Diktát užitečnosti
Člověk musí zvažovat, čemu věnuje svůj čas a energii. Neměli bychom při tom ale ztratit ze zřetele širší obraz.
„A k čemu mi to bude?“ Tuto otázku si často kladou studenti. Nejen ve školních učebnicích, ale i všude kolem nás je skutečně spousta zbytečností. Nevylijme ale s vaničkou i dítě: některé ze „zbytečností“ jsou pro náš život nadmíru důležité.
Ve druhém dílu záznamu přednášky Ekonomická analýza ráje mě zaujala drobná poznámka o kultuře a umění. All art is useless, cituje Tomáš Sedláček Oscara Wilda a vysvětluje: není to tak, že by umění nebylo k ničemu, ale jde o jednu z mála věcí, které tady nejsou od toho, aby byly užitečné. Máme v životě několik oblastí jako přátelství, láska, filozofie, estetika, které nemusí podléhat imperativu užitečnosti. Podobně ani otázky tu nejsou v prvé řadě pro to, aby byly zodpovězeny. Otázky jsou tady zejména kvůli tomu, aby byly.
Tato zmínka mě přiměla k zamyšlení. Někdy se říká, že naše kultura nezdravě propadla představě nekonečného růstu – jak ekonomického, tak (což je tady pro nás zajímavější) růstu osobního. Občas si někdo všimne, že přes veškerou snahu věnovanou osobnímu rozvoji nejsme zase o tolik šťastnější a nežijeme lépe. Není ale tou pastí, do níž jsme se nechali vlákat, spíš představa užitečnosti?
Přednáška 19. září 2024Označ text a CTRL + Q pro-highlight. Nebo kus textu uvnitř highnutého pro dehigh..