Co je s tebou dobře?

Ta hledala odpovědi na otázky: Co je s tebou špatně? Jaké jsou poruchy lidské mysli? Uznávaným cílem psychologie bylo po dlouhá léta ulevit člověku v duševním utrpení. V popředí zájmu byla témata jako stres, deprese, schizofrenie, alkoholismus a celá paleta dalších trápení.

V roce 1998 Martin Seligman coby prezident Americké psychologické asociace pronesl výzvu, aby psychologie rozšířila svůj uznávaný cíl o nový rozměr: zkoumat, pro co stojí za to žít, a vytvářet podpůrné podmínky pro život, který stojí za to žít. Tím dostala prostor témata jako je láska, štěstí, odpuštění, vděčnost, naděje, silné stránky charakteru, smysl pro humor, osobní pohoda či kvalita života.

Pozitivní psychologie se zkrátka snaží porozumět kladným stránkám osobnosti a podpořit rozvoj vnitřních sil člověka.

Lepší život

Když ke mně přicházejí klienti do poradny, často začínají slovy jako potřebuji se zbavit těch úzkostí, jsem děsně žárlivá, ničí to náš vztah, chci se přestat bát lidí, vůbec si nevěřím a podobně. Přestože popisují svá trápení, myslím si, že je ke mně přivádí něco jiného. Přivádí je naděje. Naděje, že se mohou mít lépe.

Někdy už jsou to jen takové doutnající uhlíky, ale vždy tam nějaká naděje je – jinak by vůbec nepřišli. Kdybych se v psychoterapii zaměřila jen na odstranění úzkostí, žárlivosti nebo nízkého sebevědomí, nemyslím, že by klienti odcházeli spokojení, anebo by byli spokojeni jen dočasně. Minimalizovat trápení je totiž úplně jiná dovednost než žít spokojený život a prožívat duševní pohodu.

Sám Seligman tvrdí, že duševní pohodu tvoří:

• pozitivní emoce
• zaujetí činností (flow), kdy se člověk nechá určitou činností absolutně pohltit a má pocit, že se zastavil čas
• smysluplnost spočívající ve vědomí, že člověk patří k něčemu nebo slouží něčemu, co jej přesahuje
• úspěšný výkon
• pozitivní vztahy
• vitalita – péče o tělo a mysl skrze pravidelné cvičení, zdravé stravování, pravidelný spánek, meditaci a podobně

Já sama si nepamatuji, že by mě někdo učil, jak být v životě šťastná a spokojená, jak se starat o svou pohodu. Pamatuji si protidrogové přednášky ve škole. Pamatuji si, že když jsem měla „problém“, měla jsem jít za rodiči, učitelem nebo knězem. Ale jak se starat o svou duševní pohodu, když jsem žádný problém nepociťovala? Zdánlivě nebyl důvod.

Ve skutečnosti jsem nikdy nepřemýšlela nad tím, jak se zrovna mám, až do chvíle, kdy jsem se začala cítit špatně. Když se dařilo, bylo to samozřejmé – a když se nedařilo, dostala jsem pozornost lidí okolo a apel na to, abych si vyřešila problém a byla zase „normální“. Potřebovala jsem toto uvažování změnit, abych byla schopna vnímat a ocenit i to dobré, co ve svém životě mám.

Se svými dětmi dělám úplně jednoduchou věc. Každý večer si těsně před usnutím vyprávíme, co se nám ten den povedlo, co jsme zažili hezkého. V budoucnu z takto aktivně uložených vzpomínek můžeme čerpat. Také si přitom mimoděk připomínáme, že umíme být šťastní a spokojení. Je to taková nejjednodušší forma rozvíjení všímavosti.