Dospělost ve vztahu
Nejzásadnější odcizení přichází ve chvíli, kdy máme pocit, že toho druhého už známe.
Dospělost je vymezována různě, nejčastěji věkem. Je ale nasnadě, že samotné číslo někdy nestačí. Daleko důležitější je náš předpoklad, co to vlastně znamená být dospělý a co se od dospělého člověka čeká. A právě to může být ve vztahu až nepřekonatelným kamenem úrazu.
Představte si následující situaci: Cítíte, že se s partnerem něco děje. Nevíte co. Ale víte, že rozhodně něco, co se vám nelíbí. Vždy byl jiný než vy, poměrně pohodový, až flegmatický, neměl zásadní problém, nad vašimi obavami z čehokoli mávl rukou a v podstatě je rychle zahnal. Až to někdy bylo nepříjemné. Vy to takhle neumíte. Nad vším dlouho přemýšlíte, situace si několikrát přehráváte, promýšlíte všechny možné důsledky. Společně to kupodivu fungovalo, i když jste někdy měli pocit, že máte doma přerostlé dítě.
Teď se v podstatě nic nezměnilo. Stejně jako dřív partner nepřipouští žádné problémy, jen je podstatně zasmušilejší a vznětlivější. Tentam je onen pohodář. Vy nevíte, co se stalo, ale vnímáte, že něco je jinak. A s tím něčím je pryč i vaše vlastní pohoda. Nedokážete to vysvětlit, ale něco je prostě špatně. „Něco“ najednou ovládá váš život víc, než byste chtěli, a vy tomu nutně potřebujete dát konkrétní podobu. Potřebujete pochopit, potřebujete, aby to, co se děje, zapadlo do vašich vlastních kolejí. A partner pořád nad vašimi obavami mává rukou a mlčí. Jako dřív.
Přednáška 24. října 2024Označ text a CTRL + Q pro-highlight. Nebo kus textu uvnitř highnutého pro dehigh..