Emoce v bezpečí

Mám pocit, že nejvíc nás s naším tělem sbližuje bolest. Bolest je velmi osobní. Když přijde, najednou jsem to já, kdo ji cítí, ne mé tělo. Nikdo jiný mou bolest necítí se mnou a tak jako já. Já jsem jediný, kdo může svou bolest přijímat a vyrovnávat se s ní.

Jsme jako jedno tělo, jedna duše by mělo platit především o vztahu k naší vlastní tělesnosti. Když jsme v kontaktu se svým tělem, rozvíjíme sebepoznání. Kým bychom se stali, kdybychom definovali JÁ jako své tělo?

Tělo jako nástroj sebepoznání

Bezpochyby to, jak se cítíme, ovlivňuje, jak se chováme, tedy naše tělesné projevy, postoje, mimiku. Ale i opačně funguje, že náš nonverbální projev a postoj ovlivňuje to, jak se cítíme a jak o sobě smýšlíme.

Zkuste si na sobě mnohokrát ověřený pokus. Když se cítíte sklesle, bez energie, narovnejte záda, nadechněte se, udělejte pár rázných kroků a dvě minuty se usmívejte, i když vám to zpočátku bude připadat nucené. Můžete pak pozorovat, jak se vaše nálada a energie postupně proměňuje.

Být tělem znamená mít moc ovlivňovat, jak se cítím. Naše těla mění naši náladu a naše myšlenky, naše myšlenky mění naše chování a naše chování přináší výsledky.

Čtenářka Petra na cvičení v minulém článku reagovala dotazem: Jak dále pracovat s pocity při takovém uvědomění, procítění sama sebe? Někdy se mi stává, že po takovém uvolnění a dotecích se přihlásí lítostivé pocity a pláč. Je to snad tím, že něco přehlížím, chovám se k sobě špatně? Nebo je dobře tyto pocity vyventilovat a netřeba pátrat po příčině?

Otázka, co je dobře, bývá zrádná. Záleží na tom, jak ono dobře vnímáme, co považujeme za dobré a co za špatné – obecně se nám to, že něco bylo dobře nebo naopak špatně, většinou odhalí až zpětně.

Otázka, jestli pátrat po příčině, ve mně vyvolává pocit, že se odhalení příčiny mohu obávat. Ustojím ji? Ustojím ji s klidem? Bude pro mě odhalení příčiny přínosné, užitečné? Nebo je to ztráta času?

Petra se také ptá, jak dál pracovat s pocity. Pokud jde o mě, zajímala bych se především o to, jakou informaci mi prožité emoce přinesly.

Vyventilovat emoce, aby se mi ulevilo, nebo dělat cokoliv, co mi udělá zrovna teď dobře, co mě dostane zpět do vnitřní rovnováhy, je důležité. Když se ale budu emocí zbavovat rychle – hned, když přijdou, nebo sotva co se projeví – a nevěnuji dostatek prostoru emocím, aby proběhly, a sama sobě, abych se za nimi stihla otočit, možná přijdu o cenné informace, které mi mohou sloužit právě k lepšímu pochopení sebe samé a nalezení odpovědí na otázky, které si pokládám.

A možná se takto dopátrám i příčiny. Ptala bych se, co pláč a lítostivé pocity vyvolalo? Jaký dotek je způsobil? S jakým místem na těle tato reakce byla spojená? Díky tomu možná lépe porozumíte.

A pokud ne, možná k vám tělo vysílá zprávu na první pohled ne dobře čitelnou. Zkuste ji odhalit pomocí metafory.

• S jakými jinými zážitky si dané místo na těle spojujete?
• S jakou činností ve vašem životě je toto místo spojeno?
• K jaké životní oblasti vás toto místo na těle odkazuje?

Sama například zažívám moc pěkné pocity při masáži rukou, je to slast i uvolnění. Ruce jsou pro mě symbolem tvoření, jsou nástrojem tvorby. Pro sebe a v kontextu mého života tedy tuto metaforu můžu chápat tak, že mi chybí, aby mi pod rukama něco pěkného vznikalo, že bych se ráda víc věnovala tvořivým činnostem nebo že mi tvořivé činnosti zkrátka přinášejí radost.

Ale napadá mě ještě něco dalšího. Co kdyby otázka zněla: Jak pracovat s tělem, když přišly lítostivé pocity a pláč?

Ovládat, nebo následovat

Jak jsme si ukázali, být tělem znamená mít moc ovlivňovat, jak se cítím. Tuto schopnost mohu použít k vědomé seberegulaci (manipulaci), nebo k tomu, abych své tělo a emoce následovala. Jsou situace, kdy se mi může ovládání vlastního prožívání velmi hodit, kdy potřebuji své emoce potlačit nebo překrýt například proto, abych zachovala či ochránila svou vlastní důstojnost.

Třeba na důležité pracovní poradě, kdy dojde k ostrému konfliktu a mně se z toho podlamují kolena a je mi do pláče. Potřebuji zachovat klid, najít v sobě dostatek síly, abych pláč a poraženecké pocity překonala. S tím mi může pomoci právě práce s vlastním tělem – napřímit postoj, rozložit váhu na obě chodidla a jakoby zakořenit do země, srovnat záda, pomalu se nadechnout a zpomalit tempo řeči.

Je důležité vyzkoušet a najít, co funguje právě vám. Klíčový je pocit, jaký vám to přináší. Někdo například zatíná pěsti, tím energetizuje ruce a představuje si, jakou má sílu, že dokáže ustát tyto náročné situace. Někdo se stejným způsobem zbavuje napětí v těle, protože toto napětí koncentruje do jednoho místa a díky tomu cítí uvolnění.

Doma, v bezpečí se pak můžu v klidu k situaci vrátit, zabývat se tím, co se stalo, a věnovat se emocím, které mě při poradě vyvedly z rovnováhy. Můžu tyto emoce následovat a v bezpečí si je odžít.

Co to znamená pro čtenářku Petru? Pokud právě byla v bezpečí, když se cvičení věnovala, proč by měla od svých prožitků utíkat? Proč se je snažit utlumit, potlačit, překrýt, zbavit se jich? Právě ony mohou být nositelem té důležité odpovědi, po které ve svém dotazu pátrá.

Když mě takové emoce přepadnou někde, kde se cítím v bezpečí, a mám chvíli čas, proč je neprožít naplno tělesně? Co mé tělo v této chvíli potřebuje? Lítostivé pocity mi choulí ramena dovnitř, klopí hlavu, mé tělo hledá úkryt, pocit bezpečí. Jak si ho v té chvíli můžu dopřát? Co po mně moje tělo žádá za akci?

Být sám sebou skrze své tělo

Emocí z nelibého spektra se často nejprve lekneme a nechceme je prožívat. Je ale důležité přijmout fakt, že i tyto emoce k našemu životu patří. Dovolit si být smutní, cítit lítost, být zranitelní znamená dovolit si být lidští.

K seberegulaci a manipulaci s prožíváním emocí nás často vedou naučené vzorce, které označují prožívání nelibých stavů za špatné nebo za slabost. Je užitečné vnímat seberegulaci jako schopnost, která nám může pomoci, když to potřebujeme, ne jako nutnost korigovat své chování, když to nutné není.

Říká se fake it, till you make it. Nasadit ráno úsměv postupně spraví náladu, i když vaše výchozí naladění nebylo zrovna růžové. Srovnání postoje, narovnání zad, brada vzhůru přinesou pocit síly, i když uvnitř vás je malá dušička. A smysl nespočívá v tom být dobrým hercem a obtížné situace vyhrávat předstíráním, ale v tom dostat se z výchozího – vám neprospěšného – rozpoložení do stavu pohody doopravdy.

Nakonec nás může trápit spíš otázka: Co nám nedovoluje beztrestně prožívat své emoce ani sami se sebou a v bezpečí? Co nám nedovoluje být sami sebou ve svém těle?