské pozici totiž závislost ještě více prohlubuje.

Změna závisle strukturované osobnosti pochopitelně vyvolává značnou nevoli a odpor ze strany okolí. To bylo zvyklé na to, že dotyčný vždy ustupuje, obětuje se a je snadné ho přesvědčit. Najednou již není tak snadno manipulovatelný. Aby člověk se závislou strukturou dokázal tuto nevoli okolí ustát, je třeba, aby na to měl dostatek síly, aby si byl „jistý v kramflecích“. Vzepření se dominantnímu rodiči vyžaduje pevné rozhodnutí a odvahu. Odstranění vnitřní nesvobody je cestou k nezávislému a autentickému prožívání a životu.

Více k tématu:Heinz‑Peter Rohr: Závislé vztahy