Gambler a jeho pán

Závislost na hraní (gamblerství, patologické hráčství) je v českých podmínkách novodobé onemocnění. K jeho masivnímu rozvoji u nás došlo teprve počátkem devadesátých let. Kromě některých pedagogů a psychologů se tehdy problémem zabývali především pracovníci hygienických stanic. Zvláštní, že? Postoj veřejnosti k problému gamblerství je celkem neutrální, přestože na rozmáhající se počet heren a kasin většina z nás reaguje s nelibostí. Do určité míry to může být dáno i tím, že na rozdíl od alkoholika nebo toxikomana je gambler dlouho pro okolí nenápadný. Ani nejužší rodina dlouho nemusí dlouho poznat, že jejich blízký už po uši zabředl do závislosti na hraní.

Radost hned, nebo jen slast z nové šance?

Stejně jako všechny závislosti má i rozvoj gamblerství plíživý charakter. Jeho počátky jsou blízké experimentování s drogami. Nevinné zpestření zábavy okořeněné drobnou výhrou a drobnou prohrou se postupně stává pravidelným hraním, kdykoliv se budoucí gambler dostane do blízkosti stroje. Podobně jako si alkoholik uvědomuje pouze účinek alkoholu v pocitové oblasti a vůbec netuší, co se odehrává v chemii mozkových buněk, tak i gambler se soustředí pouze na to, co z „bedny“ vypadne: okamžitá radost, nebo zklamání následované nadějí na úspěch v dalším okamžiku?

Netuší samozřejmě nic o chemických procesech, jež se mu v dalším období stanou osudové.

Kdo koho ovládá?

Dlouho jsem žila v domnění, že gambler je zaměřený na to, že může ovládnout hrací automat. Ve skutečnosti se ale gambler  snaží ovládat své myšlení a chování. Chce mít sám sebe pod kontrolou.

Žije vidinou znovunabytí prohraných peněz a přáním včas odejít. Přeje si zahrát a vyhrát? Možná také. Ale v pokročilém stadiu onemocnění už tomu tak není.

Přednáška 19. listopadu 2024