Drogy ve vztahu

Užívání drog, dokonce i těch tvrdších, je menší vzácností, než by si mnozí lidé mohli myslet. Zdaleka nejsou součástí života pouze od pohledu nevábných existencí. Budu odpovídat trochu obšírně, a tak se k vaší hlavní otázce vyjádřím přednostně. Máte manželovi přiznat, že jste četla jeho e‑maily a víte o jeho užívání drog?

Je to nepříjemná situace. Mít dilema, jestli nabourat partnerovo soukromí, nebo ne, a potom bojovat s dilematem, jestli mu o prohřešku říct, nebo ne. Chápu, proč jste neodolala. Drogy jsou strašák. Obzvlášť když víte, že měl manžel problémy s alkoholem. Asi jste chtěla mít jistotu, že vaší rodině nehrozí nějaké drogové nebezpečí. Bohužel s rozhodnutím si musíte poradit sama.

Někteří psychoterapeuti by vám zřejmě napsali, že pravda je ve vztahu důležitá nade vše a je nutné se tím pádem přiznat. Já jsem realista a zastávám postoj, že je nezbytné zamyslet se nad osobností vašeho muže a vyvodit z této znalosti nejpravděpodobnější ideální řešení. Nebo možná to nejméně špatné…

Jestli mužovo užívání drog zasahuje do běžného života nebo ne, opět posoudíte nejlépe sama. Píšete, že vlastně moc ne. A tak jen nadhodím pár otázek, které by vám mohly i v tomto trochu udělat jasněji, pokud je jasno jen domnělé. Nemusí být, samozřejmě. Možná, že pokud budou odpovědi na předložené otázky uspokojivé, můžete se místo velké obavy oddat mírné ostražitosti.

• Máte takový ekonomický nadbytek, že výdaje za drogy nejsou trnem v oku či jinde?
• Užívá pravděpodobně manžel drogy mimo rodinný čas a momenty, kdy by mohl být s dětmi, či je má přímo na starost? Na víkendu u přátel, kde si spolu děti pěkně hrají, ale zároveň z přítomných dospělých už nemá nikdo čistou hlavu, může neintoxikovaný řidič či střízlivě a jasně smýšlející ošetřovatel chybět.
• Je manžel po svých výjezdech s kamarády odpočatý, nebo se dává dohromady tak dlouho, že vypadává z rodinného programu?
• Zdá se vám manžel v chování stejně předvídatelný a srozumitelný jako dřív, nebo pozorujete změnu? A jak to má se soustředěním či emoční stabilitou?
• Tráví se svými kamarády čím dál tím víc času, který chybí v rodinném fungování?

Toto není standardizovaný minidotazník, ze kterého lze jasně určit, jestli jsou drogy v případě vašeho muže problém, nebo nikoli. Jen malý pokus pomoci vám udělat si jasno.

K podobnému zpestřování života se v terapii přiznává mnoho lidí, často i jen tak mezi řečí, aniž by to působilo jako cosi škodlivého a nechtěného. Mnozí užívají marihuanu, kokain i vámi zmiňované LSD a MDMA. Jestli jsou obtíže, se kterými se perou, nějak spojené s užíváním drog, to klienti často neřeší. Za mě je málo pravděpodobné, aby aspoň nějakou roli ve valné části případů nehrály.

Jak intoxikace vstupuje do běžného fungování rodiny, to je závislé na druhu látky a častosti užívání. Nicméně i takzvané lehké drogy, jako třeba marihuana, umí poctivě disponovaného jedince poničit natolik, aby si její konzumací zadělal na pořádný průšvih. Proč?

Tam, kde je jakákoli vnímání a jednání pozměňující látka pevně zabudovaná do týdenních, či dokonce denních rituálů, obvykle tropí řadu drobných obtíží, které na první pohled nemusí být ani postřehnutelné. Mění se vnímání i interagování s okolím. Když si své standardní jednání proměňujeme často, naše neintoxikovaná osobnost se svými způsoby chování a vnímání bývá u kormidla o to méně.

Pro lepší představu, jakým způsobem se to může stát, uvedu příklad. Rád bych upozornil, že postavy jsou smyšlené a děj je poskládán z mnoha svědectví tak, aby neukazoval na konkrétní existující klienty, i když z jejich výpovědí bohatě čerpám.

Tátův pokojíček

Jakub je celkem sympaťák. Při párové terapii otevřeně hovoří o tom, co všechno se na minulém sezení rozhodl změnit. Třeba vzít svého tříletého syna poprvé ven. Tedy chlapeček už venku mnohokrát byl. S maminkou. Tatínek ho ještě nikam nevzal. Na druhou stranu už si s ním za ty tři roky dvakrát hrál.

Kuba je rád, když si partnerka s děckem vyrazí sama. Má potom čas na „odpočinek“. Může si v klidu zapálit osobáčka a vytuhnout u playstation. Na svůj čas se vždy moc těší, potřebuje relaxovat. Náročná práce ve skladu mu dává zabrat, což rád věřím. Partnerka Monika se zdráhá s Jakubem spát, to je trochu otrava. Ale nic nebrání tomu, aby se občas na pár hodin zavřel do pokoje s počítačem a užil si trochu intimní chvilky o samotě.

Leckterý čtenář může v tomto bodě dojít k nejistotě. Je Jakubovým problémem návyk na drogu, nebo zámrz kdesi v období dospívání? Není úplně účelné snažit se vždy za každou cenu určit, co z pozorovaných obtíží je vejce a co slepice. Je ale účelné dělat si pořádek v pozorovaném a v řečeném.

Na základě toho si jako psychoterapeut mohu dělat hypotézy, které si dalším povídáním s klienty ověřuji. Když se ukážou jako mylné, muchlám je a házím do koše. Pokud jsou jen popřeny, a přesto se mi zdají stále možné, parkuji je do garáže hypotéz a zkouším dát prostor i jiným možnostem.

V tomto případě se mi zdá, že Jakub zatím nezvládl dospět. Přenáší si řadu zvyků dospívajícího dítěte do mladé dospělosti, a dokonce do rodičovství a partnerství. Na mnoha úrovních se chová zcela neadekvátně a chybí mu náhled. Jakási snaha z jeho strany je, ale zatím spíš v mluvení než konání. Venku se synem za tři týdny mezi sezeními jednou skutečně byl. Ale působí to spíš, jako by se jednou posnažil, aby měl pokoj a mohl říct, že „na tom maká“.

Samozřejmě se v úvahách intenzivně zabývám tím, jakou úlohu ve všem vylíčeném hraje závislost na trávě. U koní bych se podobnou otázkou nezabýval, tam je každodenní užívání v pořádku. U mladých rodičů vůbec. Možná je droga jedním ze symptomů onoho zámrzu v dospívání, ale rozhodně se v této fázi aktivně podílí na rozpadu rodiny. Tedy přesněji řečeno: významně se jako překážka spolupodílí na nemožnosti rodiny dobře vzniknout.

Je třeba si trochu utřídit, jakou roli Jakubova závislost v rodině zaujímá. Především je nutné si uvědomit, že nejde o nárazové pokouřeníčko, ale každodenní rituál, pro který je vyhrazen poměrně velký časový úsek z každého dne. Takto strávený čas samozřejmě někde chybí. Rodina nemůže fungovat jako komplet. Jakub v ní neustále absentuje. Ať fyzicky, nebo mentálně. Doma sice bývá, ale je zavřený v pokoji nebo se „zrelaxovaný“ plouží po bytě a není schopen své otcovské povinnosti plnit hodnotným způsobem.

Pojďme se mrknout na to, jak se konzumace drogy odráží na prožívání členů domácnosti.

Monika s Jakubem zažívá:

• velké vyčerpání – Jakub doma nic nedělá. Přiznává, že nemá silnou vůli. Nadužívání marihuany mimo jiné někdy vyvolává cosi, čemu se říká abulický syndrom. Vyznačuje se slabou vůlí, neschopností přinutit se do aktivit vyžadujících i mírně zvýšenou námahu. Tento syndrom je spojen i s jinými duševními nemocemi, třeba s depresí.
• pocit, že svého partnera nezajímá. Je osamocená. Pořád se synem někde venku sama nebo doma s hadrem v ruce a partnerem, který honí porno nebo hulí ve „svém pokojíčku“.
• sexuální frustraci. Intimita jí chybí, ale Jakub se pro ni stal zcela asexuální bytostí. On sex rád, ale v jejích očích se chová jako dítě. A víte co? S dětmi se nespí…
• silnou touhu Jakuba opustit. Zároveň je vázána pocitem, že je povinna snést pro rodinu vše, obzvlášť když je syn tak malý. Ekonomická závislost hraje také roli, i když by zrovna v tomto případě bylo možné ukrýt se pod křídla rodičů.
• příliš mnoho konfliktů, které kvůli intoxikaci nelze zvládnout se ctí.

Jakub s ostatními zažívá:

• nepochopení a odsudky širokého okolí. Sám se necítí kvůli komentářům druhých příjemně. Nerozumí tomu, co je tak špatného na tom, jak žije. Přesto, že mu to neustále někdo vysvětluje… Má pocit, že ho pořád všichni zbytečně otravují a snaží se ho usměrňovat.
• sexuální frustraci – jeho žena s ním nechce spát. Navíc Jakubovo ego Monika atakuje komentáři o tom, že je dítě, což mu jako muži nedělá dobře na duši. Libido ho naštěstí už tolik netrápí, postupem času je menší a menší. Ani to porno už nesleduje každý den. Pravděpodobně také zásluha příliš častého užívání marihuany.
• pocit těšení se, když jde domů. Zavře se v pokojíčku a bude mít možnost si odpočinout.
• pocit otrávenosti a podrážděnost, když se má věnovat rodině. Chybí mu „relax“, což znamená tráva, playstation.
• příliš mnoho konfliktů, které ho demotivují víc se věnovat partnerce a synovi, protože z nich nevychází se ctí.

Syn s Jakubem zažívá:

• NIC. A to je problém… Jakub pro své dítě není ani podnětnou postavou, ani pečující osobou. Je to rodinný kompars, takové křoví v pozadí. Jasně, nosí domů peníze. To se musí nechat, pracuje zodpovědně. Ale pro tříleté dítě vydělávání moc neznamená.

Jakub bohužel má na své jednání malý náhled. Sebereflexe opravdu není jeho silnou stránkou. Takové intenzivní užívání drog je velký problém. Natolik, že manuál leckterého psychoterapeutického výcviku jasně uvádí, že dokud se bere, tak se neterapeutizuje. Protože to k ničemu nebývá.

Problematické je též hraní na konzoli, které je spojené s marihuanou. Když Jakub vidí televizi, dostane chuť si zapařit a zahulit. Když si v okolí všimne nějaké hry, vzpomene si na svůj relax u playstationu a díky spojení s trávou začne mít chuť si zahulit. Když projde kolem svého pokoje…

Jak marihuanové radosti, tak i paření her se často stává únikem od reálných starostí. Mnoho dospívajících se mi během terapie svěřilo, jak je hraní už vůbec nebaví. Ale je to jediný způsob unikání z reality, který si osvojili. Jakub také uniká. Před zodpovědností vůči partnerce, synovi, domácnosti, před dospělostí.

V rámci současného stavu se dá s určitou pravděpodobností předpovídat, že chlapeček nakonec bude říkat tati jinému pánovi, kterého si Monika nakonec vybere místo Jakuba.

Snad vám tato má zkušenost z praxe pomůže aspoň v základním nasměrování. Černobílé návody jsou pro barvoslepé. Život je však plný výjimek a tolika barev i jejich odstínů, že za sebe být jasnější takto na dálku nedokážu. Jestli se rozhodnete manžela o svém nahlédnutí do jeho soukromí informovat, on vám neodpustí a s drogami nebude chtít přestat, budete se muset zachovat podle svého hodnotového žebříčku s přihlédnutím ke spoustě dalších okolností.