Co se děje v hlavách dospívajících?

„Už mi to jde na nervy!“ Hedvika kouří rychlými tahy a ruka se jí třese. „Přijde si, kdy chce, slova nepromluví a okamžitě se zavírá do svého pokoje. A když se zeptám, co bylo ve škole, něco na půl huby utrousí, ani mu pořádně nerozumím, a zmizí. Co tam pořád dělá? Já vím, co tam dělá! Sedí u počítače a zírá do něj. Ani s námi nevečeří, že si to prý sní u sebe. Je tam jak v dobrovolném vězení. To já v jeho věku jsem se snažila být pořád někde venku s holkama a klukama. Hráli jsme v parku na kytary nebo jsme jen tak klábosili. Moc ráda na to vzpomínám. A on zatím…“

Původně se Hedvika přišla poradit, co si má počít s údajně nevhodným chováním svého dospívajícího syna, ale teď to vypadá, že si potřebuje spíš ulevit. Slova se z ní valí jako voda při povodni, je čím dál víc rozčilená a roztěkaná. Raději odvedu řeč jinam. Debata o holčičích tématech jí evidentně zvedla náladu. Pro tentokrát.

„Stěžovala si na mě, že jo? To teď máma dělá pořád, přitom vůbec nemá na co. Do školy chodím a po nocích se netoulám. Teto, nemůžeš jí to nějak vysvětlit? Aspoň kdyby se mě pořád tak nevyptávala. Zajímají ji jen moje výsledky ve škole. Nic víc. A že prý nechodím ven někam s kamarádama. Ona vůbec nechce slyšet, že mám z Facebooku mnohem víc informací o svých kamarádech a oni o mně, než kdybych je celé dny soustavně obíhal. Doba se prostě změnila a máma to nějak nechce pochopit.“

Mám proti sobě dva mně blízké lidi, kteří očekávají, že něco udělám. Oba chtějí, abych toho druhého změnila k požadovanému obrazu.

Změnit můžeme jen sami sebe

Michala znám už od dětství a jeho důvěra mě potěšila, ale také zavázala. Vlastně když si tak vzpomínám, také jsem víc prozradila sousedce pod námi, než své mamce. Sousedka se totiž nevyptávala, ale poslouchala (někdy možná i s úžasem). Nehodnotila, ale naopak byla plna účasti. A to jsem přesně potřebovala.

Takže mám proti sobě dva mně blízké lidi, kteří očekávají, že něco udělám. Dobrá rada je těžká a pro přátele ještě těžší. Můžu vyslovit jen svůj poctivý názor, ale to se uleví jen mně. Odškrtnu si, že jsem splnila úkol a navrhla řešení jejich problému. Nic víc. 

Radu po mně vlastně ani nechtějí, chtějí, abych toho druhého změnila k požadovanému obrazu. Těžko jim teď můžu vysvětlovat, že můžeme měnit každý jen sám sebe.

Proto jsem si vybrala jinou možnost: odkázat je oba na nezávislý zdroj informací, co se v mozku dospívajících děje. Nové poznatky neurověd v této oblasti velmi výstižně shrnula Sarah Blakemoreová ve své práci The Social Brain in Adolescence. Mozek se podle ní v dospělosti mění, rozvíjí se jeho sociální funkce, kterou vědci zahrnuli pod pojem „sociální mozek“.

Slova? Jen okrajový zdroj informací o druhých…

Přednáška 24. října 2024