Dítě snadno a rychle

Protože je tak snadno dostupný. Vzpomínám na jednu mou kolegyni. Když jí bylo 31 let, oznámila své gynekoložce, že by ráda počala. Reakci doktorky, když mi o ní později vyprávěla, jsem dlouho rozdýchávala: „No ve vašem případě, vzhledem k tomu, že je vám přes třicet, neváhala bych a rovnou navštívila kliniku pro asistovanou reprodukci, ať nic nepromeškáme!“

Kamarádka mi to celé líčila vyděšená a ubrečená. „Co mám dělat? To jsem tak stará? Mám někam teda jít?“ Kroutíc nechápavě hlavou, co jako blbne, jsem se jí snažila vysvětlit, že by možná bylo fajn zkusit to nejprve přirozenou cestou. Za rok počala. Bez kliniky, přirozeně. Zpomalit v práci a hodit se trochu do klidu musela.

Připravit se na početí

Moje kamarádka ani žena mého klienta nejsou jediné. Poznala jsem spousty žen, kterým s příchodem určitého věku „rupne“ a pustí se do závodu s časem. Co nejrychleji sehnat partnera. Pokud ho mám, co nejrychleji počít (zajímavé je, že více než těchto žen jsem ve své praxi potkala z tohoto závodu frustrovaných a vystresovaných mužů). U každé ženy je tento věk jiný. Biologické hodiny se to prý nazývá. Já bych s tímto termínem zacházela opatrně.

Co je biologické, pro mě znamená i přirozené. Přirozené je i čekat. Spousty věcí v životě nemáme hned. Na ty nejlepší a nejzaslouženější si zpravidla počkat musíme – a o to krásnější pocit z nich potom máme. Dítě k nim bezesporu patří. Spíše než biologickými hodinami bych to v těchto případech nazvala strachem. U každé ženy z něčeho jiného.

Strach, že nezapadnu do společnosti. Strach, že bez dítěte nebudu mít naplněný život. Strach, že v zaměstnání, které mě nebaví, budu muset být dalších x let. Jsou ženy, které dítětem řeší nefunkční partnerství, citovou vyprahlost touží zaplnit mateřskou láskou. Ani toto není dobrý důvod pro to mít dítě. Mateřská láska je diametrálně odlišná láska než partnerská a potomek nikdy nenahradí partnera.

Nerada bych, aby to vyznělo jako apel proti umělé reprodukci. Je to výdobytek moderní doby a jako takový ho můžeme, pokud opravdu chceme a cítíme to tak, využít. Ale zastavme se na chvíli a zeptejme se sami sebe, zda jsme skutečně udělali všechno pro to, abychom počali přirozeně. Neberme umělé oplodnění na první dobrou.

Pro početí je důležité, abychom byli v klidu, nevystresovaní, nepřepracovaní, nezavalení povinnostmi, fyzicky ve formě. Těhotenství a kojení je pro ženu z hlediska fyzické kondice nejnáročnější období v životě, a pokud je žena utahaná a na pokraji svých sil už před těhotenstvím, tělo další zátěž prostě nedovolí. Řekne si: Jak to asi dá, když už teď je hotová?

Udělejme si na sebe čas a psychicky i fyzicky se na početí připravme. Ne tak, že si měříme teplotu, počítáme plodné dny a ládujeme se hormony. Ale tak, že jsme v klidu, příliš o tom nepřemýšlíme, věnujeme se dál svým činnostem, které máme rádi, a necháváme věci plynout.

A ano, pokud se to delší čas nedaří, můžeme se rozhodnout pro umělé oplodnění. Ovšem delší čas není rok. Především v dnešní hektické době, kdy tělu chvíli trvá, než se uklidní a připraví na jiný režim. Klidový režim. Protože početí je o klidu.

Co dělám špatně?

Nedávno jsem četla knihu Richarda Dawkinse Sobecký gen, která poprvé vyšla v 70. letech 20. století. Mimochodem jednu věc si často neuvědomují ani lidé, kteří se problémem populace zabývají. Že totiž růst populace nezávisí pouze na tom, kolik dětí se rodí, ale i na tom, v jakém věku je lidé mají. Vzhledem k tomu, že populace vzrůstá o určitou část za generaci, by se roční nárůst populace snížil, kdyby od sebe byly generace časově vzdálenější. Na transparentech s heslem – ‚Skončete u dvou!‘ by stejně dobře mohlo stát ‚Začněte ve třiceti!‘ Zrychlování nárůstu populace ale v každém případě přinese vážné problémy.

Není tedy to, že se některým párům nedaří počít, pouze důsledek přírodního výběru a evoluce? Není skutečným účelem to, že prostě a jednoduše všem párům nepřísluší mít děti nebo mít víc než jedno dítě? Je to náhoda, že se zvyšuje procento žen, které si buď nepřejí mít dítě vůbec, nebo v pozdějším věku? Nebo je to důkladně promyšlená hříčka přírody, která je biologům známá již desetiletí?

Přednáška 24. října 2024