Dospělá část konfliktu

Již předchozí článek Láska a psychická zranění se týkal konstatování, že můžeme trpět pocity opuštěného, přetěžovaného, podceňovaného či týraného dítěte, které vstupuje do života a začne si kolem sebe vytvářet pro ně typickou atmosféru.

Těmito zraněními je nevědomě ovlivněn i výběr našich partnerů. Máme tendenci si vybírat takové partnery, se kterými bychom si tato slabá místa mohli ošetřit, naše rány zahojit a všechny své vnitřní konflikty vyřešit. Bohužel, není to vždy snadné. Ráda bych zde navázala a celou situaci ještě trochu zkomplikovala.

Z diskuse vyplynulo, že není až tak složité si tuto dětskou část uvědomit: Můj otec/matka dělali to a to, mám strach z křiku, bití, kritiky, mám strach, že mě druhý opustí, nebudu pro něj dost dobrá…

Jenže co dál? Jak to udělat, abychom pod vlivem strachu stále obranně (útočně) nereagovali? Pokud totiž budeme v sobě chápat jen tuto dětskou část, pak sice rozvíjíme empatii k dítěti v nás, ale zůstáváme stále obětí. Naše automatické reakce pak jdou obtížněji zvládat. Minule tady totiž nebyla řeč o druhé polovině konfliktu v nás.

Oběť a tyran v nás

Zranění v naši psychice existuje jako celek. Je zde jak část dětská, o které je možné mluvit jako o oběti, tak i část dospělá, část protivníka (hyperkritik, ignorant, zrádce, tyran). Velmi často se stále i v dospělosti ztotožňujeme pouze s dětskou částí konfliktu. Říkáme:

• Jsem doma stále ustrašená, jako když jsem byla malá.
• Cítím se pořád jako blbec, protože mě naši nikdy nepochválili.

Dospělou část konfliktu v nás od sebe odštěpíme a nevědomě dotlačíme okolí k tomu, aby náš očekávaný scénář hrálo. Pak ale říkáme: No jo, ale on na mě opravdu kašle. To není v mé hlavě.

Proč to děláme? Protože je to jednodušší. Najdeme tím ospravedlnění pro pocity, které nemáme rádi.

Znalost našich slabých míst z dětství je prvním krokem k tomu, abychom vystoupili z role oběti, která čeká, až bude zachráněna, a zároveň tak může pomoci druhému, aby mohl (v naší hlavě) vystoupit z role tyrana.

Když muž zapomene zavolat ve smluvený čas ženě, která zažila v minulosti zklamání a odmítání ze strany otce, dotkne se jejího zranění, ale není vinen. On jen reaktivoval slabé, neuzdravené místo své partnerky.

Tento muž se cítí ve vztahu svobodně, nesvazuje ho zatím žádný negativní pocit, a ona si jej právě proto vybrala. Přitahovala ji jeho osobnost – a potenciální možnost znovuoživení svého zranění.

Jenže vystoupit ze scénáře oběti a tyrana není vždy snadné. Nabízím dva nástroje, které sama používám.

Přednáška 24. října 2024