Co je to láska?

V individuálních rozhovorech o vztazích i v párové terapii velmi často narážíme na to, jak různé významy slovo láska má, jak různě je vnímaná a s jak různorodými očekáváními je láska spojena. A přitom jak jasné se to na první pohled zdá. Vlastně jako bychom předpokládali, že to, co znamená milovat pro nás, je stejné pro všechny.

Přitom ale celkem často zažíváme různá nedorozumění, zklamání, nesplněná očekávání a výčitky. Čím to je? Je to tím, že to není ta pravá láska? Nebo tím, že si neseme nějakou bolest a strach z minulosti? Nebo silou přírody, která nepřeje vztahům na celý život? Nebo úplně něčím jiným?

To, jaký je náš partner, je vlastně také naší vizitkou. Partner je naším zrcadlem.

Existuje vůbec láska jako jedna univerzálně chápaná a vnímaná entita? A jakou roli hraje ve vztahu právě to, když ji partneři prožívají a chápou rozdílně? To všechno jsou otázky, které si pokládám nejen společně se svými klienty, ale i nyní, při psaní tohoto článku.

Víc hlav víc ví

Abych se na to podívala z více stran, rozhodla jsem se realizovat mezi svými přáteli, známými a také mezi vámi, čtenáři Psychologie.cz, malou anketu. Položila jsem zdánlivě jednoduchou otázku: Co je podle vás láska a jak se pozná? A jakou lásku chcete od partnera?

Odpovědi byly skutečně kouzelné, a to doslova. Chvílemi jsem měla pocit, že většina těch, kdo odpověděli, jsou naprosto čisté duchovní bytosti, které vůbec neovlivňuje jejich ego. V jiných chvílích jsem si ale uvědomila, že vlastně všichni psali spíš o ideálu, o svém přání, o tom, jak by to podle nich mělo být. Vaše vidění lásky je u každého velmi originální. Dovolím si pár z nich citovat:

1. „Láska prostě je, a kdyby nebyla, nebylo by vůbec nic. Buďme jí proto vděční a nesnažme se ji přetvářet podle svých představ…“
2. „Láska je směs pachů a vibrací, co člověka nabíjejí mocí cítit to samé, co ten druhý. Je to jakýsi stav mysli, něco jako nirvána v meditaci. Pokud takového člověka poznám, může být v milionovém davu, ale vždycky si ho najdu, srdce mi vždy ukázalo cestu.“
3. „Láska je, když ucítíte duši té dívky…“
4. „Láska je pozitivní energie, která rozechvívá moje srdce a duši. Způsobuje to, že ‚objekt‘ mé lásky je v mých myšlenkách, cítím jeho přítomnost, i když je na míle vzdálen.“
5. „Je to jen zažitá fráze, která se při upřímném bližším pohledu naprosto rozpadá.“
6. „Láska je pro mě všechno: přijímat člověka takového, jaký je, doplňování se, opora, svoboda, důvěra, obětování, pouto.“
7. „Láska je svoboda.“
8. „Lásku prožívám jako velké dobrodružství, poznávám přeci nový svět, někoho nového se spoustou nových ‚věcí‘, které s sebou přináší, a dál se tyhle dva světy pomalu prolínají a vzniká další. To poznávání druhého, při kterém se člověk sám nejvíc pozná, to je pro mě kouzlo lásky.“
9. „Láska neexistuje. Nezajímá mě to! Sex není láska a srdce není dort.“
10. „Láska je lidská potřeba žití s jiným člověkem nebo zvířetem. Je to citová touha a závislost.“
11. „Vždycky jsem svého partnera brala jako maják, kotvu, jistotu, kolem kterého já skotačím jako loďka na moři, můžu být malou holkou, která si hraje, a od něj dostávám jistotu a ochrannou náruč, kotvu, klidný rozum, kdykoliv mě při skotačení něco zaskočí. Zároveň mi ale umí být parťákem v blbnutí a musí se nechat, že – co se dá dělat – tu malou holku vytáhl na světlo boží on.“

A to je jen výtah, kterým jsem chtěla ukázat různorodost lidského vnímání tohoto nejskloňovanějšího citu. Každý má svou zcela originální představu a zážitek lásky, ale jak je to ve skutečnosti v dlouhodobých vztazích?

Svobodná láska

Proč se vlastně vztahy rozpadají? Kam zmizí to souznění duší, ta duchovní entita, která prostě je? Jak je možné, že lidé, kteří k sobě cítili lásku, na sebe křičí a dělají si naschvály?

Čím dál víc mám pocit, že v problémech s láskou hraje velkou roli ego, tedy naše já, které má své potřeby a je nejcitlivější právě na chování partnera. Partner je vlastně naší součástí a vše, co dělá, se nás bytostně dotýká. To, jaký je, je vlastně také naší vizitkou, protože je naším zrcadlem.

Schopnost bezpodmínečně a nesobecky milovat téměř nikomu nespadla do klína. Ti, kteří ji ovládají, k tomu museli nějak dojít. Prožili si něco podobného, co zažíváte vy, kdo jste ve vztahu jakkoli nespokojení.

V partnerském vztahu se nejvíc zrcadlí všechny naše obavy, strachy a úzkosti. Stejně tak je to právě milovaný partner, kdo v nás dokáže probudit to nejlepší. V ideální představě lásky však ego nefiguruje, taková láska je svobodná, nesobecká, nežárlí, nemá z ničeho strach, neexistuje v ní ponížení nebo ubližování.

Velmi často slýchám, že problém vznikl tím, že se ten druhý hrozně změnil, změnila ho práce, děti atd. Ale všichni se měníme, i vy, i váš partner, to je prostě přirozené. Znamená to tedy, že žádný vztah prostě nemůže být dlouhodobě šťastný? Všichni víme, že ne, všichni známe ty, kterým se to daří. Je jich jako šafránu, ale jsou.

Rozdíl je hlavně v tom, že ti, kteří jsou skutečně šťastní, jsou šťastní nejen ve vztahu, ale v životě obecně:

• Neočekávají, že jejich partner jim štěstí přinese. Vědí, že ho může podpořit, ale čistě na něm rozhodně nezávisí.
• Vědí také, že nemůžou ovládat a měnit druhého tak, aby jim to dělalo dobře, že jediné, co můžou měnit a ovládat, jsou oni sami.
• Vědí, že jsou sami strůjci svého štěstí, a také vědí, že co sami vyzařují, to také dostanou zpět.
• Vědí, že láska znamená svobodu a že svoboda vyžaduje velký respekt, toleranci i závazek.

Může se to zdát naivní nebo příliš náročné a ideální, ale kupodivu, když k tomu člověk dojde, pak už to jde samo. A buďte v klidu, schopnost bezpodmínečně a nesobecky milovat téměř nikomu nespadla do klína. Také k tomu museli nějak dojít a rozhodně si někdy prožili něco podobného, co zažíváte vy, kdo jste ve vztahu jakkoli nespokojení. „Svobodné“ lásce se v podstatě člověk musí učit, i když je to úplně jiné učení – spíš poučení.

Jak takové „poučení“ probíhá, si přečtěte v článku: Růst v lásce…