Cos to zase provedla?

Emoce kypí a mou mysl ovládnou pochybnosti: Stojí mi to vůbec za to? Vždyť je mnohem jednodušší plavat s proudem a užívat si klidu.

Kde jsem k takovým pochybám přišla? Je lehké říci, že mě to naučili doma anebo ve škole, když kritizovali mé neobvyklé aktivity, ale já už přece do školy dávno nechodím.

Hra na tenkém ledě

Asi bych se měla ze svých pocitů poučit. Na tenký led nejistoty vybíhám suverénně s euforickým pocitem síly (příliv dopaminu) z vlastních geniálních nápadů. Jenže! Dopamin odezní a já znovu a znovu balancuji na ledové slupce. Ještě jsem se nepoučila. Možná naštěstí? A nelítám v tom sama. Se mnou je nepoučitelných ještě mnoho dalších, kteří cítí potřebu uplatnit svou tvořivost, ačkoli jsme vyrostli v tom, že je nebezpečná.

Snad vysvětlení pro mladou generaci, co nikdy neslyšela heslo, které v období před revolucí zajišťovalo bezpečí na pracovišti i v soukromém životě: „Kdo nic nedělá, nic nezkazí. Kdo nic nezkazí, bývá pochválen. Kdo je pochválen, bývá povýšen. Kdo je povýšen, ten nic nedělá. A tak dokola…“

Ale jsou tu i druzí, co mají strach si připustit, že se jim v hlavě rodí nápad. Bojí se na něj i pomyslet, natož ho vyslovit nebo dokonce nedejbože realizovat, protože jejich vnitřní cenzor je silnější. A tak, možná aniž by to věděli, strádají nedostatkem vlastní svobody.

Občas si kladu otázku, jestli si můžu dovolit takhle svou kreativitou plýtvat. Co když mi nápady dojdou?

Doktor Vlach to v Saturninovi rozčísl dobře. Jsou lidé, kteří v míse koblih vidí jen koblihy. Ale jsou i jiní, které to sladké potěšení inspiruje k ledasčemu. Přiznám se, že já sama bych si koblihami nehodila, ale už několikrát mě podobná pitomost napadla a než jsem si ji stačila zcenzurovat, docela mě pobavila.

Občas si kladu otázku, jestli si můžu dovolit takhle svou kreativitou plýtvat. Co když mi nápady dojdou? Upřímně míněné rady laiků i názory odborníků oscilují od nabádání k volnému tvoření bez hranic až po přijetí plné zodpovědnosti za každou (i hříšnou) myšlenku. Jedna z nich mi padla jako ulitá: „Nemusíš hned uskutečnit všechno, co tě napadne, ale užij si ten báječný pocit euforie, oslav ten okamžik, protože všechno, co v tvých nápadech je, je skryté bohatství tvého nitra. Skrze své nápady se s ním učíš komunikovat, uvědom si to.“

Každodenní zázrak

Neurovědci možná vědí, jak nápady vznikají, ale pro obyčejného smrtelníka je to zázrak. Jak a z čeho vzniká hudba? Kde ve svém nitru malíři nalézají představu, jak budou malovat obraz? Jak spisovatelé vědí, co mají napsat do svých knih, kde se vzaly všechny vynálezy?

A nejde jen o Fausta nebo Devátou – vždycky znovu a znovu v metru kroutím hlavou, jak někoho mohla napadnout tak geniální myšlenka, že by schody mohly jezdit nahoru a dolů?

Přednáška 24. října 2024