Emoce v těle

Jejich tvrdost nebo vzájemné poměry mezi nimi pak vnímal jako vypovídající pro určitý typ osobnosti. Popisoval související psychické rysy fyzicky podobných osob, jejich společný sklon ke stejným fyzickým nemocem nebo velmi podobné způsoby řešení různých situací.

Na svalové bloky působil buď přímým tlakem, nebo nepřímo pomocí dechu, případně obojím. Jeho žák a zakladatel bioenergetiky Alexander Lowen pak vyvinul spoustu dalších technik, jak s těmito svalovými bloky pracovat. Jsou shrnuty v celém přístupu bioenergetiky včetně bioenergetických cvičení.

Typické oblasti, kde vzniká napětí

Dnes už s typologií jednotlivých tvarů postav tolik nepracujeme. Může posloužit jako vodítko a vstup do procesu práce s klientem skrze tělo, ale dávno nejde o dogma jako za Reichových dob. Nejčastější oblasti vzniku svalových krunýřů jsou ovšem stále platné a přítomné v tělech nás všech; na tom se nezměnilo skoro nic. Jsou to:

• Okulární segment, tedy oblast okolo očí.
• Orální segment – rty, ústa, jazyk, čelistní klouby a žvýkací svaly.
• Krční segment zahrnuje krční páteř, trapézy i ramena.
• Hrudní segment pak hrudní páteř, mezižeberní svaly, napětí okolo plic a srdce.
• Dalšími třemi oblastmi jsou bránice, břišní oblast a pánevní dno.

V těchto částech těla nejčastěji vzniká chronické napětí nebo strukturální změny na základě stresu, úzkostí, traumat či z jiných důvodů. Většinou máme některou z nich slabší a citlivější na stres i velké emoce; mnohdy u sebe dobře víme, o kterou oblast se jedná. Může se to projevovat dlouhodobým napětím, bolestí, blokem, zvýšenou citlivostí, nepohodlím, ale i znecitlivěním, odpojením z našeho běžného vnímání. Nebo jsme v dané oblasti náchylnější k nemocem a potížím.

Usazují se tedy určité emoce v konkrétním segmentu a jiné zase jinde? Můžeme například vždycky říct, že kdo má zatuhlou čelist, dusí v sobě vztek? To bohužel ne – reakce našeho organismu jsou individuální. Svalové krunýře odpovídají tomu, jak kdo emoce na svém těle prožívá. Jedna svalová a tělesná reakce může odpovídat spoustě emočních reakcí a naopak: stejná emoce bude mít u dvou lidí různý fyzický obraz. Nebo podobný, ale jinak intenzívní.

• Ano, u někoho bude chronicky zatuhlá čelist znamenat spoustu nevyřčeného vzteku. Ale u jiného bude znakem dlouhodobých úzkostí a u dalšího zase strachu.
• Někdo přitáhne ramena k uším, když se bojí, jiný když se chystá do boje a někdo další zase aby se udržel a nevystartoval ve zkratkovité reakci.

Proto ani nemůžeme přiřadit emoce ke konkrétním částem těla a snadno takto v lidech „číst“. Pokud se o to někdo snaží, vznikají zavádějící a někdy i ohrožující (rozhodně neetické) interpretace. Na co se dívat můžeme, je jednoduchý popis bez hodnocení. S tím doporučuji pracovat i u sebe: vnímat a pojmenovávat, přivádět k daným místům pozornost a péči. Všímat si, v jakých situacích se ozývá která část mého těla.

Pro život a zdraví je rozhodně důležité začít například vnímat, že v noci skřípu zuby, a pak se snažit rozklíčovat, proč a kdy se mi to děje, s čím se mi tento tělesný projev spojuje, kdy naopak zůstávám úplně v klidu a podobně. Jde o lepší postup než problém odpinknout pohledem do nějaké jednoduché tabulky s tím, že „to mám určitě ze stresu“ (a tedy s tím nic nezmůžu). Emocí je omezené množství, svalů na těle taky, nečeká nás úplně nekonečná detektivní práce.

Jak se svými osobními zjištěními naložit?

Práce se svalovými bloky a dlouhodobě uloženým napětím v těle musí být obvykle komplexní. Nestačí jedna technika a hotovo. Tyto bloky se nám v těle utvářejí mnohdy celý život, nejde je tedy „rozpustit“ mávnutím kouzelného proutku v terapeutovně nebo v tělocvičně. Je třeba k nápravě přistupovat ze všech stran.

Osvědčuje se práce s psychickými a emočními vzorci, sebepoznání a seberozvoj, díky kterému si rozšiřujeme množnosti reakcí a nakládání s emocemi. V kombinaci pak cílená a na „naše“ témata zaměřená práce s fyzickým tělem – jakýkoliv vědomý pohyb, kdy jsme velmi pozorní k tomu, co se v nás děje, a hledáme souvislosti. Důležité je nepotlačovat emoce, které při cvičení vznikají, hledat paralely ve svém životě a přístupu a být ochotný se sebou dále pracovat.

Konkrétním prostředkem může být jóga, pilates, kvalitní fyzioterapie, Kum‑Nye systém a mnoho dalších. Cílené práci v této oblasti se pak věnuje bioenergetika a bioenergetická cvičení, která rovnou oslovují tyto svalové bloky. Pomocí komplexních technik a cviků a dobře vytvořeného bezpečného prostoru pomáhají uvolňovat chronické napětí z těla a rovnou i pracovat se stejně uvolněnými emocemi.

Nezřídka se totiž stává, že pokud začneme rozrušovat svalový blok nebo celý svalový krunýř, přijdou nás „pozdravit“ staré emoční vzpomínky a vzorce, které vytvoření tohoto krunýře mají na starost.

Není to vždy jednoduchý proces a vyžaduje odborné vedení, aby proběhl dobře a bezpečně. Ale je to proces nezbytný pro návrat ke zdravému, uvolněnému, flexibilnímu a vnímavému tělu, které může zase znova posílat jemné signály a informace, protože ví, že budou vyslyšeny a že není potřeba na svého majitele „křičet“ velikým zdravotním problémem nebo chronickou nemocí.