Emoční zralost

Když tedy identifikujete, že vaším hlavním tématem v kolapsových vztazích a situacích je, že si připadáte přehlížení, pak to zřejmě bude téma, které si nesete z minulosti. V okamžiku, kdy se necítíte dobře, je dobré dát si odstup a uvědomit si, že vaše prožívání nemusí nutně souviset s daným člověkem v přítomnosti (ačkoli může) a také že nyní máte k dispozici prostředky, jak se o sebe postarat a situaci řešit dospěleji.

Z psychologického hlediska vazba s emočně nezralým rodičem způsobila vaše pochybnosti a pocity osamělosti. Cílem by tedy mělo být takový vztah uvnitř v sobě uzdravovat a zároveň budovat emoční zralost, kterou sami často máme pokřivenou. Jak na to?

Prostor pro sebe

V první řadě si hlavně berte dost času sami pro sebe, kdy děláte věci, které vás baví a naplňují, nebo jen tak lenošíte. Není nic lepšího, jak se zklidnit a srovnat si v sobě různé otázky, než když se věnujete své oblíbené činnosti nebo odpočinku. S jasnější myslí pak můžete hledat, co by za tím vlastně mohlo být.

Je moc důležité si uvědomit, že vám chyběl opravdový zájem o vás a o vaše potřeby a že vy nyní to samé děláte sami sobě. Nevěnujete si pozornost, neptáte se, jak se cítíte a co byste potřebovali, ale tlačíte na sebe. Ve vztazích se upozaďujete, přizpůsobujete. V práci se dáváte na poslední místo a nevěříte si. Investujete mnoho energie do vztahů, které nejsou vyrovnané a kde odvádíte většinu emoční práce, a pak jste následně frustrovaní.

Je důležité věnovat se sobě a svým pocitům vztahujícím se k vašim původním vztahům. Vnímat, co cítíte teď ve svém dospělém životě a co byste potřebovali. Často to nevíme a jsme zmatení, ale to nevadí: stačí být trpěliví, pravidelně trávit čas v klidu, sportovat, číst, meditovat, mít terapie – prostě zkoušet vše, co vás více vede k sobě samým, a postupně si najít tu svoji cestu.

Zároveň také postupně napravovat váš pokřivený pohled na sebe nyní v přítomnosti a vyrovnávat aspekty vašeho života do toho správného směru. Tedy začít si více věřit, hezky k sobě mluvit, pečovat o sebe a vyhledávat vztahy, kde se cítíte dobře.

Kultivovat nebo hledat a budovat svoje silné stránky a talenty, které jsou tak důležitou součástí sebehodnoty a dobrého pocitu ze sebe. Může se jednat i o úplně obyčejné věci typu vaření, zahradničení, pletení, četby… A hlavně na sebe netlačit, pokud na vás byly ve vaší rodině kladeny veliké nároky. Ale také neidealizovat si druhé a nemyslet si, že vědí víc než vy.

Schopnost zpracovávat bolestivé zkušenosti z dětství a vyrovnávat se s nimi vede k větší zralosti. Protože si uvědomíte, co cítíte, a zároveň si dáte čas, abyste se rozhodli, jak budete reagovat a co uděláte. Postupně se naučíte zpracovávat svoje emoce a tím také být více k dispozici pro svoje okolí, které za to stojí.

Mnohdy pomůže, že si jen uvědomíte, co v daný okamžik prožíváte, a pro sebe si to pojmenujete. Nemusíte se vůbec zabývat tím, co byste měli druhému říci a jestli byste to měli udělat. Postupně si najdete sami tu správnou cestu, abyste dali najevo určitou svou emoci, ale zároveň zůstali konstruktivní a neztráceli důvěru, že to dobře dopadne.

V gestalt psychoterapii se pracuje s pojmem nabývání sebepodpory: postupně se v prožívání stáváme více nezávislými na druhých. Učíme se, jak si také umět poradit sami a co pro sebe můžeme udělat. Neznamená to izolaci a tichý vztek, že vám nikdo nerozumí, ale větší autonomii. Nepotřebujete zkrátka pořád někoho dalšího, kdo vás uklidní.

Práce s emocemi a větší nezávislost zároveň vytváří prostor pro větší rozvahu a konstruktivní řešení. Jako by to umožňovalo větší rovnováhu mezi tím zabývat se sami sebou a věnovat se zdravě druhým, což bude také jedna z charakteristik emoční zralosti.