Co si o mně pomyslí?

Začal jsem si uvědomovat, že mě ve štěstí v životě brzdí podvědomé myšlenky o tom, co si o mně pomyslí druzí, napsal nám do redakce třiadvacetiletý Tomáš. Nejsem kvůli tomu schopný chovat se a jednat podle sebe. I když si racionálně uvědomuji, že je všem celkem jedno, co dělám, že bych měl žít podle sebe a nikomu po tom nic není, pokud nikomu neubližuji, i přesto mi v rozhodujících situacích něco zabrání se zachovat tak, jak bych chtěl. Nevím, jestli tento problém dokážu sám vyřešit. Myslím, že je to hodně dáno výchovou, protože se u nás vždycky řešilo, jak bychom před někým vypadali. Může mi s tímto vzorcem chování pomoci psycholog?

Strach z toho, co si o člověku pomyslí druzí, se objevuje poměrně často. Může mít základ už v raném dětství, kdy jsou na nás kladena různá očekávání ze strany rodiny, ale také může vznikat na podkladu našeho vlastního srovnávání se s ostatními. Tyto myšlenky nás postupně vedou k tomu, abychom potlačili, jací doopravdy jsme, a místo toho se projevovali tak, jak to vyhovuje naší společnosti a okolí.

Nahrává tomu i dnešní rychlá doba založená na sdílení na sociálních sítích: máme neustále tendenci srovnávat se s druhými a přemýšlet nad tím, jak se lépe veřejně prezentovat, abychom získali pocit ocenění a přijetí. Zároveň nás strach z názoru druhých brzdí v dosahování vlastních cílů, užívání si plnohodnotného života a plném rozvinutí svého potenciálu.

Je vždy jen na škodu zajímat se o to, co si o nás druzí myslí a jak na ně působíme? Ne nutně. To, že přemýšlíme nad tím, co si o určitých oblastech života myslí ostatní, nám může na některé situace nabízet nový úhel pohledu. A také nám to umožňuje lépe fungovat v sociálních vztazích.

Pokud ale do přemýšlení nad tím, co si o nás pomyslí druhý člověk, vkládáme příliš mnoho energie a ovlivňuje to naše každodenní fungování, pak to má škodlivý vliv na duševní zdraví a náš vlastní sebeobraz. Stejně tak pokud přijímáme názory druhých jako jedinou platnou pravdu, může to vést k zvýšené zranitelnosti a snížené sebejistotě.

Jak nám škodí strach z reakce okolí

Většina lidí si strach, co si ostatní pomyslí, spojí hlavně s tím, že si člověk nedokáže svobodně užívat svou spontaneitu. Nezačne tancovat, když na ulici zaslechne oblíbenou písničku. Nepřidá se ke karaoke s přáteli na společné akci. Nedá si na hlavu čepici ve tvaru ananasu. Ale to není vše: tyto myšlenky zasahují mnohem dál.

Brzdí člověka a limitují ho i v pracovním procesu, kdy se bojí vyjádřit svůj názor, nesouhlasit s názorem kolegy nebo přednést týmu odvážný pracovní krok, kterým by si mohl vysloužit povýšení nebo nějaké výhody. Narušovat mohou i sféru soukromého života – neoslovíte sympatický protějšek, protože co když se mu nelíbíte a co by si o vás pomyslel. 

Nebo ještě hůř. Představte si následující situaci: Jana a Adam jsou spolu deset let. V průběhu manželství postavili dům, přivedli na svět dvě děti a oba dva byli úspěšní ve své práci. V rodině i mezi přáteli patřili vždy mezi oblíbené, protože působili jako sehraný a spokojený pár. Postupem času se však stal jejich vztah nefunkčním.

Jako pár se již nepřitahují, nedokážou se shodnout na základních věcech. Doma se oba dva cítí pod neustálým tlakem toho druhého. Své pocity pohřbívají v práci. Děti tuší, že se něco děje, ale raději to přehlíží.

Jana i Adam vědí, že jsou ve vztahu nespokojení a že si navzájem ubližují, ale odmítají se rozejít – oba dva se totiž bojí, co by si o tom pomyslelo jejich okolí. Co by na to řekli jejich rodiče, přátelé, děti? Oni, takový dokonalý pár.

Automatické negativní myšlenky

Kde tento strach a následně i vzorec mohou vznikat?

• Z pocitu „nejsem dost dobrý“.
• Z rodinných vzorců – co si o nás druzí pomyslí.
• Z potřeby hledání ocenění u druhých.
• Z nízkého sebevědomí.
• Evolučně – potřeba přijetí druhými byla dříve určující pro přežití.

Myšlenkám, které k vám přichází automaticky v podobě slov, vět nebo i představ, se někdy říká automatické negativní myšlenky. Ty člověku nedovolují plně se projevit, jsou nutkavé a bez úmyslu. Ukazují nejhorší scénáře, mají negativní vliv na vaše chování a snižují vaše sebevědomí.

Negativní myšlenky působí jako stresor, který má následně vliv na vaše tělo, emoce a chování. Jak? Vysvětlíme si to na velmi zjednodušeném příkladu.

Když se člověk dostane do nějaké pro něj nepříjemné situace (kamarádi chtějí jít zpívat na firemním večírku karaoke), spustí se automatická myšlenka: „Co si o mně druzí pomyslí? Nejsem dost dobrý. Neumím zpívat.“

Následně tato myšlenka spustí emoce (může se objevit úzkost, strach, vztek na kamarády nebo na sebe), které ovlivní tělesnou reakci. Začnete se třást, cítíte tlak v žaludku, rozbuší se vám srdce, začnete se potit. To se pak projeví i na vašem chování. Vymluvíte se, že musíte na toaletu, karaoke odmítnete nebo se rozhodnete jít domů.

Tyto negativní myšlenky je možné změnit. Lze na nich pracovat s psychologem nebo lépe s psychoterapeutem, který člověka celým procesem změny provede. Odborníci se s podobnými vzorci chování a negativními myšlenkami setkávají poměrně často, proto společně můžete začít pracovat na strachu z toho, co si o vás druzí myslí, a také na tom, jak se od něj odpoutat.

Jak poznat, že až příliš řešíte, co si o vás druzí myslí, a kdy vyhledat odbornou pomoc?

• Bojíte se říct, co si opravdu myslíte.
• Děláte věci, které ve skutečnosti dělat nechcete, a zpětně jich litujete.
• Je pro vás těžké zkoušet nové věci nebo věci, které se vymykají běžným situacím.
• Opakovaně se domníváte, že je na vás někdo naštvaný, i když k tomu reálně nemá důvod nebo tomu tak vůbec není.
• Omlouváte se i za věci, které máte rádi.
• Neustále přemýšlíte nad tím a snažíte se odhadnout, co si druhý člověk zrovna myslí.
• Je pro vás těžké dělat vlastní rozhodnutí.
• Opakovaně se vyhýbáte některým lidem nebo situacím.

Co pro sebe můžete udělat?

Základem je obrátit se na odborníka, který vám pomůže začít na sobě pracovat. Negativní myšlenky lze postupně nahrazovat pozitivními schématy, s kterými vám na jednotlivých sezeních pomůže psychoterapeut. Sami se můžete zamyslet nad tím, odkud obava z toho, co si o mně druzí pomyslí, pramení a co pro mě znamená, že se druhým mé činy líbí nebo naopak nelíbí.

Vyzkoušet můžete také jednoduché relaxační techniky, které pomohou při pravidelném cvičení uvolnit napětí v těle, zlepšit soustředění a redukovat prožívaný stres. Zkusit můžete jednoduchou Jacobsonovu relaxaci založenou na zatínání a uvolňování jednotlivých svalových skupin, díky čemuž dojde k celkovému uvolnění těla. Dále potom řízenou imaginaci, která využívá vaše představy, nebo autogenní trénink, kde si člověk představuje pocity tepla a tíhy v těle.

Nezapomínejte na to, že nikdy nejste sami. Zkuste se obklopit lidmi, kteří vás umí povzbudit a kterým se můžete svěřit. Ale hlavně: mezi kterými se cítíte alespoň částečně sami sebou. Jsou to lidé, které vyhledáváte a v jejichž přítomnosti je vám dobře. Přijímají vás takového, jaký jste.

Nelze opomenout ani vlastní nastavení mysli. Vy sami o sobě jste originál, něco neopakovatelného. Názor druhého člověka pro vás může být naprosto nepodstatný. Nejdůležitější je, co si sami o sobě myslíte vy a kde vy sami vidíte své slabé, ale i silné stránky.

Jak se říká: většině lidí je úplně jedno, co lidé kolem nich dělají, protože jsou zaneprázdnění sami sebou natolik, že nestíhají věnovat pozornost druhým. Zkuste pro zajímavost nějaký čas sledovat u sebe, nakolik si všímáte druhých lidí a nakolik jste spíše ponoření do vlastního nitra a obracíte pozornost k vlastním činům.

A pamatujte, že vždy bude někdo, kdo s vámi bude nesouhlasit nebo komu se nebudete líbit. Není reálné se všem zavděčit. Důležité je věřit si a dělat věci a rozhodnutí na základě vlastní intuice pro sebe.