Emoční prázdno

• „Pocit, jako kdybych nemohl vypnout.“
• „Pocit, jako kdybych byla pořád nastartovaná.“

Našemu tělu nejvíce vyhovuje nacházet se většinu času v okně tolerance a krátkodobě, čas od času se ocitnout na jednu nebo druhou stranu mimo něj. Nezvládá ale fungovat mimo optimální míru nabuzení po dlouhou dobu. Když je až moc dlouho v napětí, úzkosti či neustálém přemýšlení, automaticky nás přepne do hypoarousalu.

Jako kdyby hlásilo: „Stop, už je toho na tebe moc, potřebuješ na chvíli zklidnit!“ Chce nás na chvíli utlumit, a tak nás otupí odpojením se. Důsledek pro nás může být ten, že nic necítíme. Na scénu přichází emoční prázdno.

Jak z toho ven?

Ve stavu hypoarousalu a nicnecítění potřebujeme pracovat skrze tělesnou řeč, na kterou autonomní nervový systém nejlépe slyší. Logika je v danou chvíli neefektivní. Klienti na terapii někdy popisují, že přesně vědí, co by měli dělat, aby se cítili „lépe“, a přitom to nedělají. Zůstávají vypnutí a o to více cítí emoční prázdno. 

Pojďme se podívat na jednoduché techniky, jak se postupně navrátit do svého okna tolerance. Odhoďme na chvíli posuzování a hodnocení. Zapojením smyslů se dokážeme postupně dostat ze stavu zamrznutí a vrátit do těla energii.

Choďme jako astronauti

Na malou chvilku si představme, že jsme astronauti na Měsíci a na sobě máme skafandr. Právě se nacházíme na úplně jiné planetě a naším cílem je ve skafandru jít. Našlapujme, co nejpomaleji dokážeme. Uvědomujme si každé pomalé našlápnutí, každý náš krok. Zpomalme naše krůčky přesně tak, jako by našlapoval astronaut. Zpomalme a vnímejme každý krok.

Zapojme smysly, co to jde

Stoupněme si a pořádně máchejme rukama z jedné strany na druhou. Pokud jsme milovníci kávy, čaje nebo esenciálních olejů, neváhejme si k nim pořádně přičichnout a vnímat jejich vůni – nejrychlejší cesta, jak stimulovat mozek, je skrze čich. 

Porozhlédněme se také po místnosti a vyjmenujme všechny barvy, které vidíme. Vyberme si jeden předmět a detailně si ho popišme. Jak je veliký? Jakou má barvu? Na co se používá? Jakou má strukturu?

Vypišme se z toho

Vezměme si kousek papíru nebo notebook a ze všeho, co cítíme i necítíme, se vypišme. Zápisky nemusíme zpětně vůbec číst. Klidně si čmárejme, kresleme si nebo si napišme, co se nám (ne)honí hlavou. Proč? Opět dochází ke stimulaci smyslů a tělo se postupně aktivuje.

Nebojujme proti emočnímu prázdnu

Běžné je vyčítat si, že nic necítíme, že je s námi určitě něco špatně nebo že jsme divní. STOP. Nádech a výdech. Není s námi nic špatně. Pojďme pracovat s emočním prázdnem, ne proti němu. Staňme se detektivem a prozkoumejme, jestli náhodou jednou z příčin není právě to, že jsme se dlouhou dobu nacházeli ve stavu napětí a zahlcení (hyperarousalu), a tak nás naše tělo „vypnulo“.

Místo výčitek hledejme, co pro sebe můžeme udělat. Věnujme energii popsaným technikám a nedávejme ji do posuzování nebo hodnocení. Možná si říkáte, že je to až moc jednoduché. Jednorázové vyzkoušení technik nám pocity a emoce na lusknutí prstů nevrátí. Zázračnou pilulku v nich nehledejme. Na pozadí a v našem těle se ale stane řada věcí.

Krok za krokem se budeme vracet do našeho okna tolerance, kde emoce a pocity přirozeně proudí, prožíváme a uvědomujeme si je. Postupně se nám do života navrátí příjemné emoce, jako je radost, vděčnost nebo těšení se. Důvěřujme procesu a buďme při zapojování jednotlivých technik konzistentní. Nekašleme na sebe, buďme k sobě milí a hlavně trpěliví. Myslím na nás.

Více k tématu:Sheri Van Dijk – Jak zklidnit bouři emocí