Emoční mor

Vždycky je co dělat. Je potřeba dochovat svoje a manželovy staré rodiče, vyvést a zajistit děti, pak jim pomáhat s vnoučaty a společně se radovat z rozrůstající se rodiny. Být stabilní dědeček a babička. V rodině taky bývají psi, kočky a další zvěř, o které je třeba se starat, zahrada (od té se v případě emočního moru odchází hůř než od muže), chalupa, do které jste vložila ruce i srdce. I emočně prázdné manželství bývá spojeno s místy, která jsme vybudovali a která milujeme. Není to černobílé.

Dynamika v páru

Kdyby podobný dopis psal váš manžel, možná by psal podobně o emočním odcizení. O ambiciózní ženě, která se nejdřív věnovala dětem, pak svému studiu a kariéře, která ho chudáka k ničemu nepustí, zrekonstruovala byt, chalupu a úplně jej převálcovala v jeho mužské roli, „vykastrovala“, takže jí býval nevěrný a teď už je impotentní a jen přežívá.

Za to, co mu manželka „provedla“, má v podstatě právo ji využívat a nechat se obskakovat a ona je pořád stejná, činorodá, aktivní, „mužská“. Co na tom, že vy byste možná řekla, že vedle něj, pasivního a vyčítajícího, jste taková musela být. Je to jeden z typických českých příběhů, kombinace věčného syna a silné ženy.

Obvykle, pokud se jeden z dvojice (ať už muž, či žena, který současně není v paralelním vztahu) v takovéto situaci rozhodne pro rozvod, do situace se vloží jejich dospělé děti a rozvodu poměrně razantně brání. Je to také z praktických důvodů, kvůli dělení majetku a ztrátě jejich pohodlí, protože je prostě jednodušší udržovat kontakt s rodiči, když jsou na jednom místě. Děti obvykle vnímají, ale neřeší, jestli jsou spolu rodiče šťastní, a sexuální naplnění rodičů je nezajímá. Zato si umí představit, jak by byly po rozvodu komplikované třeba Vánoce.

Když si potom jde ten „ odcházející, opouštějící“ za svým, musí vynaložit úsilí nejen na oddělení se od partnera, praktické a právní úkony, dělení majetku, stěhování a budování nového domova, ale i na konflikt s dětmi, a to bývá značně energeticky, emočně i časově náročné. Situace se vždycky usadí, ale obvykle to trvá kolem tří let a někdy se děti nebo další příbuzní „zaseknou“ a konflikt přetrvává.

Proto se lidi většinou rozvádějí, až když mají někoho jiného, o koho se můžou v této situaci opřít. Takže moje další otázka by byla – jestli už jste o svých pocitech mluvila s dětmi a máte zmapované, jak by to viděly… kdybyste se (a z mého pohledu také pochopitelně) rozhodla od manžela odejít.

Nicméně pokud se emoční mor neřeší, obvykle to po pár letech někdo z dvojice odstoná. A pak už rozvod nepřichází v úvahu, protože těžce nemocný partner se nemá opouštět. Manželé se spolu dotrápí ke smrti, často jeden z nich dostane pohybové potíže, demenci, rakovinu a druhý například ohluchne. Ke konci života jsou skutečně fyzicky rozděleni, dožívají každý v jiném sociálním či rehabilitačním zařízení, alzheimerovském domově, případně u svých dětí, což zase nese komplikace. Toto je opakovaná zkušenost z příběhů lidí, kteří ke mně přicházejí.

Zdroje radosti

Takže to by byla ta praktická část příběhu. A teď k vám – samozřejmě, že jde v první řadě o vás a vaše emoční, duchovní a tělesné zdraví. Máte zhruba deset let, kdy ještě můžete něco nového zažít nebo vybudovat a užít si to, teď vám bude šedesát. V sedmdesáti už se lidé nerozvádějí ani moc nenavazují další vztahy, protože jsou už většinou bolaví, více nebo méně nemocní, stydí se, že jsou staří, a vědí, že nový vztah nebude mít dlouhého a krásného trvání.

Léta jste byla emočně závislá na manželovi. Píšete, že jste dospěla a navázala kontakt se svou nezávislostí: „Konečně jsem pochopila, že mu nemusím být vděčná, že si mě vlastně někdo vzal.“ Musíme si říct také to, že na emoční nezávislost a radost nemusíte být rozvedená.

Vyprázdněný vztah s manželem vám dává dost prostoru pro seberealizaci. Využijte to! Koneckonců, v jeho očích už to s vámi asi o moc horší být nemůže. Navažte a pěstujte vztah sama se sebou. Pokud to nepůjde samo, jděte na terapii. Věnujte se sobě, máte splněno jako matka i manželka. Přijměte zodpovědnost za to, jak se cítíte, a pečujte o své dobré emoce.

Zabývejte se vážně tím, co chcete, co vás baví a co by vám mohlo přinést radost. Hledejte to, experimentujte. Vybudujte si partu kamarádek, to možná bude chtít určité úsilí. Pěstujte vztahy s kamarády muži, abyste měla v životě i mužský element, mužské oči a zpětnou vazbu. Můžu vám slíbit, že když se začnete starat krůček po krůčku o sebe, do dvou let se váš život a vaše pocity promění.

Můžete dělat všechno, co chcete, jen to možná nebude s manželem. Ale třeba se časem přidá, protože když jste spokojená, jste zajímavá. Přeji vám, ať najdete a držíte v životě zdroje radosti.