HOMEPAGE   FETCHER
« Homepage
Publikováno 27.12.2019

Dítě jako vyměněné

Dřív to bylo bezproblémové dítě, teď abychom chodili k psychologovi. Co se stalo?

Když se u dítěte objeví nápadná změna v chování či prožívání, která zatíží fungování rodiny, mohou rodiče dojít k závěru, že situace potřebuje zásah psychologa. Obzvlášť pokud takové chování přetrvává delší dobu. Následně objednávají dítě na vyšetření a přicházejí zoufalí z toho, co se doma děje. Jednou z prvních otázek psychologa pak je, jak dlouho tento stav trvá. Někdy se stane, že rodiče přesně nevědí, kdy se dítě začalo chovat jinak, ale vybavují si, kdy oni postřehli první příznaky, kterými se začali zaobírat. Následně přichází druhá, obvykle náročnější otázka: „Stalo se ve vaší rodině nebo v životě dítěte něco, co by takové chování mohlo spustit? Nějaká změna?“

Odpovědi bývají zajímavé. Někteří rodiče řeknou, že se nic nezměnilo. Druzí předloží seznam změn, které se udály klidně i v rozpětí půl roku, a zpětně zmapují sebemenší detaily života dítěte. Jiní vám zase řeknou, že kdyby věděli, co to spustilo, tak by tu teď neseděli – což o rodině taky může mnohé vypovídat, protože odpor se v odpovědích objevuje z nějakého důvodu.

Dospělí si mnohdy neuvědomují, jak nepatrná změna stačí k tomu, aby měla na dítě obrovský vliv. K poruchám spánku u osmiletého dítěte může vést, když mladšímu šestiletému sourozenci konečně dokončíte vlastní pokojíček a sourozenci začnou spát odděleně. „No, paní psycholožko, to asi ono nebude. Vždyť ten náš šestileťák spí celou noc jak dudek a po starším ani nefňukne! Tak proč by starší syn každý večer před usnutím plakal, chodil za námi do ložnice a říkal, že vidí strašidla? Navíc si zhoršil známky ve škole! A paní učitelka si stěžovala, že začal být plačtivý při každé náročnější situaci. To nikdy dřív nedělal.“

Při následujícím dlouhém rozhovoru ohledně celého rodinného systému a vývoje obou dětí však dochází rodiče s psychologem k tomu, že starší dítě je hodně citlivé a odmalička bylo. Již jako malé dítko bývalo velmi rozvážné a neustále vyžadovalo něčí přítomnost. Naproti tomu mladší sourozenec byl neřízenou střelou. Do všech situací skočil po hlavě, nikdy si dvakrát neověřoval, zda to, co dělá, je bezpečné, a změny většinou příliš neregistroval.

Děti a psychosomatika

Někdy rodiče obejdou s dítětem všechna možná vyšetření pro různá somatická trápení – bolesti hlavy, bříška, únavu, nespavost nebo špatné dýchání, až skončí na psychologii s podezřením na psychosomatické příčiny. Kdo z rodičů by před náročným dnem ve škole nebo návštěvou zubaře neznal větu: „Maminko, mě bolí bříško.“ Rodiče pak nezřídka dojdou k závěru, že dítě simuluje, obzvlášť pokud se bolest bříška objevuje pravidelně ve škole před testy nebo v zátěžových situacích.

V takových případech rodiče alespoň vědí, co u dítěte bolesti působí. Potom jsou ale děti, které zničehonic začnou trpět bolestmi bříška, motáním hlavy nebo pocity nevolnosti bez organického nálezu, a rodiče nevědí, co by mohlo být spouštěčem. Někdy stačí málo: odstěhovaný kamarád, změna třídní učitelky, přechod ve škole z prvního stupně na druhý. Jindy jsou příčiny mnohem závažnější – rozvod rodičů, stěhování, změna školy, úmrtí v rodině nebo narození sourozence.

Děti jsou k psychosomatickým obtížím náchylné mnohem více, a proto se často stává, že jim dospělí příliš nevěří. Psychosomatika se nejčastěji projeví na nejslabším místě v našem těle. Pokud má dítě stresem dlouhodobě narušený imunitní systém, snadno se pak stane, že když se například bojí jít do třídy, kde nyní chybí jeho nejlepší kamarád a ono se tam najednou přestalo cítit dobře a bezpečně, objeví se teploty nebo nastoupí zažívací obtíže. Ty vymizí, pokud rodič dítě nechá doma, nebo mohou vymizet až v případě, kdy zůstane s dítětem doma sám rodič. Zvláště pokud se změna u dítěte pojí s nedostatkem pozornosti rodiče.

Všimni si mě, prosím

Ano, už i malé děti ve školce (a někdy i mladší) moc dobře vědí, co nemocí získají, a je to také jedna z věcí, kterou zjišťuje psycholog. Jedním z cenných zisků při stonání je pro některé děti právě pozornost rodičů. Nejčastěji tomu tak je například při narození sourozence nebo rozvodu rodičů.

Někdy rodiče uvádí, že jejich čtyřleté dítko začalo bolet bříško před měsícem. Psycholog tedy pátrá, co se před měsícem odehrálo. Konflikt ve školce – ne, paní učitelka ani dítě nic neříkali; neshody doma – ne, s manželem máme krásný vztah; úmrtí v rodině – ne; zvýšený stres – asi ne… Následně se psycholog rozhodne vyptat detailně na rodinné vztahy a záhy může zjistit, že dítě, které sedí u něj v ambulanci, má osmitýdenního sourozence a před pár týdny poprvé nastoupilo do školky.

I dítě dobře připravené na příchod nového přírůstku do rodiny může zareagovat velmi citlivě, tím spíše, když se většina pozornosti přesouvá k narozenému miminku. O to náročnější je, když zároveň se sourozencem přijde další změna v podobě školky nebo školy. Dítě se na kolektiv dětí mohlo těšit sebevíc, ale nyní se musí o maminku dělit s miminkem, které ji má pro sebe celý den doma, a tak se může stát, že dítě přestane chtít chodit do školky nebo školy, aniž by tam zažívalo nějaké příkoří.

Ziskem nemusí být jen pozornost, například u rodičů, kteří na své děti kladou vysoké nároky, to může být svoboda a odpočinek. Nemocné dítě nemusí plnit své povinnosti a může klidně relaxovat.

Jak naložit se změnou?

Změny jsou pro děti těžce pochopitelné, když je s nimi nikdo neseznámí. Pokud se jedná o změny velké, jako je tomu v případě příchodu nového sourozence, rozvodu rodičů nebo přechodu do školky nebo školy, mění se dětem jejich role.

Například právě při zmiňovaném narození sourozence bylo dítě zvyklé mít mámu i tátu jen pro sebe, nyní by se mělo začít dělit, a to časem nejen o pozornost rodičů, prababiček a známých, ale také o hračky, kamarády nebo i pokojíček. Pokud bude novorozenec dráždivější, může se stát, že bude v noci plakat a tím rušit spánek staršího dítěte, které pak bude nevyspané.

Klíčem ke zvládnutí i těžších změn je dostatečná a včasná příprava. Začněte dítě na změnu připravovat brzy, aby všechny nové informace od vás stihlo vstřebat a samo se na situaci mohlo postupně adaptovat. Snažte se novou změnu dávkovat postupně a hlavně pozitivně, aby se na ni dítě těšilo.

Dětem nelžete – to platí i u nečekaných změn v rodině. Děti dokážou spoustu věcí pochopit, pokud jsou jim podány a vysvětleny přiměřeně jejich věku, nejlépe formou hry. S dětmi mluvte a nešeptejte jim za zády. Nezapírejte, pokud i vy máte z nové situace obavy, a akceptujte, že dítě se může bát. Strach nebo například smutek ze ztráty není nutno za každou cenu „odstranit“, patří k životu. Pocity dítěte nebagatelizujte.

Hlavně buďte trpěliví. Pokud si myslíte, že jste pro vaše dítě již udělali maximum a dítě se stále projevuje pro vás znepokojujícím způsobem, možná bude nejlepší zajít s ním k odborníkovi, který se na celou situaci podívá s odstupem a z jiného úhlu pohledu. Tím vám může pomoci doladit něco, co je pro vás z vaší pozice obtížně zvládnutelné.

Označ text a CTRL + Q pro-highlight. Nebo kus textu uvnitř highnutého pro dehigh..