HOMEPAGE   FETCHER
« Homepage
Publikováno 05.09.2016

Co doktoři skrývají?

Proč lékaři trvá celé týdny určit diagnózu, když chytrolíni z internetových diskusí mají jasno hned?

Zeptám‑li se kdekoliv, ať už ve zdravotní škole, mezi skupinou mediků, ale také ve třídě gymnázia nebo na populární přednášce, kdo už viděl nějakou nemoc, vyletí vzhůru většina rukou. Je to ale hnusná, záludná otázka, po níž následuje další: Jak ta nemoc vypadala? Měla rohy? Drápy? Kopyta?

Zde totiž narazíme na to, co nemoc doopravdy je. Nemoc, kterou nikdy nikdo vidět nemohl, protože všichni měli na mysli nemocného člověka. Nemoc jako taková ve skutečnosti neexistuje; je to logická konstrukce – KONSTRUKT. Aneb existuje rozdíl mezi illnessdisease.

Jdeme k doktorovi s představou, že když mu vylíčíme svoje obtíže, on už bude vědět, co vyšetřit dále. Udělá diagnózu, dá nám správný lék a my se uzdravíme. Jenže lékař, ačkoliv to slovo je prý odvozeno z keltského liah, což znamená šaman, není věštec a jeho pohled na naše příznaky přichází z úplně jiného úhlu, než je ten náš.

Setkání s velkou lidskou hloupostí je pro každého stejný stres jako nevyspání nebo nadbytek úkolů.

On na to sice má své čarodějnické knihy, které se nazývají diagnostické manuály, doporučené postupy, guideliness a tak všelijak, v nich jsou nemoci našpendlené jak motýli ve vitríně, ale málokdy je některý z těch motýlů je přesně podobný tomu, co předkládá pacient. Něco tam chybí a něco přebývá, a tak musí porovnávat a hledat. Někdy je to otázka sekund, jindy třeba až týdnů

Pokladnice blbosti

Spousta nemocných, jakož i jejich blízkých a dalších pohotových rádců, má naopak okamžitě jasno, protože si to je tak jednoduché vygůglit, nehledě na to, že sousedka měla totéž a pomohl jí na to jedině Basbombardonan, což teď doktor svévolně odmítá vzít na vědomí a poslechnout hlasu lidu, který je přece hlasem Božím.

Internetové stránky jsou pokladnicí blbosti. Podívejme se třeba na doporučení poskytnuté pacientce s onemocněním štítné žlázy (těžko říci jakým, protože ona to blíže nepopsala) na stránkách jedné „poradkyně“:

Ja bych se pustu taky nebala, otazka je, kolik beres leku, pak se na to musi brat ohled. A samozrejme by jsi hlidala veskere reakce organismu. Kazdopadne, pokud by jsi do pustu sla, klidne se tu na strankach v prubehu pustu ptej na vsechno, s cim by jsi se potkala a nebyla si jista, co s tim. Jsou tu lide se zkusenostma, urcite Ti vsichni radi poradime.

Jestli pust s urinou nebo bez, na to jsem asi maly pan, abych vedela, co je lepsi, bezpecnejsi. Osobne bych volila pust bez uriny, ale to je jen muj pocit. Zda se mi zbytecne v dobe pustu do tela pridavat cokoliv krom destilovane vody, ta je mrtva a tudiz na sebe vaze co muze a to pak odchazi ven z tela. To mi dava logiku. Davat v teto dobe do tela urinu, to mi vyvolava v hlave otazky, proste si tim nejsem jista.

Poznámka k textu: Rádkyně neumí ani pořádně česky! Nemám na mysli pražštinu, ale tvary jako „by jsi“. Pust s urinou je půst doprovázený pitím vlastní moči. Abych měl úplně jasno, čím vším mohu příště léčit štítnou žlázu, vyklepl jsem si také doporučenou stránku, kde jsem se po otevření dočetl, že „většina lidí zemře na následky užívání léků, ne na svou nemoc“.

Přednáška 24. října 2024

Označ text a CTRL + Q pro-highlight. Nebo kus textu uvnitř highnutého pro dehigh..