Co říkají zlé sny

Chcete porozumět svým snům? V prvé řadě si položte otázku, jaká emoce byla ve snu dominantní a ve které části. To, jak se ve snu cítíme, spojuje totiž sen a bdělý život – sen se často týká té oblasti našeho bdělého žití, kde zažíváme podobné emoce jako ve snu.

Možná vám přijde „jasné“, že například sen o vlastní smrti musí být doprovázen děsem, strachem, obavami. Divili byste se ovšem, jak rozmanité mohou reakce (ve snu i mimo něj) být. Není vůbec výjimkou, že podobný sen nedoprovázejí žádné emoce nebo třeba úleva.

Symbol můžeme chápat jako znak, který odkazuje jinam, nebo jako mnohoznačné a komplexní vyjádření něčeho, co je pro nás nějak důležité. Mohli bychom vést dlouhou polemiku o tom, jestli jsou všechny sny symbolické, co symboly jsou a co (pokud vůbec něco) znamenají. Na základě své praxe tvrdím, že se vyplatí brát vážně všechny naše sny, ať už se nám zdají jakkoli absurdní, ovšem zejména a především ty, které v nás vyvolávají silnou (emocionální) reakci.

Postavy snového světa

To, že se sen vyjadřuje pomocí symbolů, mimo jiné znamená, že je dobré nebrat jej doslova. Všechno, co se ve snu jeví a děje, je symbolické – a odráží to především dění v našem nitru. Sen nám ukazuje, jak vidíme sebe, svět a sebe ve světě „zevnitř“ – očima naší duše a všech „podosobností“, které v sobě máme.

Mluvíme o sobě sice v jednotném čísle, ve skutečnosti se ale skládáme z mnoha částí: to lze pěkně ilustrovat situací, kdy se takzvaně hádáme sami se sebou, cítíme vzájemně nekompatibilní touhy, potřeby a „pnutí“. A tyto naše části pak na sebe v našem snu berou podobu věcí, prostředí, dějů a zejména osob – známých i neznámých.

Moje sestra pak může ve snu zastupovat MOU vlastní schopnost kriticky zhodnotit a rozhodovat se, můj muž MOU dominanci a agresi, moje dítě MOU kreativitu a spontaneitu – a podle toho, co se ve snu děje, mohu například vidět, jak moje kritičnost a rozhodnost (moje sestra) zasahuje ve prospěch mé kreativity a spontaneity, které jsou ohroženy mým sklonem k dominanci a agresi (muž) – sen by pak vypadal třeba tak, že dítě ve snu musí plnit sérii úkolů zadaných mužem, než na scénu nastoupí sestra, která dítě odvede k jeho hračkám…

Abychom zjistili, co snové symboly znamenají, musíme je přeložit ze snového jazyka do jazyka blízkého vědomí – a to například pomocí asociací. Asociace v tomto smyslu můžeme vnímat jako spontánní a zároveň soustředěné „nápady“, které k nám přicházejí, když se soustředíme na daný symbol. Při vybavování asociací spojených se snovými osobami nám mohou pomoci konkrétní otázky:

• Jaká vlastnost je pro mou sestru charakteristická?
• Jakou charakteristiku u ní vnímám nejsilněji?
• Jaká dvě přídavná jména bych volil, kdybych ji měl popsat?

Sny o smrti

Smrt ve snu může signalizovat, že to, co umírá, ve své dané podobě dosloužilo. „Já ve snu“ zastupuji svou identitu – to, co mám na mysli, když ukazuji prstem na svou hruď a říkám já jsem, chci, myslím, cítím… Pokud ve snu umírám, pak je možné, že mi sen naznačuje, že moje současná identita je již pro mě nevhodná. To, jak se vnímám, mi již neslouží a je třeba hledat cesty, jak proměnit svoje pochopení sebe sama.

To může být provázeno jak pocity úlevy (pokud třeba již delší dobu cítíme, že se „motáme v kruhu“ a změna je na spadnutí), tak obav nebo hrůzy – to v případě, že jsme plně ztotožněni se svou současnou podobou a představa, že bychom se měli změnit, nás tak doslova ohrožuje na životě této naší identity.

Je samozřejmě velmi podstatné, jak k naší smrti dochází: je‑li například násilná, sen pravděpodobně ukazuje na konflikt, který se odehrává mezi naší vědomou představou o sobě (já ve snu) a jinými našimi částmi, reprezentovanými násilníky. Pokud se v bdělém životě odehrává konflikt mezi mnou a mými blízkými, můžu si prostě danou situaci znovu přehrávat. Pokud ne, může mít sen kompenzační charakter – tedy zobrazovat můj nevědomý pocit, že se v rodině dusím, ale na vědomé úrovni to nereflektuji… Sen může mít tedy i tuto nesymbolickou rovinu.

Často jsou naši snoví vrahové zobrazeni jako temné postavy, o kterých toho snící mnoho neumí říci – to proto, že i konflikt se odehrává na téměř zcela nevědomé úrovni a bdělé já o něm nic neví. Pokud se jedná o postavy nám známé, máme to trochu jednodušší. Stačí si uvědomit, jaké naše vlastnosti nám naši blízcí ve snu zrcadlí, a připustit, že nám sen ukazuje, že se naše já (my ve snu) cítí být těmito vlastnostmi zcela přemoženo, a uvědomit si, kde v bdělém životě se něco podobného odehrává.

Pokud mě ve snu vraždí například má dcera, jejíž typickou vlastností je impulzivita, a já reaguji silným pocitem ohrožení a strachem, mohu si uvědomit, že jsou v mém životě situace, kdy se toužím projevovat spontánně, ale místo toho mě zablokují obavy, že taková impulzivita není vhodná (vliv výchovy).

Na tomto příkladu vidíte, jak moc záleží na individuálním posouzení snu a kontextu snícího: záleží na obsahu snu, na tom, jaké asociace snící postavám snu přiřadí, jaké emoce cítí i jaké věci zrovna aktuálně řeší. Záleží na tom, jaký má snící světonázor, co je pro něj v životě důležité, jak definuje sám sebe, zda věří, že sny mohou mít význam, zda je mu přístupná možnost aktivní imaginace (používání představivosti při překládání snových symbolů do jazyka blízkého vědomí), a na mnoha dalších faktorech.

Intuice a předtuchy

To samé pak platí nejen o nočních můrách, ale i o (někdy podobně) děsivých předtuchách a zlých tušeních. Intuici si můžeme představit jako počítač v tom smyslu, že pracuje s obřím množstvím dat, které se nejdříve do toho počítače ale musí nějak dostat. Intuice nevaří z vody, je to proces, který využívá veškeré znalosti, zkušenosti a vědomosti, které jsme za svůj život nastřádali – ať už jsme si jich vědomi, nebo ne.

To znamená, že má intuice bude vždy nějak limitovaná mou osobností, tím, kdo jsem, s čím jsem se ve svém životě potkala, co za informace jsem (i nevědomky) vstřebala – ačkoliv je těchto dat obrovské množství, mnohem větší než obsah našeho vědomí, ani intuice nepracuje s nekonečným množstvím dat a vždy je nějak „naše“ – v drtivé většině případů vypovídá více o nás samých a našem vztahu ke světu než o světě a lidech v něm.

Pokud je vám takovýto náhled na intuici blízký, pak to znamená dvě věci: za prvé jakýkoliv (ať „zlý“, nebo „dobrý“) pocit, předtuchu či sen brát vážně, a zároveň nebrat je doslova. Intuice, stejně jako sny, pohádky nebo mýty, pracuje ne‑lineárně a komplexně, mnohovrstevnatě a nejednoznačně. Práce se zlými předtuchami, děsivými sny nás může inspirovat, proměnit, rozšířit naše vědomí a vyvíjet se, takže rozhodně stojí za to jim věnovat pozornost.

Na základě mé zkušenosti mám za to, že na otázky, které nám předtuchy a sny pokládají, neexistují jednoznačné a snadné odpovědi. Kdo chce zjišťovat, co mu sen či předtucha přišly říci, bude muset být jako detektiv a jít po stopách fascinujících obrazů, svých utkvělých představ, přesvědčení, povahových rysů, své víry a způsobu prožívání – tedy po cestě sebe‑poznání.