Co má chlap chtít od života?

Od spuštění webu Psychologie.cz na jaře 2010 čtu jako šéfredaktor pečlivě všechny publikované i nepublikované články. K tomu hromadu časopisů a knih o lidském chování, o komunikaci, o lidském štěstí i neštěstí.

Každý týden mám taky příležitost mluvit a psát si s psychology, psychiatry, kouči, studenty psychologie a chytrými čtenáři. Ne že bych měl díky tomu v hlavě všechno srovnané a v duši věčný svit, ale něco už mi to snad dalo.

Píšu snad, protože objektivně to vyhodnotit nedokážu. Pořád jsem schopný pohádat se kvůli hlouposti, potrápit sám sebe uprostřed noci paranoidní myšlenkou, zařvat na dítě, i když by bylo na místě moudré slovo. Přesto věřím, že mi psychologie pomáhá být víc v pohodě a lépe vycházet s okolím.

Poznatky vědců zaujmou, ale nepomohou

Univerzity a výzkumná pracoviště z celého světa hrnou prostřednictvím odborných časopisů a tiskových agentur do médií své nejnovější poznatky. Nejsou to ale mediálně vděčné střípky vědeckých poznatků, co může měnit náš život k lepšímu. Psychologie, která opravdu pomáhá, je o podání ruky jednoho člověka druhému.

Jestli sledujete web Psychologie.cz pozorně, nejspíš jste si toho už taky všimli: největší ohlas mají články, ve kterých autor upřímně vypráví o svých osobních, lidských zkušenostech. Podívejte, říkají v takových článcích, možná jsem psycholog, možná psychiatr, možná novinář na volné noze, ale to je jedno. Takhle jsem před časem bloudil a takhle jsem hledal a našel svoji cestu. Jestli chcete, pojďte si to se mnou projít, ať neopakujete moje chyby. Nebo ať můžete dřív než já udělat ten správný krok.

Když se takový článek povede, v diskusi jako by se pak čtenáři s autorem a spolu navzájem opravdu chytili za ruce. Říkám si, jestli se pak ti psychologové, co se nad podobnými články pohoršují, protože jsou pro ně „málo odborné“, nechytnou aspoň za vlastní nos.

V poslední době jsem trochu bilancoval, asi se to má, když přijdou kulaté narozeniny. Přečetl jsem pár chytrých knížek a dal dohromady co nejjednodušší seznam toho, co podle nejrůznějších studií a statistik vede muže v mém věku k pocitu naplnění a spokojenosti.

1. Práce, která někam směřuje

Od několika koučů jsem slyšel vyprávět o jejich typickém klientovi: chlap po třicítce, kterému se zadařilo v podnikání nebo v kariéře, je na vrcholu, ale trápí se, neví, co se sebou dál. Rutina ho ubíjí, doma je nervózní, má všechno, ale nemá klid.

Podle průzkumů provedených ve vyspělých zemích člověka nejvíc naplňuje práce, ve které musí překonávat reálné překážky, zažívá skutečné neúspěchy, ale rok za rokem se může ohlédnout a vidí, že je stále na dobré cestě. Že je ve svém snažení úspěšný a stále to někam vede. Když tenhle pocit chybí, je čas na změnu.

Přednáška 24. října 2024