Děti v rodičovské posteli

Osobně nemám nic proti spaní dětí s rodiči. Jsou období v životě, kdy se dítě potřebuje navrátit do bezpečné náruče rodičů i v noci a užívat si tak komfortu, který je vyhrazen opravdu spíše kojencům. Může to být období zvýšeného stresu, nočních můr, nemocí a podobně. Když však příčina pomine, mělo by se dítě vrátit do svojí postele, kterou by mělo vnímat jako svůj bezpečný prostor.

V rodinách se však objevují různé kombinace spacích uspořádání (vedle klasické rodiče v ložnici a děti ve svém pokoji):

• všichni v jedné posteli
• mladší dítě v rodičovské posteli a starší s nimi v ložnici ve své posteli
• matka s dětmi v manželské posteli a otec na pohovce jinde v bytě
• matka nebo otec s dětmi v rodičovské posteli a druhý rodič chybí.

Možná máte doma i nějakou další kombinaci, kterou jsem nezmínila. Možností je mnoho. Pojďme se tedy podívat na další souvislosti, které se mohou s takovým uspořádáním pojit.

Hranice mezi dětským a dospělým světem

Jednak může docházet k neshodám ohledně společného spaní s dětmi mezi partnery: jednomu to vyhovuje, druhému ne. A už je tu zdroj určité frustrace v rámci partnerského, rodičovského vztahu. Tato frustrace se pak může projevovat napětím ve vztahu. Nehledě na to, že děti v posteli mají přímý vliv na sexuální život rodičů. Mohou (nemusejí) ho výrazně utlumit. V případě, že se partnerům daří uspokojivě realizovat sex i mimo společnou postel, pak je to v pořádku.

Příběhy klientů a dětí svědčí pro to, že dítě nechce být vystavováno sexualitě svých rodičů.

Často však dítě v posteli může sloužit jako „spolehlivá ochrana“ proti partnerskému sexu. Dítě pak není důvodem partnerské nespokojenosti, ale jejím důsledkem, a může také nevědomě sloužit jako štít chránící ženu nebo muže před realizováním partnerského sexu nebo jiného druhu intimity. A pokud sex a intimitu vnímáme jako jeden ze zdrojů a zároveň symbolů živosti a funkčnosti partnerského vztahu, pak se vyplatí blíže prozkoumat, proč vlastně skutečně dítě v manželské posteli spí.

Ani variantu, kdy rodiče provozují sex v posteli, kde spí společné s dětmi, nelze považovat za optimální. Setkala jsem se se zdůvodněním, že jde o přirozenou věc, že i dříve spávali všichni v jedné místnosti. Nevím, jak to bylo dříve, ale dnešní příběhy klientů a dětí svědčí pro to, že dítě nechce být vystavováno sexualitě svých rodičů. Menší děti ji mohou vnímat jako agresi. Starší děti už rozumějí, o co jde, ale je jim to nepříjemné. Je proto důležité chránit a respektovat hranici mezi dospělým, rodičovským světem a tím dětským.

Vývojové potřeby v ohrožení

Jiná souvislost se nabízí v kontextu vývojového úkolu každého dítěte. Tím je v průběhu čtvrtého roku života dítěte vypořádání se s oidipovským (u děvčat elektřiným) komplexem. I když se tyto psychoanalytické pojmy často užívají, jejich vysvětlení v kontextu přirozeného vývoje dítěte až tak známé není.

Často se stává, že malí kluci říkají, že si vezmou svoji maminku a že tátu nepotřebují, že by se bez něho obešli. Je to nevědomá touha mít mámu jen pro sebe, nahradit otcovo místo. Zdravému vývoji svědčí, když je přítomen sebevědomý otec, který má s partnerkou dobrý fungující vztah a je jasné, že místo v ložnici vedle partnerky je jeho.

Co se však začne na nevědomé úrovni odehrávat, když si syn vydobude místo u mámy v posteli a otce vyšachuje na gauč a někdy dokonce i ze společného bytu? Vztah matky k synovi může být natolik dominantní, že už nezbývá místo pro otce a partnera. To však nedává dobré vyhlídky ani synovi na úspěšný partnerský vztah v budoucnosti, protože neprojde tímto vývojovým úkolem s výsledkem „musíš ještě počkat, teď není ten pravý čas“.

Přednáška 24. října 2024