Co si dlužím
Sami vůči sobě jsme věřitelem i dlužníkem současně. Jak předcházet vyčerpání zdrojů?
Co bych potřebovala a můžu si to obstarat sama? V čem jsem se v minulosti zanedbávala? Jaké oblasti jsem přehlížela? Tyto otázky si můžeme klást a odpovědi na ně hledat v obdobích, kdy jsme se k sobě nechovali s úctou a respektem anebo to dovolili někomu jinému. Kdy jsme ze sebe vydávali spoustu energie, fyzické i psychické, a napínali síly k někomu nebo něčemu, co nás vyčerpalo. Kdy jsme z různých důvodů zapomínali sami na sebe.
Burn‑out se netýká jen pracovní oblasti. Můžeme vyhořet emočně, vztahově i pod tíhou povinností, úkolů a přesvědčení, že vše „musíme“ zvládnout sami a v co nejkratším čase. Můžeme si tak dlužit prioritizování, které by nám uvolnilo ruce, prostor a především umožnilo regulovat tlak, který na sebe sami vyvíjíme. S tím souvisí také umět delegovat a neklást na sebe neadekvátní požadavky, že bychom vše měli obsáhnout sami.
Sebepřijetí a laskavost
Laskavost k sobě úzce souvisí s vnitřním kritikem. Náš vnitřní dialog významně ovlivňuje sebedůvěru a to, jak se sami se sebou cítíme. Pokud se neustále bičujeme, vše, co uděláme, není nikdy dost, nároky bychom měli zvládat lépe, neměly by nás napadat takové myšlenky a jednoduše bychom měli být dokonalí, s velkou pravděpodobností nám se sebou příliš dobře nebude.
Laskavost k sobě neznamená, že jsme slabí, neschopní nebo nemáme vůli. Laskavost k sobě spočívá v uznání toho, jak se právě cítíme, bez hodnocení a souzení. Myšlenky a emoce můžeme mít různé. Je důležité jim porozumět, dozvědět se, co je za nimi. A ještě důležitější je, jak s nimi následně naložíme.
Vnitřní kritik také souvisí s naším falešným já. Je to naše idealizovaná a dokonalá představa o sobě samém, kterou se snažíme naplnit. Mnohdy se však rozchází s tím, jací reálně jsme. Tento rozpor může v různé intenzitě stát za naší vnitřní nepohodou. Nežijeme totiž autenticky a v souladu se sebou, ale s často nedostižnou představou, kterou jsme si možná ani nevytvořili my sami.
Revize vztahů
Podívat se na své vztahy může přinést další pohled na to, co dlužíme sami sobě. A nejedná se pouze o vztahy nejbližší, tedy rodinné a partnerské. Stejně jako náš vnitřní svět, jsou i vztahy dynamické. Vyvíjejí se, což nemusí nutně znamenat, že se prohlubují a zkvalitňují.
Některé vztahy vyšumí samy, jiné kvůli tomu, že se rozchází to, kde zrovna v životě stojíme. Jiné nám přestanou dávat smysl, jelikož jsme my sami prošli změnou a získali jsme jiný náhled na svět. Vztahy krachují také na základě událostí, které se v daném vztahovém poli odehrály. Jejich proměny jsou přirozené a v podstatě nevyhnutelné. O to více jsou cenné ty, které zůstávají a jsou kvalitní, ve kterých jsme autentičtí a cítíme se bezpečně.
Upřímně se podívat na to, jak se ve svých vztazích skutečně cítíme, co v nich prožíváme a do jaké míry jsou pro nás naplňující, může být prvním krokem. Nezřídka se stává, že v některých vazbách setrváváme z nostalgie nebo vůči protějšku cítíme závazek, protože „dřív jsme si byli blízcí“. Revize vztahů neznamená, že vztahy, v nichž nám není komfortně, vyškrtneme ze života. Může spočívat v otevření tématu s druhým, posunutí vztahu do jiné kvality.
Závěrem se tedy nabízí otázka: Co dlužíte sami sobě?
Označ text a CTRL + Q pro-highlight. Nebo kus textu uvnitř highnutého pro dehigh..