Dost dobrá matka

Pro matku prvorodičku představuje příchod miminka obrovskou změnu. Najednou je tu nová bytost, která je naprosto bezbranná, závislá a neschopná se o sebe postarat. Je to velmi náročná situace a velká zodpovědnost. Nikdo nemá patent na to, jak je to správně a jak by to mělo ideálně vypadat. Většina z nás chce být dobrým rodičem, možná i nejlepším a dokonalým rodičem, ať už to pro každého znamená cokoliv a představuje si pod tím to své. Bohužel touha po dokonalosti může přinášet jiné výsledky, než očekáváme.

Jsem stále k dispozici, pokud dítě potřebuje, ihned přispěchám, stále ho podporuji, pečuji o něho, věnuji se mu, snažím se, aby mu nic nechybělo, aby měl dostatek všeho, co potřebuje. Myslím to přece dobře v jeho zájmu. Toto je naprosto přirozené, ale co když podobný přístup může vést úplně jinam, než zamýšlíme? Takováto péče je jistě pro matky velmi unavující a vyžaduje obrovské množství energie. Honba za dokonalostí je vyčerpávající a i nepatrné „selhání“ způsobuje napětí, rozladěnost a pocity selhání. Co když je 100% péče o dítě spíše na škodu?

Matky jsou často přesvědčené o tom, že musí být dokonalé a bezchybné. Dítě musí mít všeho dostatek, mnohdy i raději nadbytek, nikdy mu nesmí nic chybět, musí mít dostatečný „přísun“ podnětů, pozornosti, náklonnosti, projevů lásky atd.

Bohužel některé ženy jsou pak tímto přístupem tak pohlcené, že nejsou schopné i jen vyslyšet odlišný názor, natož mu být alespoň z části otevřené. Jsou natolik přesvědčené o tom, že vše dělají dobře, že vlastně nevidí, co by mohly dělat jinak. Pohled již zkušených matek, který je trochu odlehčený, by přitom často přinesl úlevu matce a v návaznosti na to i dítěti, kterému by se uvolnil prostor.

Setkala jsem se s případem, kdy jedna matka bezmeznou péči o svého potomka pochopila i tak, že své dítě neustále kojila, i když dítě nebylo hladové. Strávila s ním i přes hodinu, kdy mu neustále nabízela prs, ono se trochu napilo, ale nechtělo jíst, protože prostě nemělo hlad. V zájmu toho, aby dítě nestrádalo, naprosto opomíjela jeho potřeby. Sama se tím zacyklila v přesvědčení, že její dítě nechce jíst a je hladové, přestože mělo v důsledku neustálého nucení k přijímání mléka evidentní nadváhu. Snaha vysvětlit jí, že dítě krmí příliš, byla jako házet hrách na zeď. Snaha o dokonalost naprosto zastínila zdravý úsudek.

Prospěšná nedokonalost

Vytvořený obraz o dokonalosti může být zkreslený, postavený na tom, jak ji matky vnímají. Často ani není založená na skutečných potřebách dítěte. Někdy se stává, že je tento pohled odtržený od reality a může dítěti spíše ubližovat než ho podporovat. Donald Winnicott, britský pediatr a psychoanalytik, představil koncept dosti dobré matky (good enough mother). Říká, že matky nemusí být dokonalé – stačí, aby byly dost dobré, aby dítěti poskytovaly dostatečný přísun podnětů k jejich vývoji a rozvoji a zároveň i prostor k tomu, aby byly schopné se s některými situacemi již vypořádat samy v rámci svých aktuálních vývojových možností.

Pro psychický vývoj dítěte je důležité, když rodiče nejsou dokonalí, jelikož tím zakouší realitu světa a života jako takového. Je prospěšné, když dítě může prožít, že s matkou nejsou „jedno“, ale že i ona funguje jako samostatná bytost se svými hranicemi a potřebami. A také že i ono samo má své hranice. V podstatě jde o to, že rodiče dítěti zabezpečí základní biologické potřeby, poskytnou mu dostatek podnětů pro jeho rozvoj, avšak těmito podněty ho nezahlcují a ani ho nevystavují jejich nedostatku.

Všeho by mělo být „tak akorát“, ve zdravé míře. Ani málo, ani moc. Nedokonalost matky je pro dítě více prospěšná, dává mu více prostoru pro jeho rozvoj. Děti těží z nedokonalosti rodičů. Důležitá je i matčina autentičnost a přirozenost – úzkostná a křečovitá matka přenáší tyto emoce na dítě, které vnímá, že něco není v pořádku, a nedokáže si vysvětlit a pochopit, o co se vlastně jedná.

Je dobré, pokud matka dítě v přiměřené míře frustruje. Tím se dítě učí zacházet se svou nespokojeností a tenzí, uvědomuje si, že k životu patří i nepříjemné prožitky. Tím, že matka neuspokojí potřebu dítěte vteřinu po tom, co vznikne, mu dává cenný prostor pro jeho psychický vývoj. Dítě tak zažije neuspokojení a nepříjemné pocity, které ho doprovázejí, a tím se učí s těmito emocemi zacházet a pracovat s nimi.

Učí se pocitu, že to zvládne i bez maminky, která ho však dostatečně emočně „drží“, je v dohledu, dítě jistí, ale není hyperprotektivní. Tím dítěti dává jistotu bezpečí a toho, že je milováno, což je základ pro to, aby prospívalo. Přehnaná péče, stejně jako péče zanedbaná, může způsobit vznik maladaptivního vzorce chování a vnitřních programů, které mohou v budoucnu komplikovat život.