Dávejme víc
Máte pocit, že dáváte druhým až příliš? Nejspíš dáváte špatně.
Poslední dobou je můj rozvrh poměrně nabitý a není v mých silách odpovědět na všechny zprávy s žádostí o radu tak, jak bych si představoval. Někdy to ani není možné – to když se pisatel domnívá, že své hlubší problémy může vyřešit přečtením receptu na změnu nebo když můj názor vlastně ani nechce slyšet a do otázky maskuje pouze svou nespokojenost.
Uvědomil jsem si v této souvislosti zajímavou věc. Jednou jsem se přistihl, že všechnu práci odkládám, abych odpověděl na takový dotaz. A protože jsem napsal poměrně dlouhou odpověď, zamyslel jsem se: Proč jsem zrovna u tohoto dotazu strávil dvacet minut, kdežto jiným nestihnu odpovědět více než třemi větami?
Rozdíl byl v tom, že se nejednalo o dotaz typu „řekněte mi, co mám dělat“, ale že mi tazatel také něco dal. Psal o svém postoji a o tom, co v dané záležitosti dělá, o co se snaží. V pěti větách, takže mě nezahltil nepodstatným ani nenutil strávit pročítáním svého příběhu půl hodiny. Naopak, dal mi podnět pro přemýšlení, pro reakci. Odpověděl jsem mu obratem.
Uvědomil jsem si, že právě na podobné dotazy reaguji více, rychleji. Když odpovím někomu, kdo mi nejprve něco dá (i když to je třeba jen poděkování nebo pěkný pozdrav, nad jehož formulací se alespoň trochu zamyslel), mám chuť nejen odpovědět, ale ještě mám z takové odpovědi radost. Cítím, že se vzájemně obohacujeme a že druhému i něco dlužím.
Když chci váš čas, je dobré ukázat, že jsem již věnoval ten svůj
Dostávám dotazy na literaturu k nějakému tématu. Nikdy jsem nechápal, jakou odpověď očekává někdo, kdo mi napíše: „Mohl byste mi poslat nějakou literaturu k tématu inkluze? Zajímá mě to.“
Copak jsem google nebo věštec? Copak vím, co přesně čtenáře na tématu zajímá? Typicky odpovídám: „Co přesně myslíte?“ Nebo ještě raději: „A co už jste našel?“ Pokud dostanu odpověď (a není to výjimka): „Nic, zkouším to nejprve u vás“, co si o takovém člověku myslet? Když žádám někoho o jeho čas, je přece dobré nejprve ukázat, že téma je pro mě natolik důležité, že jsem mu věnoval už dostatek času svého. A to nejen v emailové komunikaci, ale v jakémkoli setkání.
A pak dostávám opačný typ odpovědí – tazatel už oblast prozkoumal, něco přečetl, napíše mi, co konkrétně ho zajímá a k čemu by chtěl své znalosti využít, co se mu líbilo, a co ne… Najednou se nebavíme o něm a jeho potřebě, ale o problému, zajímavé teorii, její aplikaci, o projektu… To je motivace odpovídat!
Nejprve dávejme
Nechápejte mně prosím špatně, toto není manipulativní technika, jak dostat od někoho (ani ode mě) zaručenou odpověď. Množství práce mi někdy opravdu neumožňuje odpovědět na dotazy, jak bych chtěl. Ale garantuji vám, že když budeme kdekoli myslet spíše na to, jak nejprve dát, a potom až chtít dostat, budeme dostávat daleko snáze. Často automaticky. Často překvapivě. A nejen odpovědi.
Přednáška 19. září 2024Označ text a CTRL + Q pro-highlight. Nebo kus textu uvnitř highnutého pro dehigh..