Dospět? Ne, díky...

Generace mých rodičů to měla jednodušší. Těsně před maturitou se někde za keříkem bez ochrany zamilovali, omylem zadělali těsto na mimino a pak si na radnici, schovaní za těhotným břichem, řekli svoje nepromyšlené ano. Za odměnu dostali byt a mohli vesele nakousnout novou etapa života. Rychle a bez cavyků se stali dospělými. Nám, dnešním dvacátníkům, to ve srovnání s nimi nějak podezřele dlouho trvá.

Přešlapujeme mezi adolescencí a dospělostí pěknou řádku let. Visíme svým seschlým rodičům na krku, necháváme si od nich posílat peníze a výživné balíky s řízky, maminku obtěžujeme krosnami smradlavého oblečení, studium prokládáme pobyty v zámoří, hormonální antikoncepci zapíjíme nezávazným sexem a každou chvíli se vodíme za ruku s někým jiným.

Zkrátka, závazky jsme odsunuli směrem ke vzdálené třicítce a zatím si svobodně a nanečisto zkoušíme, čím vším můžeme a chceme být.

Kde to vázne?

Velká část z nás už vymáčkla posledního beďara a s ním i horu pubertálních komplexů. Starostlivé vrásky nás však ještě netrápí. Hormony, které nás ještě nedávno obtěžovaly svými nepředvídatelnými výpady, se poslušně usadily na snesitelné hladině. Máme vyšší sebeúctu a důvěřivou duši plnou optimismu.

Budoucnost se na nás otevřeně a nadějně směje. Je naše. I svět je náš. Hltáme ho nezávaznými doušky a pokoušíme, co se dá. Někoho tím můžeme štvát.

Podle Jeffrey J. Arnetta naše generace vyměnila přímý skok do dospělosti, rituálně podtržený naparáděnou veselkou, za zdlouhavou cestu směrem k přijetí závazku.

Zamračený mravokárce by nám mohl vyčíst sobeckost, mohl by nás označit za líná hovada, která nechtějí dospět a tupě konzumují svůj čas. Má pravdu? Proč nám dnes vlastně tak dlouho trvá, než dospějeme?

Jeffrey Jensen Arnett je americký psycholog, který se už pěknou řádku let zabývá nevyvedenými mladíky a mladicemi, co se místo zakládání rodin, vydělávání peněz a dalších úctyhodných aktivit raději věnují cestování, studování a flákání.

Podle Jeffrey J. Arnetta naše generace vyměnila přímý skok do dospělosti, rituálně podtržený naparáděnou veselkou, za zdlouhavou cestu směrem k přijetí závazku. Je nefér srovnávat dvě generace, tvrdí Arnett, protože žijí v odlišném sociálním kontextu a každá z nich se musí připravit na jiné úkoly.

Voňavá práce, partner bez chyby

Zatímco naši rodiče se mohli spolehnout na kulturní šablonu reálného socialismu, která celkem jasně a nudně předurčovala jejich budoucnost a určovala jim, co a kdy mají udělat, my jsme vrženi do obrovského chaosu lákavých nabídek.

Přednáška 24. října 2024