Co nám straší ve vztazích

Když přemýšlím o partnerských vztazích a dynamice mezi partnery, často si uvědomuji, jak zásadní je vztah daného člověka k sobě samému. To je asi dost jasné každému, kdo byl někdy v nějakém vztahu. Jak se ale určuje, jaký vztah máme k sobě? Jak to vzniká, kde k tomu hledat kořeny? Jsem si téměř jistá, že co psycholog, to jiná odpověď. Budu tedy mluvit za sebe.

Zvlášť teď, když mám své vlastní děti, cítím, že vztah k sobě se v našem životě utváří velmi brzy. Je asi celkem samozřejmé, že se na tom podílí to, jak se k nám vztahují naši rodiče. Ještě podstatnější však je, jaký vztah má rodič sám k sobě. A to matka i otec. Děti se ladí na jejich vnitřní prostor a nasávají ho do sebe jako houby. 

Hned po narození je to dokonce tak, že dítě je s matkou v úplné symbióze. Postupně se od ní odděluje, ale ona mu stále poskytuje významný referenční rámec prožívání. Je tedy zřejmé, že dítě si vztah k sobě buduje na základě svého prožívání máminy vnitřní reality a na základě jejich vztahu.

Přehrávané vzorce

Povím vám příběh mého klienta Marka, u kterého mi došlo, jak silné může být puzení ke kopírování vztahu s rodičem. V Markově případě se jednalo o jeho matku. Ale vezmu to pěkně od začátku. Marek za mnou přišel s tím, že se ocitl ve svízelné životní situaci. A to ne poprvé. Ta situace mu nebyla neznámá a o to větší měl touhu ji prozkoumat.

Šlo mu o partnerské vztahy. Zamiloval se do muže, se kterým se i sešel, prožili spolu hezký den, rozuměli si, měli dobrý sex. Další den se ale ten muž k Markovi choval chladně, nabídl mu sex ve třech, dokonce Marka i ponižoval. Marek si to v tu chvíli nechal všechno líbit a po návratu ke svému žití začal toho muže pronásledovat. Ne však reálně, ale virtuálně.

Kontroloval jeho profily, všechny jeho sociální sítě. Ten muž se se svým heslem nijak netajil a měl ho stejné ke všem účtům. Marek se do toho zamotal. Byl s tím mužem oficiálně nadále v kontaktu, i když jen přes internet. V tom oficiálním kontaktu šlo převážně o povrchní sdílení sexuálních aktivit.

To vlastně Marka nezajímalo, dokonce ho to ponižovalo a pokořovalo. Přitom tomu muži dál kontroloval všechny profily, někdy i mazal některé zprávy, nebo s ním komunikoval z vymyšleného profilu a tak podobně. Byl tím úplně posedlý. Pak už nemohl ani pořádně pracovat, neměl chuť do života.

Marek si zvykl na „nahoru a dolů“, na ponižování a idealizování, a také si zvykl, že svou nenávist a odplatu si musí nechat pro sebe, na někdy jindy, na potom. 

Bylo mi ho líto. Cítila jsem sílu jeho iracionality a taky jeho nesmírnou zoufalost. Chtěl toho muže mít, chtěl, aby ho miloval, chtěl být pro něho ten jedinečný. Zároveň ale nebyl schopný se ho vzdát, i když věděl, že nic z toho předchozího se nestane. Racionálně navíc viděl, že ten muž vlastně není nijak zajímavý, hluboký ani charakterní. Marek byl totálně zaseklý – nemohl z toho ven, byla to obsese. 

Postupně jsme začali zjišťovat, že v jeho vztahu k tomu muži je ještě jeden moc důležitý balík emocí – nenávist, agrese, touha po odplatě, chuť ponížit a zesměšnit. Marek zjistil, že kontrolováním profilů toho muže převzal kontrolu a moc nad jejich vztahem (alespoň ve své hlavě a svých pocitech).

Potměšile a tajně doufal, že tomu muži někdo udělá to samé, co udělal on jemu – odmítne ho, poníží ho a ještě si dovolí se s ním dál kontaktovat a tahat ho za nos. Marek chtěl odplatu, ale neuměl ji provést napřímo, tváří v tvář.

Konec scénáře

Jediný způsob, jak dát svým pocitům alespoň trochu volný průchod, byl virtuálně a velmi nepřímo. Proto ta síla, proto ta neschopnost s pronásledováním skončit. Kontrola, moc, možnost odplaty, odehrání nenávisti – to vše bylo pro Marka důležité a vnitřně potřebné. A tak jsme spolu pátrali dál.

Marek popisoval své předešlé vztahy, které měly v podstatě vždy nějakou takovou podobnou složku. Byl z toho už unavený. Postupně jsme se začali nořit do jeho dětství a do toho, co zažíval se svojí mámou. Máma to sama se sebou neměla jednoduché, ani ona neprožila úplně jednoduché dětství a život. Marka uměla vyzvednout až do nebes a v minutě ho stejně tak dobře ponížit a vysmát se mu, zesměšnit ho. Když se Marek zprvu ještě uměl naštvat a postavit se za sebe, tak se zhroutila, neunesla to.

Využívejte celý web.

Předplatné