Emoce ve vztahu

Dál píše: „Tím, že na manželovi budu pravděpodobně nějakou dobu finančně závislá, se mě jeho situace dotýká, nemohu ji tedy od sebe oddělit. Výměnu rolí živitele a pečovatele o děti ale nechci, na mateřství se velmi těším. Začíná mě to frustrovat a vystrašovat čím dál tím více.

Když to s ním chci probírat a případně se na něj snažím tlačit, začne se bránit. Když na něj naopak netlačím, vše zajede do stále stejných kolejí. Samozřejmě nám můj tlak poškozuje vztah. Ale nevím, jak se chovat v situaci, kdy chci dávat najevo, že mi to vadí, a nechci se přetvařovat, když se zároveň musím smířit s tím, že situaci neovlivním (i když se mě může dotýkat), a nekazit si vztah mou frustrací a naštváním.

Nechci dopadnout tak, že během rodičovské vysaji veškeré své úspory a budu nucena to finančně táhnout ze svých brigád po večerech. Vykomunikovat jsem se to samozřejmě snažila, ale opakovaně bezúspěšně. Vyjma tohoto je manžel skvělý partner a bude i dobrý otec. A zároveň vím, že za situaci v práci úplně nemůže a že to pro něj je také těžké. Ale vadí mi, že to neřeší.“

Při čtení jsem vedle přímého dotazu na postoj a chování v textu zachycovala další témata. Třeba kde jsou hranice naší zodpovědnosti, jaký vliv má typ osobnosti na naše rozhodování, pouštění změn do života nebo na prožívání emocí a komunikaci, jak se stavět k výměně rolí pečovatele a živitele, co se stane s životní úrovní při přechodu na rodičovskou dovolenou… a v závěru jsem se zamýšlela, co vlastně dělá vztah pevným.

Snad i vám moje odpověď a úvahy, které zde čtenářce Lili nabízím, pomohou najít dostatek trpělivosti a klidu k vyjednávání v podobných situacích.

Hranice zodpovědnosti

Začnu tím, že ve vašem popisu cítím velkou proaktivitu. Snahu řešit věci, nenechat je takzvaně vyhnít. To je v životě velmi užitečná vlastnost. Má ale taky své stinné stránky, když ji používáme k řešení problémů, které nejsou v našich rukou, tlačíme ostatní někam, kam oni nechtějí, nebo když se snažíme rozhodovat za druhé.

Ptáte se, jak změnit váš postoj – jste si tedy vědoma, že předmětem změny můžete být jen vy sama. Vedle toho ale váš popis situace ukazuje, že byste byla ráda, kdyby změnu podstoupil váš partner. Bude se vaše spokojenost odvíjet od toho, jestli se druhý zařídí, nebo nezařídí podle vašich potřeb a přání?

Tazatelem zde není váš manžel, takže není fér ani etické řešit, co by měl nebo neměl udělat on. Ale mohu vám nabízet otázky, které na něj směřují a které by vám mohly pomoci získat jiný náhled. Zajímalo by mě, jak se k situaci staví váš muž. Přijímá budoucí roli živitele rodiny a zodpovědnost s tím spojenou, nebo zde popisujete spíše svoje očekávání, co by měl udělat a jak by se k situaci měl postavit?

Popisujete taky, že když tlačíte, manžel se začne bránit, a když na něj naopak netlačíte, vše zajede do starých kolejí. Tlak většinou vyvolá buď protitlak (manžel se brání) nebo podlehnutí tlaku – vyhoví vám, otázkou však je, za jakou cenu, jakou daň za to on nebo vy oba zaplatíte. Nebo snahu tlaku se vyhnout, schovat se, mít klid: vše zajede do starých kolejí a manžel si žije svůj život tak, jak si ho sám představuje.

Píšete, že se vás situace manžela dotýká a nemůžete ji od sebe oddělit. Stejně tak jeho se bude dotýkat vaše situace a nemůže se od ní oddělit. Jak vnímáte hranice zodpovědnosti za vaši budoucnost? Rozhodnutí ohledně společné budoucnosti musíte udělat společně. A společně musíte přijmout zodpovědnost za to, co to rozhodnutí přinese. Když situaci za oba rozhodne jen jeden z vás, je možné, že druhého to v životě dostane někam, kam vlastně nechtěl.

Vliv typu osobnosti

Každý z nás je jiný a je vybaven odlišnými schopnostmi, je jinak ochotný přistoupit ke změně nebo změny do svého života pouští různě rychle. Píšete, že vy v situaci vašeho partnera byste změnu už dávno udělala. Srovnáváte jeho schopnosti a ochotu s tím, jak byste reagovala sama. Vaše hodnocení situace vychází z vašeho osobnostního nastavení. Napadá mě v souvislosti s tím mnoho otázek, které bych vám pokládala, kdybychom se viděly osobně.

• Jak je nastaven váš muž? Jak přistupuje ke změnám v životě obecně?
• A jak přistupuje k této konkrétní změně? Chce ji?
• Otálí, protože si není jistý, jestli tu změnu vůbec chce?
• Nebo má obavy? Z čeho? Co mu brání?
• Jak mu možná vy svým přístupem znesnadňujete změnu podstoupit?
• A jak byste mu naopak mohla se změnou pomoci, pokud by o to stál?

Píšete, že partner svou situaci není ochoten, schopen řešit. Jak to vypadá? Nemá k tomu schopnosti, jako je průbojnost, komunikační a vyjednávací schopnosti? Je většinou spíš reagující než proaktivní? Nebo jaké jiné schopnosti mu chybí k tomu, aby změnu realizoval? Co vás k tomu napadá? Pochopíte‑li přirozené nastavení vašeho partnera, získáte víc nadhledu nad jeho i vaší společnou situací.

Když chceme měnit druhé nebo jejich situaci, nejde to, nefunguje to. Můžeme jít pouze příkladem. A i tak je nutné přijmout variantu, že se námi možná nechají a možná nenechají inspirovat.

Komunikace a autenticita emocí

Dále se ptáte, jaký postoj a chování zvolit, abyste nebyla protivná a nekazila to, co je ve vztahu dobré. A současně nechcete potlačovat a zastírat vlastní nespokojenost. Také popisujete, že jste se snažila celou věc vykomunikovat, ale opakovaně bez úspěchu. Navážu zde na předchozí úhel pohledu. Náš typ osobnosti totiž ovlivňuje i to, jak komunikujeme a jak nakládáme s emocemi.

Zajímalo by mě, jestli bezúspěšná komunikace v tomto případě znamená, že komunikace na důležité téma vůbec neproběhla, nebo že se vám komunikací nepodařilo dosáhnout shody či vámi očekávaného výsledku. Odmítl partner komunikovat o tomto tématu, nebo odmítl přistoupit na vaše řešení?

V obou případech se můžete zaměřit na to, jakým stylem svoje potřeby komunikujete a zda je protistrana slyší a vnímá. Jestli třeba jen nepotřebuje čas si věci promyslet a zareaguje až poté, co zaujme nějaké stanovisko v sobě. Pokud komunikace mezi vámi selhává obecně v určitých momentech, zkuste si všímat, co je pro ně typické, co ty situace mají společného. Uvedu pár příkladů:

• Povídáte, vysvětlujete, argumentujete… a protistrana neposlouchá, protože možná nestíhá zachytit množství informací, potřebuje svůj čas k tomu je vstřebat.
• Dochází k nedorozumění. Vy to myslíte nějak a protistrana to pochopí jinak. Možná se míjí styl komunikace, kdy jeden preferuje kontext, příběh, souvislosti a druhý stručnost, fakta, detaily.
• Někdy může být sdělení chápáno jako útok a komunikaci zavře. Třeba když používáte ukazovací způsob ty jsi takový, děláš nebo neděláš tohle a tamto… místo sdělení o sobě: Když děláš tohle, já se cítím takto.

Jak vidíte, odlišností se zde dá vystopovat celá řada. To, že jste odlišní, ale můžete vnímat ze dvou úhlů – odlišnosti vás od sebe buď vzdalují, nebo se odlišnostmi doplňujete. Úhel, ze kterého budete nahlížet na svůj vztah, bude dál formovat vaše soužití.

Pokud chcete zaujmout k vaší situaci užitečnější postoj, je lepší vnímat sklenici jako poloplnou než jako poloprázdnou. Pokud tedy vidíte, že byste jednu situaci řešili každý jinak, zkuste si taky všímat toho, jak se díky tomu vzájemně doplňujete. Všechny vlastnosti a schopnosti se mohou projevit jako silné stránky i jako slabiny, záleží na jejich použití.

Každý vztah se potýká s problémy a je důležité, aby se na řešení podíleli oba partneři. Vztah je most mezi dvěma lidmi, nejde ho stavět jen z jedné strany. Na rozhovor, u kterého očekáváme, že bude mít nějaký emoční náboj nebo přinese emoční zátěž, je dobré se předem připravit.

• A to na tomto místě neznamená nahromadit argumenty, ale domluvit se, že si na takový rozhovor vyhradíte čas a budete připraveni jeden druhému naslouchat.
• Můžete to udělat tak, že si před takovým rozhovorem společně řeknete a shodnete se, že záměrem rozhovoru je najít pochopení jeden pro druhého. To vám pomůže se k záměru vracet. Můžete se také domluvit na tom, že si to vzájemně připomenete, když budete vnímat, že se dostáváte jinam.
• Dejte si taky záměr, že budete mluvit o sobě a přijímat „já sdělení“ druhého s otevřeným srdcem a nebudete si vzájemně vstupovat do řeči.
• „Já sdělení“ je při takových rozhovorech klíčové. Pro pochopení potřebujete sdílet svůj pohled na věc, svůj příběh a svoje emoce, ne hodnocení situace a partnera.

Výměna rolí

Ještě jednou zopakuji to důležité: když chceme měnit druhé nebo jejich situaci, nefunguje to. Můžeme jít pouze příkladem. Vy sama teď stojíte před nekomfortní změnou, pokud máte zaujmout odlišný postoj k situaci. Když to ale dobře zvládnete, můžete partnera inspirovat svým přístupem.

• Píšete, že nechcete výměnu rolí živitele a pečovatele o děti. Z vašeho příběhu se ale nedozvídám, jaký přístup má váš manžel. Panuje o rozdělení rolí ve vaší domácnosti shoda?
• Píšete, že je skvělý partner, a těšíte se na to, že bude i dobrý otec. Opět bych se zajímala o to, jaká debata u vás probíhá kolem tohoto tématu.
• Jaký přístup má váš manžel? Měl by zájem postavit se do pečující role?
• Přicházela by případně v úvahu varianta se v průběhu „rodičovské dovolené“ prostřídat, abyste mohli oba zažít obě role a obohatit se o nové zážitky a perspektivy?

Zkušenosti párů, které se v rolích střídají, ukazují, že to jejich vztah posílilo. Zažít a pochopit obtíže, které s sebou obě role nesou, umožňuje lépe se vcítit do druhého a vyhnout se tak spoustě konfliktů.

Životní úroveň

Uvědomuji si, že teoreticky to vždy vypadá jednoduše a realita bývá složitější. Finance bývají jedním z hlavních argumentů pro finální rozhodnutí. A vy na to narážíte. Píšete, že nechcete vysát veškeré své úspory a být nucena to finančně táhnout ze svých brigád po večerech. Napadají mě k tomu další otázky, které bych vám kladla.

• K čemu máte své úspory určené? Jaké horší časy ve vašem životě mají pokrýt?
• Pokud byste nechtěla využívat své úspory v době „horších časů na rodičovské dovolené“, co by pro vás reálně znamenal finanční pokles v jejím průběhu? Uskromnění se, nebo neschopnost plnit závazky a naplnit základní potřeby?
• Jaký je nejhorší scénář, který by mohl nastat? Jak to pak bude vypadat?
• Jaký je scénář, když situace zůstane neměnná? Co to způsobí vašemu vztahu, když partner žádnou změnu neudělá?
• Jak by podle vás byla situace spravedlivá, co se týče rozdělení péče a zabezpečení financí? A jak by vypadala spravedlivá situace podle vašeho partnera?

Co dělá vztah pevným?

Na závěr se znova vrátím k vaší ústřední otázce, jaký je dobrý postoj k dlouhodobé nespokojenosti ve vztahu v situaci, kdy partner danou věc není ochoten či schopen řešit a změnit. Popisujete dlouhodobou nespokojenost s jednou konkrétní oblastí ve vašem vztahu, která ale vyžaduje změnu od vašeho partnera, ne od vás. A ptáte se, jak změnit svůj postoj.

K řešení každé situace se dá přistoupit třemi způsoby. Z anglického love it, change it, leave it – buď to přijmete a budete milovat tak, jak to je, změníte to, nebo to opustíte.

• Dokážete partnera přijmout takového, jaký je, s jeho chováním, jaké je, a žít další desítky let v míru sama se sebou?
• Pokud to nejde přijmout, můžete se to pokusit změnit – to teď děláte. Co ale můžete změnit vy sama, abyste vašemu vztahu dodala stabilitu, abyste se v něm mohla cítit v bezpečí a nezpochybňovala jeho hodnotu?
• A pokud není možná změna, je lepší nechat to být a odejít. Máte s partnerem společnou a jednotnou vizi vaší budoucnosti?

Vím, jsou to všechno náročné a nepohodlné otázky. Dopřejte si čas, a kdyby toho na vás bylo moc, neváhejte a vyhledejte někoho, s kým budete moci celou situaci víc probrat.

Na závěr vám chci nabídnout metaforu, kterou ráda používám k zamyšlení o tom, co dělá vztah pevným. Ptám se, na jakých společných základech vztah stojí. Máte společné životní hodnoty, podobné vidění světa, směřování ke společné budoucnosti nebo životní vizi?

Připomínám, že každý vztah je tvořen každodenností. To, co se děje den za dnem, utváří nakonec život jako celek, je proto důležité, jestli se potkávají nebo jestli vzájemně ladí vaše každodenní rutiny, zvyky, potřeby a podobně.

Živý vztah je ten, ve kterém je místo pro emoce. Klíčová je schopnost integrovat ty náročné a vědomě pěstovat smysl pro humor a prožívání radosti, protože i jeden negativní prožitek dokáže spláchnout deset pozitivních. Radost je projevem lásky k životu. Pěstovat ji se životním partnerem znamená žít život, který není šedý, smutný, bez energie, ale barevný a vitální.