Ekonomie dobrovolnictví

Podle údaje World Volunteer Web odpracují mladí lidé ročně 2,4 miliardy hodin dobrovolnické činnosti. Proč to dělají?   Chcete se stát dobrovolníkem? Není to problém. Trh je plný příležitostí. Rok 2011 byl vyhlášen Evropským rokem dobrovolnictví a stránkami, jež nabízejí různé možnosti nezištné pomoci druhým, se internet dnes jen hemží.

Najdete tam vše: od programů Evropské Unie, přes programy jednotlivých neziskových organizací až po sdružující stránky, pod jejichž hlavičkou najdete inzeráty ze všech koutů republiky i světa: www.dobrovolnik.cz, www.dobrovolnici.cz, www.hest.cz.

Proč se princip líbí neziskovkám, státům i unii, to se ještě pochopit dá. Selský rozum se však ptá: Jak to, že je práce zadarmo atraktivní i pro ty, co by ji měli dělat?

Kdo je dobrovolník?

Dobrovolník je každý, kdo bez očekávání zisku nebo reciprocity druhému pomůže. Takto nezištně můžete pomoci sousedce s taškou či pratetě s vařením.

Co na to česká věda?

Otázku, proč se lidé věnují dobrovolnické činnosti, si v různých podobách kladou nejen filosofující tátové u českých stolů, ale například také studenti Masarykovy Univerzity. V jejím knihovním systému najdete na téma dobrovolnictví asi dvacítku diplomových prací, mnohé z nich v elektronické formě.

Můžete se však také dlouhodobě zapojovat do práce v nějaké z neziskových organizací nebo vycestovat do zahraničí: pracovat například pro Středisko náhradní rodinné péče jako Kmotr a organizovat volnočasové aktivity dětem z dětských domovů, nebo rovnou vyjet s Malaika do dětského domova v Africe a strávit tam půl roku.

Představa o dobrovolnictví se u nás často omezuje na mladé lidi. Tetě Bohušce od nás z kostela je ale přes padesát a co jsem živa, chodí pravidelně do domova důchodců popovídat si s babičkami toužícími po společnosti.

Bruceovi, bývalému generálnímu řediteli největší americké soutěže dokumentárních filmů, je už sedmdesát šest. Jelikož se ale po odchodu do důchodu nudí, začal cestovat po USA s partou, která staví baráky potřebným lidem.

Aktivních lidí důchodového věku tedy přibývá. Mezi dobrovolníky u nás však stále převládají mladí. V obou věkových kategoriích vedou ženy. Co jim práce dává?

Zadarmo není zadarmo

Ač „nezištná pomoc“ vypadá na první pohled ušlechtile, není to celkem jednostranná záležitost. Evoluční teorie přinesly myšlenku, že prosociální chování je ve skutečnosti vrozený způsob jak ochránit svůj druh. Tam však naše znalost nekončí.

Kde pomáháme

Zatímco v roce 2000 dobrovolnicky pracovalo jen 16 procent Čechů, průzkum o čtyři roky později přináší údaj 32 procent. Nejčastěji přitom pomáháme ve sportovních nebo náboženských organizacích, u dobrovolných hasičů či v klubech zahrádkářů.

Ve výzkumu z roku 2005 identifikovali Littlepage, Perry, Goff a Brudney šest kategorií motivů k dobrovolnické činnosti. Prví z nich je motivace sociální. Tedy příjemný pocit, když nás okolí za naši činnost ocení. Pozitivní odezva druhých je přece mechanismus, u kterého se začínáme učit co je dobré a co ne už jako děti. Fungujeme na odměny.

Další v pořadí je hodnotová motivace. Pomoc totiž nemusí být jednorázovým aktem vůle v tu konkrétní minutu. Může se stát zvnitřněnou hodnotou, která protkává náš život v stále nových podobách.

Kariérní motivace je naopak trochu „vypočítavá“: často je totiž předem jasné, že si díky dobrovolnické činnosti procvičíme staré a získáme nové dovednosti.

Motivace ke zdokonalování je hnaná chutí pochopit lidi, kterým pomáháme a kolikrát i chutí pochopit sami sebe. Být vystaven nové situaci a učit se jí přizpůsobit. Pátá, ochranná motivace, plní funkci úniku před špatnými pocity: například před svou leností nebo výčitkami, že se zabýváme už jen sami sebou a to bychom teda neměli.

Na konci výčtu motivujících faktorů pak stojí úcta a vážnost: potřeba budování vlastní hodnoty například na pocitu užitečnosti.

Přednáška 24. října 2024