Co potřebujeme?

Děláme to vše z vlastního přesvědčení, s vědomím smyslu, nebo jen proto, že nám někdy někdo vnuknul představu, že právě tak je to správně?

Většinou náš život tvoří tajemně namíchaný koktejl z mnoha ingrediencí, kde jen těžko rozpoznáváme, co vychází skutečně z nás samých, co jsme přijali od druhých či co děláme druhým navzdory. Dojdeme‑li ale do bodu, kdy se v tom všem přestáváme cítit dobře, začneme se zamýšlet nad tím, co je to pro náš život opravdu důležité.

Americký psychiatr Robert Waldinger se stal vedoucím nejdelšího výzkumu vývoje člověka, zkoumal vybrané osoby dlouhých 75 let. A na základě tohoto výzkumu dospěl k jednoznačnému závěru: šťastnějšími a dokonce zdravějšími nás činí kvalitní vztahy. Dobrý život je postaven na dobrých vztazích.

Z toho vyplývají tři zásadní skutečnosti:

1. Společenské vztahy nás naplňují, samota zabíjí.
2. Zásadní roli hraje kvalita blízkých vztahů, nikoli kvantita nebo úřední závazek.
3. Dobré vztahy ochraňují nejen naše tělo, ale i mozek a udržují do pozdního věku také naši paměť.

Kdo tedy dospěje ve zdravého, šťastného osmdesátníka? Podle Waldingera ten, kdo byl jako padesátník spokojený ve svých vztazích, kdo do nich neváhal investovat svůj čas a energii.

„Námaha vynakládaná k udržování rodiny i okruhu přátel nebývá vzrušující ani okouzlující,“ říká Waldinger, „je celoživotní, nikdy nekončí.“ A čím dříve si to uvědomíme, čím dříve začneme, tím lépe.

To opravdu důležité

Abychom pěstovali dobré vztahy, nemusíme přestat chodit do práce nebo skoncovat se svými koníčky: naopak to jsou ta místa, kde můžeme své přátele nebo i budoucí partnery potkat. Zároveň ale už v nějakých vztazích žijeme, a tak je třeba dát si pozor, abychom je kvůli pracovním či zájmovým aktivitám nezanedbávali. Ty skutečné, hluboké, pro nás životně důležité.

Zamysleme se ale ještě dál. Ztotožníme‑li se s přesvědčením, že právě vztahy jsou to hlavní, na čem opravdu záleží, nezbaví nás to dalších otázek, dalších rozhodnutí, i když nám je to může podstatně ulehčit. Většina z nás ale nechce žít romantickou představu o lásce v bídě.

I zde nám pomohou najít odpověď psychologické výzkumy, které dokládají, že existuje relativně nízká finanční částka, se kterou jsme schopni pokrýt nejen nezbytné potřeby bydlení, oblečení apod., ale i běžná materiální přání a touhy. Navyšování tohoto příjmu, zvětšování domů, zvyšování počtu aut či dovolených již nenavyšuje prožívání pocitu šťastného života.

Po roce 1989 se i u nás objevil termín dobrovolná skromnost. Obecně to není žádné nové téma, můžeme ho najít u filozofů od nejstarších dob a samozřejmě v náboženství. Zastavme se ale u jeho současné podoby.

U nás se dobrovolné skromnosti velmi podrobně věnuje bioložka, socioložka a environmentalistka Hana Librová. V rozpětí více než dvaceti let zachytila životy rodin, které se v porevolučním Česku pro dobrovolnou skromnost rozhodly. Opustily města, vzdaly se mnoha moderních vymožeností, snažily se o samozásobitelství.

Přednáška 19. září 2024