Co změní terapie

Telefonáty, to je další ujasňování si cílů. Udělali jste všechno, jak jste chtěli? Pokud máte svědomí čisté a víte, že opravdu nemáte čas a správně jste některé lidi upřednostnili a jiné taktně odmítli, je čas na druhou stranu. Pochopit, proč jsou druzí naštvaní, vám může pomoci uchopit situaci takovou, jaká je, bez zbytečného obviňování se za vše zlé, co se děje.

Vaše známá byla nepříjemná, protože jste se neviděli už dva měsíce a ona nemá tolik jiných přátel, kterým by se mohla svěřovat. Kadeřnice byla naštvaná, protože jí odpadla zakázka, také byste na jejím místě byli naštvaní. Ale to neznamená, že v tom bylo něco víc, jinak je na vás vždy milá, ne?

A tak dále, to samé s partnerem. Sice možná nenakupuje, ale dělá pro vás jiné věci. Jaké? Zaslouží si, abyste si na něj vylili zlost za celý den?

Zvnitřněné procesy

Po nějaké době v terapii začnete vnímat změny v myšlení. Dříve jste seděli v křesle a nechápali, co se děje, kde se ty emoce berou, a čekali jste na terapeuta a jeho doplňující otázky. Najednou ale jako by terapeut kráčel vedle vás a jeho otázky si dáváte sami. Už nečekáte na pomoc. Sami už víte, co potřebujete, dokážete si pro sebe vyslovit, co se vás v této situaci nejvíce dotýká.

Například vám dojde, jak absurdní jsou vaše myšlenky na rozchod kvůli banálním situacím. Ale někdy si můžete pospojovat věci z minulosti a zjistit, že dává absolutní smysl, proč jste vůči něčemu tak citliví. Spatření souvislostí v dříve rozházených střípcích života udávají jako důsledek terapie i pacienti ve studiích.

Uspořádáte si hodnoty a najednou uvidíte, že vám ve skutečnosti nevadí, že partner nekoupil jídlo, ale jeho celková nečinnost a netečnost. Zjistíte, že vaší důležitou hodnotou je mít v životě ambice. Podle toho se můžete dále rozhodovat, koho ve svém životě chcete mít.

Další prokázaný důsledek terapie je akceptace vlastních emocí. Co to v praxi znamená? Žádné klubko emocí, protichůdné emoce, potlačování emocí nebo prázdno. Naučíte se prožívat emoce hned, jak je to možné, nenechávat si je „na potom“. Projevování emocí a jejich komunikace je projevem vyzrálosti a humánnosti.

Není třeba stydět se za to, co nás dělá lidmi. Pokud máte strach před někým projevit negativní emoce, možná bude problém spíše v jeho toxické pozitivitě než ve vás. Je naprosto v pořádku nebýt vždy pozitivní. Zní to banálně, ale právě terapie vás naučí si podobné události procvičit.

Malá velká změna

Všechny tyto změny se ale nedějí jen tak. Není to jako posezení s přáteli, které nám sice uleví, ale mnohdy postěžování si problém nevyřeší. Je za tím spousta intenzivní práce, která každému trvá jinak dlouho. Terapeut vám na začátku bude klást otázky, na které nejste zvyklí, nikdo se vás takto dřív neptal.

Nemusí vám být příjemné uvědomit si, že někdy může být problém na naší straně. Je těžké si to přiznat. Ale přesto zásadní pro změnu. Abychom později mohli kráčet životem sami a sami si dokázali dialekticky zhodnotit situaci, musíme být schopni rozpoznat, co je o nás, a co o druhých.

Psycholog za vás tedy problémy nevyřeší, přece jen on s vámi v reálných životních situacích není. Neřekne vám, co dělat – svůj život stejně nejlépe znáte sami. Pokud změnu nechcete, nemusí s vámi terapie hnout vůbec. Můžete tam chodit roky a bude to pořád stejné. Pokud jste ale změně otevření, jste připravení změnit své chování, jen nevíte jak, dá vám prostor si na to přijít.

Není ale dobré čekat nějaký zásadní moment zlomu. Na začátku místo přehnaných očekávání stačí akceptovat, že i s bolestí má cenu se dál snažit. Nakonec se totiž vy stanete svým vlastním průvodcem, který činí změny a který nese odpovědnost za své problémy.