Dítě se dvěma osobnostmi

• Kristýnka odmítá odjíždět s tátou, jak nařídil soud. Jsou to zoufalé boje malé holčičky: křičí, pláče, vzpírá se a pere celou silou svých tří let. Na tátu se odmítá i jen podívat, zuby nehty se drží mámy. Ta ji však předat musí. Násilím ji tedy připoutává do autosedačky otcova auta. Poslední dobou v tu chvíli nastává náhlá změna: dítě se přestane bránit i plakat, jen zírá před sebe s nepřítomným pohledem. Ve stejném stavu se pak vrací. Trvá hodinu dvě, než je schopné matku vnímat.
• „Naposledy když ex přijel, oznámil mi, že přespí v obýváku. A že tentokrát bude starší syn (4 roky) spát u něj. Odvlekl ho tam. Seděla jsem s mladším (miminko) v ložnici, kde obvykle s dětmi spáváme, a poslouchala zoufalé Maminkooo! Maminko prosím, vem si mě. Mami, prooosím! Nedalo se to vydržet, ale nechtěla jsem se o něj prát. Tak jsem muži sebrala telefon a utekla s ním ven. Bylo mi jasné, že za telefonem poběží, a také to udělal. Já mu ho položila venku na chodník, běžela zpátky a zabouchla mu. Vyrazil dveře. Bylo to strašný, děti zoufale brečely. Nakonec jsem se zavřela na záchodě a volala policii. Proč vám to ale říkám – syn si na nic nepamatuje. Už druhý den ráno nevěděl, že u nás táta včera byl. Večer jsem mu prý přečetla pohádku – jeho oblíbenou – a pak jsme usnuli. Není to zvláštní?“
• „Partnerka má syna z prvního manželství, teď je mu šest a myslím, že jsme si vytvořili velmi hezký vztah, vážně mám toho kluka rád a on mě podle všeho taky. Co mi ale dělá hlavu: poté, co se vrátí od táty, s ním první dva dny vůbec nejde navázat kontakt. Je prostě mimo, nemluví a ničím se to nedá prolomit. Zkoušeli jsme kde co. Pak najednou změna a do konce týdne je to supr. Jako by někdo přehodil výhybku. Co s tím můžeme dělat? A jak se k němu máme chovat ty první dva dny?“

Rozvedení rodiče si mi často stěžují, že dítě, když se vrátí od ex‑partnera, je „jako vyměněné“, dva tři dny s ním není řeč. Teprve pak se uvolní a je „normální“. O tom, co se děje v druhé rodině, nevědí nic.

Světy, jež se popírají

Primární volbou úpravy poměrů nezletilého dítěte po rozvodu rodičů je dnes střídavá péče, při níž se dítě, nejčastěji co týden, stěhuje z domova jednoho rodiče do domova druhého.

Znám případy, kde to vcelku dobře funguje. Rodiče spolu vycházejí, děti si zvykly, řeší se běžné maličkosti. V některých rodinách se dokonce máma s tátou střídají v bytě u dětí a při střídání si docela normálně popovídají. Znám však, žel, i řadu případů, v nichž se domnívám, že střídavá péče není navzdory rozhodnutí soudu v nejlepším zájmu dítěte.

Nechci v tomto textu analyzovat komplexně dopad rozvodů či střídavky na děti. Chci upozornit na jedno riziko, které vnímám, a zároveň nevím o tom, že by je někdo zkoumal či i jen reflektoval. Jde o riziko disociace.

Disociace je obranný mechanismus psychiky, který nevědomě používáme, když nejsme schopni vyrovnat se s určitým psychickým obsahem – například nějakou traumatickou událostí. Když tento obsah odštěpíme, disociujeme od vědomé části své psychiky (vytěsníme do nevědomí), nemusíme se s ním vyrovnávat. Na trauma se buď vůbec „nepamatujeme“, či vytěsníme alespoň jeho emoční stránku. Má to však důsledky na stabilitu naší psychiky.

Jednou z disociativních poruch je disociativní porucha identity, tzv. mnohočetná osobnost. Tato porucha je častým motivem v literatuře i filmu (např. dr. Jekyll a pan Hyde), v reálu je ovšem velice vzácná. Možná se to změní –„díky“ střídavce.

• Čtyřletý chlapec z jednoho z úvodních příběhů vytěsnil vzpomínku na traumatický večer vrcholící vyraženými dveřmi a policií v bytě.
• Tříletá Kristýnka musí vytěsnit maminku (ani ji nevidí, dívá se skrze ni), jakmile se dostane do tátova prostředí, do tátovy moci – otec matku nesnáší, nadává jí, pomlouvá ji.
• Šestiletý chlapec přepíná mezi dvěma světy skrze dvoudenní stažení se do sebe.

A to je v rodinách, kde je alespoň jeden z rodičů schopný nahlédnout, že něco není v pořádku, a pracovat na tom (proto ke mně přichází). Co se děje, když jsou oba rodiče vzájemnou nenávistí zaslepeni?

Odpůrci střídavky často zmiňují dva domovy, dva pokojíčky, dvoje věci, dvoje hračky. Jako psycholog vidím vedle materiálních věcí zejména dvě rodiny a často i dva výchovné přístupy, dvoje hodnoty, dvoje pravidla, dvoje sousedy… Jedí se jiná jídla, oceňuje se jiné chování, existují jiné rituály. Často je vše tak rozdílné!

Přednáška 24. října 2024