Čím si plníme hlavu

Od přírody máme pozornost nastavenou citlivěji na potenciální nebezpečí a na to, co je špatně. Radši deset falešných poplachů, než jeden ignorovaný průšvih. Jsme potomci těch, kteří byli hodně ostražití, úzkostní a větřili problémy. Tak to by nám taky šlo do teď, někomu až moc.

Nepřehlédněte to hezké

Pokud tedy člověk katastrofizuje, bojí se budoucnosti, brblá a přemílá staré křivdy, není s ním nic špatně. Jen se s tím nežije úplně vesele, a jestli chce v životě trochu toho optimismu, musí se o něj postarat. Což naštěstí jde, protože část pozornosti si můžeme řídit, jak chceme.

Ten kus, který pod vědomou kontrolou nemáme, se zabývá změnami, nedokončenými záležitostmi a podněty s negativním nebo potenciálně nebezpečným zabarvením. A co s tím zbytkem, to už je věcí vkusu každého uživatele mozku.

Lukáš si už taky nemyslí, že když mu oči automaticky zabloudí k vysypaným odpadkům, musí to tak prostě zůstat. Přišel na to, že se může sám rozhodnout, co dál. Ty růže naproti jsou slabší podnět, o jeho pozornost tolik křičet nebudou, takže jim musí trochu pomoct. V životě má vlastně hodně nevyužívaných příjemných možností: stačí, když se domluví se strážcem svého hradu, aby některé občas taky pustil dál.

Ačkoli – domluva nemusí stačit, strážce to odkývá, ale pojede si dál svoje. Neboli máme problém s nevychovanou pozorností. Tu máme asi skoro všichni: pozornost si dělá, co chce, respektive jede na autopilota. Výsledkem je často cyklení se v nekonečných úvahách „co když“, ve vnímání toho horšího, co nám svět může nabídnout, v neschopnosti odpočívat nebo usnout kvůli znepokojivým myšlenkám.

Jsou ale i další projevy nevychované pozornosti: Člověk odpovídá na zprávu, vtom si všimne nové notifikace, jde za ní a rozdělá si další komunikaci. Pak si čte článek, uprostřed si vzpomene na rozepsanou zprávu a naskočí mu frustrace a pocit zahlcení.

Myslí v jednu chvíli na spoustu věcí, které „by měly“ být hotové, ale může je dokončovat jen postupně po jedné, a tak cítí úzkost a nevýkonnost. Ztrácí se ve svých myšlenkách a třeba při hovoru s někým se kvůli častému pobytu ve svém vnitřním světě přestává chytat, což není příjemné ani jedné straně.

Cvičení pozornosti

Naštěstí je možné pozornost zkultivovat – na to ostatně míří tolik skloňované a užitečné dovednosti všímavosti a meditace. Díky záměrnému směřování pozornosti na určenou věc, například na dýchání, se učíme investovat pozornost tam, kam se záměrně rozhodneme.

Takže takové to soustředění na nádech, výdech, nádech, výdech nebo na palec na pravé noze, to je posilovací lavice pro pozornost. Zrovna tak jako závazek přečíst ne zrovna krátký článek na jeden zátah a bez klikání na notifikace a jiná pokušení. Pozornost samozřejmě během výcviku odbíhá, a tak nakonec uspěje ten, kdo to nevzdá, trpělivě se vrací zpátky a sleduje, jak se pomalu, ale přece jenom zlepšuje.

Lukáš to trénuje – například jsme domluvení, že když přijde na sezení, řekne mi o třech pěkných věcech, kterých si cestou všimnul. Dopřává si taky pravidelné párminutovky, kdy naopak cíleně vyhledává, co je špatně. Tím dostává svou pozornost pod kontrolu a (jak říká) uvědomil si, že dřív se mu jeho zážitky a myšlenky spíš děly, teď má pocit, že některé vědomě utváří.

Pozornost je totiž na začátku, v kořenech dalších procesů: emoce, myšlení, zvyky a tím do celkem velké míry náš osud začíná tím, že vybereme, čím se budeme nebo nebudeme zabývat.

• Jestli vám to dává smysl, dopřejte si minutu (nařiďte si mobil) soustředěného dýchání. Když vás dýchání omrzí a pozornost začne odbíhat, ucpěte si nos a pusu a chvilku to vydržte a sledujte, kam vaše pozornost zamíří…, jak začne být najednou dýchání zajímavé.
• Skvělá je taky praxe tří dobrých věcí, klasika pozitivní psychologie. Denně si večer před spaním uvědomit tři dobré věci, které se v uplynulý den staly. Postupně se takhle vycvičí pozornost a citlivost směrem k té hezčí části existence.
• Při chůzi si můžete uvědomovat svá chodidla a vjemy v nich. Nebo vnímat, jak se vám pohupují ruce. Stačí minuta denně.

Do půl roku začnete zabíhající lidi vracet k původnímu tématu rozhovoru, budete si umět líp vychutnat realitu, budete v lepším kontaktu se svým tělem a mohli byste mít, podobně jako Lukáš, větší pocit kontroly nad tím, co se vám děje v duši. Pozorností to začíná, pocitem ze života končí.