Co vás tíží?

Díky předchozím dvěma článkům už víme, že příčinou nadměrného ukládání tukových rezerv je dlouhodobá stresová fyziologie v těle a že tomuto stavu můžeme účinně zamezovat i cíleným zpomalením, zklidněním před jídlem a následným vědomým jedením, kdy tělo necháváme vést celý proces. Zároveň je ale jasné, že stresory v našem životě mohou být velmi různorodé a každý z nich je potenciálním přispěvatelem nadváhy.

Zajímají nás v tomto ohledu především stresory chronické (které jsou někdy i poměrně skryté a obtížně se s nimi pracuje, protože se staly součástí naší psychiky), neopomíjíme ale samozřejmě ani ty zjevné, kterých jsme si většinou celkem dobře vědomi – neutěšená rodinná situace, nenaplňující práce, nefunkční partnerský vztah, finanční obavy, pocit životní prázdnoty atd. Pokud někde v našich klíčových životních oblastech sídlí emočně nabité téma, může být výsledkem setrvalý stres, a tím pádem i tendence těla vyvažovat tento stav tvorbou tukových zásob.

Můžeme si být každopádně jisti tím, že naše váha je pro daný moment potřebná a „správná“ – tedy z pohledu těla. Na nás pak je ona detektivní práce hledání hlavních stresorů, na které nás symptom zvaný nadváha upozorňuje. Pokud váhu pouze „řešíme“ pomocí různých vnějších úprav v jídelníčku nebo pohybu, pak nám toto poselství vychýlené váhy uniká a symptom se stále vrací, případně se objeví v podobě symptomu jiného, např. zdravotních nebo psychických potíží.

Tělo v bezpečí

Každé delší stresové období, kdy jsme byli vystaveni zátěži (sem spadají různé nemoci, užívání léků, porody, deprese, těžké rodinné situace, ale i přísné diety s velkými váhovými propady), určuje to, v jakém přibližném váhovém rozmezí se naše tělo bude chtít držet. Používá se pro ně anglický termín setpoint. Ten nemůžeme vědomě ovlivňovat podle svých přání, protože o něm rozhoduje tělo: neustále si vyhodnocuje výši tukových rezerv, kterou je ideální v daném období udržovat. Naší jedinou možností je tělu dodávat pocity bezpečí a pohody (tj. stav nízkých stresových hladin), aby setpoint snižovalo nebo alespoň nenavyšovalo.

Pro tělo je totiž naprosto klíčové cítit se v bezpečí. Pokud je tomu jinak, je to pro ně okamžitě signál se o bezpečí postarat formou, kterou dobře zná a umí – zaměřit se na mechanismy posilující přežití v situaci ohrožení, kam spadá právě i zpomalení metabolismu a zvýšené ukládání tuků. Z tohoto důvodu se často mluví o váze jako o podvědomé ochraně proti něčemu – a na nás je poznat, proti čemu se chráníme, ať už se to nalézá v současnosti, nebo v naší dávné minulosti.

Nezapomínejme ale ani na to, že nadváha je také výpovědí o době a kultuře, které nás formují, a je tedy též symptomem do velké míry kolektivním. Dnes v celé společnosti panuje rychlý životní styl s nekvalitní stravou, nedostatkem pohybu, toxiny v prostředí, mnoha nároky na výkon i na vzhled atd. Máme zde tedy silný vliv kolektivního tlaku, kterému je třeba vzdorovat posilováním spojení se zdravým jádrem své osobnosti.

Zvláště u žen je mediální a společenský tlak na dokonalou postavu už natolik vyhrocený, že je nutné vypěstovat si silnou „imunitu“ vůči těmto „virům“ kolujícím v našem prostředí. Někdy si vůbec nejsme vědomi všech silných přesvědčení, která do nás byla zaseta často už v raném dětství (různé „vtipné“ poznámky spolužáků nebo rodinných příslušníků, časopisy předkládající „ideál ženy“, matčino lamentování při vážení se…). Všechny tyto hluboce zaseté „pravdy“, které jsme do sebe nasáli, je nutné vytáhnout na světlo a zblízka si je prohlédnout, abychom si mohli povšimnout toho, jak moc na nás působí, a postupně zeslabit jejich přesvědčivost.

Osobní síla

Pokud na svém těle vnímáme nadváhu, pak je na místě se ptát, co nás tíží, co zadržujeme, kde potřebujeme odlehčit. Stresová fyziologie totiž mimo jiné snižuje produkci energie v našich buňkách a zpomaluje všechny metabolické pochody – proto se většinou i cítíme unavení a těžcí. Pokud svoji situaci (vnější i vnitřní) změníme, pak je pro metabolismus k dispozici mnohem více energie. Ptejme se tedy, čím je oslabena naše osobní síla a co nás neustále skrze chronický stres stahuje do stavu, kdy tělo spíše jen přežívá a jede v nouzovém režimu.

Velmi často jsou to neprožité a potlačené emoce, které vytvářejí pro tělo enormní stresovou zátěž v řádu let či dekád. Nezřídka je třeba pátrat i v oblasti raných dětských zážitků, popřípadě v období puberty, odkud si někdy neseme velké zásahy, které dosud nebyly plně poznány, uznány, procítěny a následně propuštěny. Jakýkoliv únik z těla do mysli (či ducha) je doprovázen symptomy – na jeho počátku může být určité trauma, ale v případě nadváhy je často nadváha samotná tím, co dotyčnému komplikuje jeho spojení s tělem, ve kterém zkrátka nechce „pobývat“.

V individuální práci vždy klienty vedu k technikám, které posilují vědomé prociťování těla, jímž následně začne znovu proudit energie – pomoci mohou dechové či hlasové techniky, ale i jakýkoliv vědomý pohyb (např. spontánní tanec nebo sportovní aktivity, u nichž se zároveň pracuje s koncentrací na prožívání v těle). Jakmile lépe navážeme spojení s tělem, usnadníme si schopnost kontaktu právě s oněmi obtížnými emocemi, které byly v „odpojeném“ těle jakoby uvězněny.

Nezbytností je intenzivní a dlouhodobá práce se vztahem k sobě samému, tedy rozvíjení sebelásky, sebeúcty, sebedůvěry apod. Nadváha umí značně pošramotit způsob, jakým se k sobě vztahujeme, který ani na začátku samozřejmě nebyl ideální a zavdal už tehdy příčinu k váhovému nárůstu. Učíme se tedy zaujmout k sobě zcela nový nehodnotící postoj zakotvený v soucitu a laskavosti, což je přirozeně proces o mnoha krocích. Sebedestruktivní sklony jsou jinak samozřejmě obrovským zdrojem stresové fyziologie.

V praxi to paradoxně znamená výrazný odklon od tématu řešení své váhy. Až ve chvíli, kdy přesměrujeme svou pozornost na původce této nerovnováhy, tedy na stresory a jejich postupnou eliminaci, může se váha pohnout. Dokud jsme fixováni na změnu váhy, ze které jsme si ve své mysli vytvořili nutnou podmínku naší spokojenosti se sebou a ve svém životě, pak jsme samozřejmě ve slepé uličce chronického stresu a zcela přitom míjíme to, co je podstatné.

Cesta k rovnováze

Mocnou technikou je vytvářet si už nyní „koncové výsledky“. Zeptejte se sami sebe, v čem se váš život změní a v čem vy sami budete jiní, až dosáhnete své vytoužené váhy. A pak tyto změny realizujte, postupně a ve svém tempu, ale aniž by došlo nejprve k proměně váhy. Pokud se například stydíme chodit mezi lidi nebo se bojíme v této fázi hledat partnera kvůli možnému odmítnutí, jsou to právě tyto věci, které je třeba rozvíjet.

Pokud se nám podaří odstranit vnitřní bariéry ve vytváření života, který si pro sebe přejeme (jež jsou ve skutečnosti těmi jedinými přítomnými bariérami), pak se navýší naše energie v těle a tím se posílí i naše metabolická kapacita, která se v čase může projevit jako úprava váhy kýženým směrem. Je to pro většinu lidí obtížnější cesta než neustále zkoušet nové a nové diety a cviky, zato je to cesta, která vede k udržitelné a trvalé změně v tom, jak se cítíme na duši i jak se cítí naše tělo.

Pozor ale na nereálné představy o tom, jak vnitřní proměna povede k zázračné změně naší váhy. Často upozorňuji na to, že jde o velmi dlouhodobý proces, kdy se tělo pomalu přeučuje a přehodnocuje si způsob, jakým vytváří tukové rezervy.

Vzhledem k tomu, že tělo je výrazně zaměřeno na přežití v obtížných podmínkách, nelze čekat, že okamžitě najede na rychlé spalování. Navíc je třeba respektovat paměť těla – pokud jsme v životě zažívali intenzivní či dlouhodobé stresující situace, pak to má velký dopad na to, jak se naše tělo rozhodne i v budoucnosti zacházet s přijatými kaloriemi.

Poctiví musíme také být ke stále ještě přítomným stresorům – zde práce vlastně nikdy nekončí, protože náš nový postoj je založen právě na ustavičném pozorném vnímání svého nitra, signálů, potřeb, emocí atd.

Zvláště si všímejte toho, jak moc ještě lpíte na změně váhy proto, abyste se mohli přijmout takoví, jací jste. Váha je výtečný indikátor toho, jak vážně to myslíme se svým nepodmíněně pozitivním postojem k sobě.