Dost dobrá matka tady a teď
Děti konečně usnuly a vás přepadají pocity nejistoty a viny?
Britský psychoanalytik Donald Winnicott před více než půlstoletím přišel s pojmem „dost dobrá matka“ – taková, která dokáže adekvátně reagovat na potřeby dítěte a poskytuje mu bezpečné a předvídatelné prostředí. Jak ale tento koncept aplikovat v každodenní péči o kojence, batolata a předškoláky, která se často nese ve znamení metody pokus – omyl?
Dost dobrá máma je pro mě ta, která uspokojuje potřeby dítěte, ale dokáže myslet i na ty své. Byla jsem dnes vůbec na toaletě? Najedla a napila jsem se? Dost dobrá máma se taky dokáže ocenit a pochválit, že zvládla těžký den.
Osobně mi v těžkých chvílích s dětmi pomáhalo mapovat si, jak se cítím po těle a co se mi honí hlavou. Je mi horko? Buší mi srdce? Nevím, co dřív? Cítím strach o dítě? Úzkost, kterou nedokážu popsat, nebo se prostě zlobím, že nemám nad ničím kontrolu a chybí mi můj život před narozením dítěte?
Dost dobrá máma je i ta, která si umí říct o pomoc, přiznat si vlastní slabost a zranitelnost. V mnoha chvílích pomáhá starosti sdílet s někým, ke komu mám důvěru – partnerovi či partnerce, kamarádce, mámě, sousedce… Často si myslíme, že musíme vše zvládnout samy. Nemusíme.
O duševním zdraví novopečených matek se naštěstí dnes mluví čím dál tím častěji, není slabost ani selhání požádat o odbornou pomoc (vřele doporučuji organizace Úsměv mámy nebo Centrum perinatální duševní péče). Psychoterapie pomůže podívat se na některé potíže v širších souvislostech a třeba i pátrat po hlubších, nevědomých příčinách mateřských trápení.
Emoce na horské dráze
Dle Winnicotta je dost dobrá máma ta, která s dítětem po narození naprosto splývá, jsou „jedno tělo, jedna duše“. Postupem času ale tato symbióza slábne, dítě se separuje. Každému to trvá různě dlouho a záleží na mnoha faktorech. Dost dobrá máma je i ta, která selhává a dělá chyby. Když je vazba pevná, dítě to ustojí.
Dětem je potřeba emoce jako smutek nebo pláč pomoci podržet (takzvaně zkontejnovat) a vracet v přijatelné podobě vzhledem k jejich věku. Nejsou totiž zatím schopné své emoce regulovat. Jsme tu pro ně jako takový „emoční trenažér“.
Přesně tohle je na mateřství vyčerpávající: nikdy nemáme přesně pod kontrolou, jaké situace u dítěte vyvolají výrazné emoce. Je to nepřetržitá horská dráha. Jednou dole, jindy nahoře.
Jako mámy musíme vytrvat, věřit a budovat důvěru v sebe i své děti. Péče a výchova má hluboký smysl, i když není vždy hned vidět. Být dost dobrou mámou bývá těžké, ale nemělo by být nedosažitelné. I když tápeme, budujeme vztah. Máma není bezchybný ideál, je to také člověk z masa a kostí. Děti nepotřebují perfekcionismus, ale emoční dostupnost.
Označ text a CTRL + Q pro-highlight. Nebo kus textu uvnitř highnutého pro dehigh..