Dynamika touhy

Příběhy o tom, co se děje v našich intimních vztazích, začínají většinou obecným konstatováním:

• jestli se dotyční ve svém partnerském sexuálním životě cítí dobře či špatně, naplněně a spokojeně, nebo naopak nespokojeně,
• pokračují skrz výčet konkrétních situací, které jim vadí,
• a končí často pojmenováním toho, co jim vlastně chybí.

Sami si určitě dokážete vyprávět svůj vlastní intimní příběh.

Krok 1.: Pojmenujte, co vám chybí, a věnujte tomu pozornost

Když přemýšlíme o tom, co nám v posteli nevyhovuje nebo chybí, rovnice většinou nefunguje tak, že by z A vyplývalo B a z B zase C. Popisované situace jsou často začarovaným kruhem, kde z A, B a C vyplývá D, následně D zase zpátky ovlivňuje A a to zhoršuje C. Počátek je těžké najít, daleko důležitější ale je, jestli chcete z toho kruhu ven. Pokud ano, pojmenujte, co vám chybí. Pojmenujte to pro sebe tak, jak byste chtěli, aby to pochopil váš partner.

Pak za ním samozřejmě můžete jít a zkusit s ním tato témata otevřít a pobavit se o nich. Mám ale ještě druhý nápad: zkuste tato témata sledovat nějakou dobu u sebe. Něco vám chybí, víte, co byste chtěli se svým partnerem zažívat, jak byste se chtěli v jeho přítomnosti cítit. A já se ptám: Zažívá to on (ona) s vámi? Cítí se on (ona) ve vaší přítomnosti tak, jak byste se chtěli cítit vy v jeho (její)?

Ve vztahu zraňuje nezájem, pocit, že na nás nezáleží. To, že vám partner věnuje pozornost, vám dovoluje cítit se důležití – pro něj, pro váš vztah, sami za sebe.

• Jak váš partner pozná, že je pro vás důležitý? Že vám na něm (ní) záleží? Že s ním (ní) chcete svůj život sdílet?
• Podle čeho pozná, že je pro vás přitažlivý, přitažlivá, žádoucí?
• Jak jí (mu) dáváte najevo lásku, obdiv a to, že si jí (jej) vážíte?
• A umí tyto vaše signály číst? Zajímáte se o to, jestli vámi vysílaná gesta doputují k příjemci tak, jak jsou vámi myšlena?

Krok 2.: Vypněte autopilota a přestaňte přepočítávat

Nevíte, jak začít? Začněte zákazem – tím, co nedělat. Nedělejte to, co obvykle. A to neznamená, že hned musíte vědět, co budete dělat jiného. To se ukáže, až si s tím zákazem budete chtít poradit. Zkrátka si jen zakažte obvyklý průběh, zakažte si obvyklé polohy, zakažte si obvyklou sílu doteku a zakažte si třeba i obvyklý konec.

Zkuste sledovat, k čemu vás dovedou tyto návrhy:

• Odteď ne v ložnici.
• Žádné polohy vleže.
• Žádné hlazení. Zákaz plácání.
• Dneska bez vyvrcholení.
• Co vyhlásit úplný půst na 14 dní? Žádný sex, žádná masturbace.

Pokud máte osvědčenou techniku, postup, scénář, pokud používáte pořád stejné postupy, nemůžete čekat, že bude sex inovativní, kreativní, překvapivý a vzrušující.

Pokud pátráte po tom, jakou techniku jste ještě nevyzkoušeli, zpomalte. Návody zahoďte. Vypněte autopilota a buďte zvědaví, přestaňte předvídat a nechte se překvapit.

Každý další návod vás vzdaluje od vnímání situace a vy místo toho, abyste prostě jen sledovali reakce svého protějšku, potom v průběhu přemýšlíte nad tím, jestli to děláte dostatečně rychle, silně, ve správném směru a podobně.

Místo toho zapněte svoje smysly. Udělejte něco jinak, než jak jste zvyklí, a nechte se překvapit, co přijde za reakci. Možná to neponese ovoce pokaždé, pokus může být i šlápnutím vedle, ale když se to nepovede napoprvé, je to jen informace o tom, že takto ne… zkuste něco dalšího.

Chápu, že odmítnutí není příjemné, pokud se pokoušíte přinášet nové věci. Mohou se objevit pocity nejistoty nebo toho, že cokoliv uděláte, je špatně, a vy si pak připadáte neschopně, poníženě, stydíte se a výsledkem je, že si nevěříte. A taková nejistota přináší strnulost.

Jenže když nic neuděláte, nic se nezmění. Cesta může vést tudy: Všímejte si toho, co funguje, ne toho, co nefunguje.

Přestaňte přepočítávat a urputně ladit technické detaily. Nesnažte se dosahovat blažených momentů na počet. Když vidíte, že něco dělá druhému fajn, není to položka na seznamu k odškrtnutí a výzva k tomu jít hledat něco dalšího. Zkuste chvíli setrvat…

Zkuste ty momenty, kdy nevíte, co druhý chce, prostě jen cítit. Postelovou chemii není nutné vždycky chápat hlavou. Abyste si ji užili, je potřeba ji cítit svým tělem.

Krok 3.: Kam se podělo svádění?

Nic proti pětiminutové rychlovce. Když to na vás přijde, není potřeba to moc okecávat, když to visí ve vzduchu, prostě víte, vidíte a cítíte. Mrknete na sebe a vlítnete na to ve výtahu nebo před odchodem do práce.

Jenže když to ve vzduchu nevisí, musíte umět atmosféru vzrušit. Co tam dodat? Co byste od partnera či partnerky uvítali, když zrovna nemáte chuť? Co vás spolehlivě dostane do varu? A co dostane do varu jeho nebo ji?

Esther Perel trefně říká, že předehra není něco, co se děje pět minut předtím, než jdete na věc. Předehra začíná na konci předešlého orgasmu. Třeba včera nebo před týdnem. To vzrušující na celé předehře je právě hra se vzrušením. Představa polibku, který dáváte, může být stejně tak mocná jako hodiny reálného sexu.

Energie je skrytá v touze, a aby touha energii přinesla, nemusí být nutně projevená a okamžitě naplněná. Může zůstat skrytá v představách a skrze ně v nás vytvářet příjemné vibrace.

Svádění není o přemlouvání, vnucování nebo útoku. Svádění je hra přibližování a oddalování. Přicházím k tobě s nabídkou, ale neohrožuji tě mým chtěním, jen to navrhuji a pak čekám na tvou reakci. Když přijde a ty chceš, tak ti to možná hned neoplatím, možná zase trošku couvnu, aby to nebylo tak přímočaré. Trošku se s tebou přetahuji…

Představte si to jako tanec ve dvou, bez jasných pravidel, kdo, kdy a kam udělá další krok. Jen se snažíte naladit, vnímáte pohyby druhého, splýváte a zase se oddalujete. Váš protějšek udělá krok stranou, zpomalí nebo se otočí jinam, než chcete, a tím zase vás vyzývá k akci a vás tohle přetahování baví.

Věřím tomu, že všichni umíme poznat, kdy je předehra a svádění vítané, a kdy nevítané – jen to musíme chtít vidět, slyšet a respektovat, ne si jen tvrdošíjně jít za svým, pohlceni svou vlastní touhou, s cílem toho druhého dotlačit tam, kam chceme.

Krok 4.: Uvolněte se a pusťte to

Vaše netečnost a strnulost partnera o ničem neinformuje. Stejně tak pokud jste v aktivní roli zrovna vy a partner na váš dotek nijak nereaguje, leží ani se nehne, zřejmě nic moc nevíte o tom, jestli si to užívá, nebo neužívá.

Zpětnou vazbu potřebujeme – a přitom není třeba nic přehrávat ani zveličovat. Stačí se uvolnit a energii tělem nechat proudit. Když to pustíte, jemné signály, vzdychnutí a pohyby samy vyplynou na povrch.

Pokud si rádi užíváte své pocity nerušeně a v klidu, zkuste své prožívání partnerovi sdělit potom. Komunikuje se vám špatně slovně? Zkuste to beze slov… pochopí to z polibku? Z pohlazení? Z úsměvu? Pokud ne, zřejmě budete muset najít slova.

Pokud jste přesvědčeni o tom, že nefunguje nic, mám jedinou radu: Vykašlete se na to a smiřte se s tím, že to „stojí za prd“.

Hledejte způsoby. Důvody, proč to nejde, vám nepomohou.

Krok 5.: Vnímejte rozmanitost a vyjasněte si slovník

Znáte divadelní hru Caveman? One man show o tom, co dělá muže mužem a ženu ženou, o rozdílech, lásce, partnerství a hlavně o spoustě stereotypů.

Muž a žena jsou každý jiný. Osobnost od osobnosti se lišíme. A Caveman si tyto rozdíly bere do hledáčku a s nadsázkou je pojmenovává. A tak se dostáváme k ženským kalhotkám přes srdce a k mužskému srdci přes trenky.

Vnímejte rozmanitost v člověku, kterého si myslíte, že znáte. A vnímejte rozmanitost jako krásu, ne jako komplikaci. Místo zesměšňování toho, jak to má ten druhý jinak a blbě a že vás nikdy nepochopí, zkuste hledat cestu, jak se tomu jinému můžete sami přiblížit. Dokud vtipy berete s nadsázkou, a ne jako výsměch odlišnosti, věřím tomu, že mohou být užitečným zdrojem pochopení.

Sledujte, co s vámi dělá komunikace o sexu, o vzájemných potřebách, přáních a touhách, a nepřestávejte hledat cestu ke spokojenosti.

• Víte, co vám dělá dobře, a jste schopni to svému partnerovi popsat?
• Máte přání a mluvíte o nich se svým partnerem?
• Co se stane, když se začne snažit vám vaše sny plnit a není to přesně ono?
• Dokážete mu v klidu upřesňovat, jak jinak to vnímáte?
• Dokážete sami vyhovět přání svého protějšku?
• A jak reagujete vy, když vás opravuje a zpřesňuje své přání?

Vyjasněte si slovník. Co to znamená, když řeknu pomalu? Jeden z rozhovorů přinesl pěkný příklad: Když řeknu pomalu, myslím tím pomalu, ne rychle, ale současně toužím po tom, aby dotek zůstal pevný, smyslný a jistý. Jenže když řeknu pomalu a on zpomalí, tak doteku taky ubere na síle a pevnosti a to pak lechtá…

Vyjasnit si slovník přitom nemusí nutně znamenat jen naši opravdu slovní komunikaci. Potřebujeme si vysvětlovat, protože jsme přestali vnímat, protože jsme přestali být naladění jeden na druhého.

Sex je jako tanec. Aby fungoval a bylo nám v něm oběma hezky, potřebujeme se naladit na druhého, vnímat jeho pohyby, být přítomní, mít zájem… To nám pak dovolí adekvátně reagovat. Když tohle zvládneme, věřím tomu, že ani příliš vyjasňovacích rozhovorů nebude třeba.