Co čekat od psychoterapie

Dotazy laiků a odpovědi odborníků mě provázejí od útlého mládí. Pro tento druh literatury mě tehdy navěky získal James Thurber, jehož artefakty jsou navíc přizdobeny neopakovatelnými kresbami. Vyšly tu dvě jeho knihy, Karneval a Filosof a ústřice, já ale nosím v srdci první překlady publikované v knížce s názvem Odvážný mladý muž na létající hrazdě.

• Dotaz: Máme kočky, jako ostatní lidi mají myši.
• Odpověď: To vidím z obrázku, jenom nevím, jestli se tím chlubíte, nebo jestli chcete poradit.

Působím v několika internetových i časopiseckých odpovědnách a občas mám pocit, že se tazatelé Thurberem inspirovali. Onehdy mě dostala otázka jednoho rozervance, patrně rodáka z Xeenemünde: Pan doktor mi předepsal Asentru. Myslíte, že mám ty prášky brát? Tahle raketa mě trefila. Měl jsem chuť odpovědět mu citátem Marka Twaina, který mi nedávno zaslal môj slovenský kamarát: „Z času na čas navštivim lekára, nechám sa vyšetrit, lebo aj lekár chce (z niečoho) žit. Potom idem do lekárne a vyberiem lieky, veď aj lekárnik chce žit. Nasledne lieky vylejem do kanála – nebo aj ja chcem žit.“

Mnoho zájemců o psychoterapii se domnívá, že je to něco jako paralen na bolest, nebo spíš kuličky na moly. Někdy ale toho mola netrefí ani dvěstěpadesátá.

Jakou změnu chcete?

Šéfredaktor Psychologie.cz mi zaslal k odpovědi dotaz‑povzdech‑stížnost‑zamyšlení jednoho čtenáře:

• „Hlubinná terapie je běh na dlouhou trať. Kdo se na ni vydá, mnohokrát bloudí. Trvá roky, než se člověk pohne. Dospěl jsem po osobní zkušenosti k názoru, že k řešení krizové situace v partnerském vztahu není hlubinná terapie vhodná. Zaměření do sebe vede k dalšímu odcizení partnerů. Nejdřív by podle mě měli manželé hledat, co je spojuje. Pak se třeba – po dohodě, poučeni, co je čeká – vydat do hlubin vlastních niter. Když se totiž žena nebo muž z frustrujícího vztahu vydá hledat sebe sama, svoji autenticitu a svoji vlastní cestu životem, je to celkem předvídatelná cesta. Lidi nejsou tak silní, chytří a trpěliví, jak od nich tato terapie vyžaduje.“

Moje první myšlenka je, proč se tazatel nezeptá terapeuta, s nímž se pouští do práce, jak bude jejich společné úsilí vypadat a jak dlouho potrvá? Podle mých zkušeností s dotazy ohledně psychoterapie, mnoho zájemců o ni se domnívá, že je to něco jako paralen na bolest, nebo spíš kuličky na moly. Někdy ale toho mola netrefí ani dvěstěpadesátá.

Když si půjdu koupit knihu, v níž chci najít poučení, nevlezu do knihkupectví s požadavkem dejte mi ňákou užitečnou knihu; vím alespoň přibližně, o čem a jakou formou má pojednávat. Když si půjdu koupit auto, vím alespoň přibližně, zda s ním pojedu na safari nebo jen na D1. Když hledám psychoterapii, dohodnu se s jejím poskytovatelem, na co bude zaměřena a jak bude probíhat.

Při dlouhodobé terapii slušný teraput dopředu požaduje, aby během  léčby nedělal pacient žádné zásadní životní kroky (sňatek, rozvod, změna zaměstnání atd.)  podle momentálního rozpoložení.

Psychoterapie totiž není plkání, stěžování si, fantazírování, ale cílevědomá práce, kdy cíl je pokud možno přesně stanoven. Je tedy rozdíl, jestli jdu řešit partnerský konflikt (manželská terapie, někdy spíš poradenství), nebo hledat kostlivce v hlubinách své minulosti, či naopak nacvičovat řešení situací, které nezvládám.

Slušný terapeut udělá na začátku se zájemcem dohodu, mezi námi transakčními analytiky se používá dokonce pojem: terapeutická smlouva, v níž je jasně stanoveno, jaké ZMĚNY chce pacient dosáhnout; ano, změny, protože psychoterapie se provádí proto, aby se nedobré věci v životě pacienta změnily, a to jedině tak, že je začne jinak a lépe dělat on sám.

Při dlouhodobé terapii slušný teraput dopředu požaduje, aby během  léčby nedělal pacient žádné zásadní životní kroky (sňatek, rozvod, změna zaměstnání atd.)  podle momentálního rozpoložení a z něj vycházejícího běsného rozhodnutí, ale vyčkal jejího konce, kdy bude vidět svůj osud zralejší perspektivou.

Přednáška 19. listopadu 2024