Dítě u psychologa

Když jde dospělý člověk k psychologovi, většinou jej navštíví z vlastní vůle nebo po odeslání ošetřujícím lékařem, případně potřebuje razítko od psychologa k nějaké své další činnosti. Dospělý si také může dopředu rozmyslet, jakého psychologa pro sebe zvolí, kam se objedná, a ještě těsně před tím, než do ambulance vkročí, si může promyslet, zda tam opravdu vejde. Ale jak je to s dětmi? Dítě si většinou samo o psychologickou péči neřekne. Když se jedná o batole nebo dítě předškolního věku, většinou ani nemá představu, kdo to takový psycholog je. Co od vyšetření očekávat a jak na ně dítě připravit?

Na úvod je dobré říci, že každý psycholog své vyšetření vede jinak. Někdo bude požadovat, aby rodič přišel nejdříve bez dítěte, aby se obeznámil se situací, kterou rodina prochází, a teprve následně po sesbírání všech informací vyšetří dítě na dalším setkání. Jiný psycholog zase naopak zvládne zjistit vše, co potřebuje, i vyšetřit na jednom sezení. To sice bude delší a pro dítě i rodiče tím pádem náročnější, ale nebudou se muset objednávat znovu. Na druhé straně pro psychologa je vždy lepší, když dítě vidí víckrát a lépe se s ním seznámí. Samozřejmě se mezi sebou odlišují i jednotlivá vyšetření dle obtíží, které vás zrovna trápí.

Psychika jako příčina obtíží

Vraťme se však k Pavlíkovi. Pod pojmem „nehody“, jak je označila maminka, se skrývají opakované obtíže s udržením stolice a zácpou. Obvodní lékař chlapce posílá, protože základními vyšetřeními vyloučil organickou příčinu jeho obtíží a má důvodné podezření, že problémy s usínám a enkoprézou (neboli neschopností udržet stolici) mohou být způsobeny psychikou.

V takovém případě se na prvním sezení u psychologa setkáte spíše se spoustou otázek a dítko si bude ze začátku převážně samo hrát nebo si bude kreslit. Někdy je lepší se rovnou dohodnout, aby na první setkání přišel rodič sám, protože pokud psycholog nemá k dispozici druhou místnost, není pro dítě zcela vhodné, aby celý rozhovor vyslechlo.

Psycholog se nyní bude snažit zjistit, kdy obtíže začaly, zda bylo období, kdy Pavlík usínal sám ve svém pokojíčku bez obtíží, a jak dlouho celý stav přetrvává. Dále jestli bylo období, kdy zvládl chodit na toaletu a k nehodám u chlapce nedocházelo. A co bude psychologa zajímat nejvíce: vztahy v rodině, významné změny a události, kterými si rodina prošla v období, kdy se u chlapce jeho chování začalo měnit.

Většinou po důkladném vyzpovídání rodiče psycholog tuší, jaká událost nebo situace u Pavlíka toto chování způsobila. Může se jednat o rozvod, ztrátu blízké osoby, narození nového sourozence, přestěhování, přesunutí chlapce do nového pokojíčku, změnu školy, může to být přísná paní učitelka, spolužáci nebo klidně i zhlédnutí ošklivého filmu, který ho teď straší.

Dopředu se připravte na to, že psycholog je tvor přirozeně zvídavý. Pravděpodobně vás jako rodiče bude zasypávat spoustou otázek, někdy hodně podrobných, u kterých si občas nebudete jisti, proč vám je vůbec pokládá.

Pokud máte žádanku od lékaře, vezměte ji s sebou, jestli máte zprávy od neurologa, gastroenterologa, obvodního lékaře, psychiatra, jiného psychologa nebo cokoli, co vám přijde k případu vašeho dítěte důležité, přibalte je ke zprávám také. Je vždy lepší vzít jeden papír navíc než pak nevědět, protože zpráva vám leží doma v šuplíku. Pokud dítě bere pravidelně nějaké léky, napište si na lísteček nebo do mobilu jejich názvy, zvláště jedná‑li se o psychofarmaka. Psycholog sice léky nepředepisuje, ale některé léky mohou například ovlivnit pozornost a je dobré, aby o tom byl před vyšetřením informován.

Samozřejmě po vyzpovídání rodiče přichází část setkání, kdy si psycholog jde popovídat s dítětem. Rodiče v tuto chvíli často trnou: Co všechno té psycholožce o nás napovídá, kdo ví, co se mu honí v hlavě, zavřou ho do blázince? Nadopují ho léky? Vezmou nám ho? Nebo se naopak těší, že se psychologovi dítě svěří rychleji než jim doma.

Pokud dítě zvládne být s psychologem v místnosti samo, rodič je odeslán na chodbu, do kantýny nebo k automatu na kávu. Často následuje rozhovor s dítětem, kdy se psycholog vyptává na jeho zájmy, co má rád, s kým bydlí, jak mu to jde ve škole nebo čeho se nejvíce bojí. Dále si s psychologem mohou kreslit, prozkoumávat rodinné vazby a formou hry zjišťovat, co vlastně dítě prožívá. Rodiče se tedy nemusí bát, že by psycholog jejich dítě při vyšetření nějakým způsobem trápil. V případech týkajících se emočních poruch či poruch chování se s dítětem většinou dělají zábavné techniky, kreslení, hraní, během kterých se dítě rozpovídá, nebo společně s psychologem nacvičují relaxaci a imaginace.

Následně může dát psycholog rodičům nějaké tipy pro zlepšení spánku, techniky na zredukování úzkosti nebo pro práci s dětskými strachy. Emoční poruchy v dětství jsou ovšem stavy, které se za jedno setkání nevyléčí. Je tedy důležité navštěvovat dle dohody psychologa pravidelně. Nejde zde o to, že by psycholog neměl co dělat a chtěl by vás k sobě s dítětem tahat cíleně za vidinou peněz, ale jde o to, že například enkopréza, nespavost nebo úzkosti se cíleně léčí za pomoci psychoterapie delší čas.

Opožděný vývoj a diagnostika

Naproti tomu můžete k psychologovi přijít s dítětem se zcela jiným požadavkem a tím je diagnostika. Tentokrát si představte tříletou holčičku Aničku, kterou přivádějí oba dva rodiče. S Aničkou byli ke klinickému psychologovi odeslaní z neurologie, protože holčička ve třech letech nemluví a příliš nenavazuje kontakt se svým okolím. Zároveň jsou rodiče odeslaní ještě i na logopedii a mají za sebou vyšetření na foniatrii. Foniatrie i neurologie jsou bez nálezu, takže jim zbývá ještě psychologie. U psychologa nyní proběhne vývojová diagnostika dítěte.

Té si často ani rodiče, ani dítě nevšimnou. Dítě během ní staví z kostek, navléká korálky, zasouvá tvary do desky, kreslí, hraje si s panenkou, napodobuje rodiče nebo psychologa, pojmenovává věci, ukazuje zvířátka a tak dále… Samé činnosti, které dítě dělá i doma nebo při hře. Během toho se psycholog stíhá vyptávat rodičů na průběh těhotenství, psychomotorický vývoj (kdy se dítě začalo přetáčet, dělalo první krůčky, říkat máma, táta), jak vychází s jinými dětmi a samozřejmě na celou řadu dalších věcí, které vám jako rodiči mohou někdy přijít až k podivení, že se na ně ptá zrovna psycholog.

Psycholog si vás následně může pozvat ještě párkrát na kontrolu, aby dítko viděl vícekrát. Je tomu tak, pokud si není zcela jistý, zda diagnostiku nenarušil strach dítěte z nového prostředí nebo aktuální stav dítěte, které je nemocné, nevyspané nebo hladové. Potom už můžete docházet na pravidelné kontroly jednou nebo dvakrát do roka nebo taky dle potřeby či žádosti neurologa.

A co psycholog vlastně zjišťuje, když dítě nemluví? Nikdy to nejde říct dopředu všeobecně, protože každé dítě je jiné, ale nejčastěji se jedná o opožděný vývoj řeči, vývojovou dysfázii, poruchy autistického spektra, vývojové opoždění nebo třeba i zanedbávání dítěte ze strany rodičů.

Pár tipů na závěr:

Na co tedy vždy před návštěvou psychologa pamatovat? Nemusíte se ničeho bát.

• Už při objednávání dbejte na to, aby vám vyhovoval časový termín – když víte, že k psychologovi pojedete hodinu a půl vlakem, neberte termín v 8 ráno, protože by dítě bylo při vyšetření nevyspalé. Pokud víte, že je vaše dítě zvyklé na polední siestu, požádejte o dopolední čas nebo čas kolem 14. hodiny.
• Stejně tak platí, že dítě by k psychologovi nemělo chodit nemocné, nachlazené nebo hladové, obzvlášť pokud přicházíte pro diagnostiku kognitivních funkcí – pozornost, inteligence, řeč…
• Dítě doma připravte na to, že si s ním psycholog bude povídat, hrát, kreslit a dělat většinou zábavné činnosti. Můžete si s dítětem promluvit o tom, proč vlastně k psychologovi jde.
• A pamatujte na to, že stejně tak jako dospělému člověku nemusí jeho psycholog sedět a vyzkouší dva další, než najde toho pravého, obdobně je tomu i u dětí. Proto nezoufejte, pokud se vám ani vašemu dítěti psycholog nebude zamlouvat, a zkuste se ve vašem okolí rozhlédnout po někom dalším, koho byste mohli vyzkoušet.