Emoce na dovolené

Je skvělé vypnout a užívat si odpočinku. Ale rychlý skok z pracovní vytíženosti, zahlcení, emočního a informačního presu do nic neřešení může vyvolávat spoustu různých emocí a myšlenek. Pro naše tělo i mysl je to velká změna. Příjemná změna, která s sebou může nést i spoustu nepříjemných pocitů, emocí, myšlenek a situací, se kterými si nevíme rady a ani nevíme, proč vznikají. Vždyť jsme přesně tohle přece chtěli, nebo ne?

Pojďme se společně podívat na to, jak můžeme volný čas využít pro sebe a pro práci se svými emocemi. Právě teď máme jedinečnou příležitost, jak se naučit pracovat se svými emocemi postupně. Krůček po krůčku, s lehkostí a časem, který teď (konečně) pro sebe máme. Můžeme se nad nimi pozastavit, přijít na to, že nejsou nebezpečné, a naučit se s nimi pracovat.

I když jsou v našich představách dovolená a odpočinek spojeny pouze s příjemnými emocemi, je pravděpodobné, že i v létě budeme prožívat také ty nepříjemné. Já vím, nechceme je. Snažíme se proti nim co nejvíce bojovat a vyhnout se jim. Udržitelná a dlouhodobá cesta ke spokojenosti s našimi emocemi to ale není. Někde v hloubi duše to víme. Pojďme se společně podívat, jak můžeme postupně posílit svůj emoční sval.

Návyky místo kontroly

Často si myslíme, že někteří z nás jsou emočně silní a pracovat s emocemi jednoduše umí, a někteří ne. Ano, je zde i genetická predispozice. Největší vliv na práci s emocemi má ale něco úplně jiného. To, co určuje, zda jsme emočně zdatní a silní, jsou naše každodenní zvyky a návyky. Tedy to, jak s konkrétními emocemi pracujeme každé ráno, odpoledne nebo večer.

Emoční návyky si osvojujeme od útlého dětství – přebíráme je od rodiny, nejbližšího sociálního okolí a důležitých lidí v našem životě. I když jsou vzorce návyků mnohdy hluboce zakořeněné v nás samotných a často si je ani plně neuvědomujeme, mám pro nás skvělou zprávu: dají se přeučit. Můžeme si osvojit nové emoční návyky.

Ty, které nám krůček po krůčku posílí emoční sval, a my tak budeme jistější při práci s každodenními emocemi. Klíčem je nejprve zvyky identifikovat a postupně ty z nich, které nám nepomáhají, eliminovat. Pojďme se společně podívat na první návyk, který leckdy stojí jako překážka na naší cestě za posílením emočního svalu a z velké části ho spíše vysiluje.

Mnoho z nás si myslí, že když se budeme hodně snažit a naučíme se emoce kontrolovat, budeme je opravdu mít pod kontrolou.

A tak se snažíme ihned vzpružit a být pozitivní, i když je nám nanic:

• „Ale prosím tě, vzmuž se, vždyť se nic neděje.“
• „Nehroť to tak a usměj se.“

Snažíme se zahnat úzkost tím, že se ihned musíme uklidnit:

• „Uklidni se.“
• „Prosím tě, nepanikař.“

Snažíme se vyhnout se pocitům naštvání a frustrace:

• „Tohle jí neřeknu, ještě bych to zhoršila.“
• „Radši se přizpůsobím, ať je dobře.“

Zkusme se na chvíli zastavit a popřemýšlet, jestli jsou cíle, jaké na sebe při práci s emocemi klademe, realistické. Dokážeme je vůbec někdy splnit?

Kdyby práce s emocemi byla tak jednoduchá, troufnu si říct, že už bychom všichni byli takzvaně v zenu a vše uměli. Nemuseli bychom chodit na psychoterapii a existoval by jednoduchý návod v podobě knížky nebo rady, co dělat, když… Je něco takového? Není. Práce s emocemi je proměnlivá a náročná. Není zde jednoduchý návod, jak na ně. Proč?

Emoce nemůžeme přímo kontrolovat. Je to stejné, jako kdybychom se právě teď snažili kontrolovat, jaké bude zítra počasí. Jde to? Nejde. I když často věříme nebo chceme věřit, že ano.

Když se chytíme do pomyslné pasti kontrolování svých emocí, snažíme se v danou chvíli změnit nezměnitelné. Dáváme veškerou svou energii na to, abychom necítili úzkost, strach, naštvání, zoufalost, a místo toho se snažíme být šťastní, pozitivní a „v pohodě“. Jde vám to? Troufnu si říct, že nám to často nefunguje. Nebo se mýlím?

Emoce nemají vypínač

V čem je zakopaný pes? Snažíme se změnit a kontrolovat nezměnitelné a nekontrolovatelné. Emoce, která je v danou chvíli s námi, třeba strach, už vznikla. Čím víc se svůj strach budeme snažit kontrolovat a změnit v radost, tím víc proti němu budeme bojovat a budeme se bát a obávat ještě víc než na začátku.

Pokud emoce strachu již vznikla, neexistuje žádné tlačítko, které můžeme stisknout a emoci strachu vypnout. Přesně o to se často ale snažíme. Vypnout a necítit strach. Jak jsme si již řekli, emoce nemáme přímo pod kontrolou.

Když se cítíme naštvaně, je možné, že se budeme snažit co nejdřív se emoci vyhnout nebo ji nějak „spravit“. Uděláme všechno pro to, aby s námi nebyla a my se cítili zase v pohodě a hezky. Proč je taková strategie dlouhodobě neúčinná a potenciálně škodlivá? Protože se snažíme vyhnout nepříjemné a bolestivé emoci a postupně učíme svůj mozek jediné: „A hele, tahle emoce (naštvanost) je nebezpečná! Dej si na ni pozor.“

Já vím, možná si říkáte, že v daný moment se přece někdy opravdu cítíme trochu lépe, tak proč něco měnit? Když se ze strategie „vyhni se nepříjemné emoci a sprav ji“ stane návyk, potom sice emoci krátkodobě uhasíme, uleví se nám, ale dlouhodobě se nám emoce vrací a my se jí opět bojíme, protože je pro nás nepříjemná a nebezpečná. Nepříjemné emoce bychom přece cítit neměli, učili nás.

Co se děje na pozadí v naší mysli a mozku? Z dlouhodobého hlediska se učíme bát a obávat se konkrétní nepříjemné emoce, například naštvanosti. A co se stane příště, až přijde podobná nebo stejná nepříjemná emoce? Lekneme se jí, budeme se jí obávat a bát ještě víc než poprvé. Emoce bude intenzivnější a zůstane s námi delší dobu než posledně.

Jak s emocemi pracovat? Až se v letních měsících budeme cítit špatně, naštvaně, úzkostně nebo smutně, místo přístupu Jak se emoce můžu zbavit a vyhnout se jí, aby co nejdříve odešla? zkusme následující:

• Co pro sebe můžu teď a tady udělat i přesto, že se cítím špatně, naštvaně, smutně?
• Co mi právě teď udělá dobře?
• Poslouchejme se, nehodnoťme a pojďme to, na co jsme přišli, udělat.

Pokračování příště.