Chytré emoce

Následovat by mělo bližší zkoumání a upřímný pohled dovnitř: Mluvil konstruktivně, nebo byla v jeho hlase slyšet ironie? Měl pravdu a poskytl nám důležitou zpětnou vazbu, nebo vlastním kompetencím z dobrých důvodů věříme? Pátrání nás může zavést překvapivě daleko – možná mě tak namíchnul, protože podobně svrchu se mnou v dětství jednal táta. Chtělo by se říct, bingo! Jenže není vyhráno. Pokud člověk skončí u tohoto zjištění, dál zůstává v pasti.

Dobrat se příčin je dobré k tomu, abychom mohli posoudit, jestli jde o dodnes relevantní důvody. Pokud ne, můžeme s klidem emoci odložit, ponechat ji v propadlišti dějin. Pokud identifikujeme příčinu své nepohody v kontextu aktuálního dění, můžeme k ní zaujmout postoj na základě vlastního uvážení.

Vystupujeme tak z role bezmocné loutky v rukou nelítostného osudu a stáváme se svého štěstí strůjcem, i když třeba jen v rámci možného. Pocit osobní svobody je tím, co přináší vnitřní klid. K nácviku vnímavosti potřebujeme dostatek mentální kapacity. I proto potřebujeme dostatečně a kvalitně průběžně odpočívat. Odpočinek je, mimochodem, nejdůležitější složkou prevence emočního přetížení, stresu a veškerých negativních následků, které s sebou nesou.

3. Ustát

Někdy je těžké ustát emoční vlny se ctí. Nezačít pod jejich vlivem dělat impulzivní kroky nebo neuvážená rozhodnutí. Nenechat se zviklat nebo zranit reakcemi okolí. I proto spousta lidí sklouzne k nevědomým obranám, aby neutrpěl jejich křehký sebeobraz. Avšak až když přijmeme vlastní prožívání, stáváme se sami sebou. Člověkem bez masky. Unikátní osobností.

Problém je v tom, že co se emocí týče, platí všechno, nebo nic. Buď prožíváme všechny, nebo žádné – což je typické pro lidi sužované depresí. Jako kdybyste chodili po světě, dívali se kolem a chtěli přitom vidět jen barvy, které máte rádi. Nejde to. Když se intenzivních emočních prožitků bojíme, náš citový život bude plošší a nudnější.

Kladné emoce nikomu nevadí. Abychom ale dokázali prožít a docenit životní štěstí a spokojenost, musíme mít s čím porovnávat. Musíme vědět, že existuje opak. Proto vám mnoho těžce nemocných řekne, že nikdy nežili lépe a smysluplněji. Váží si drobností, které v šumu každodennosti snadno přehlédneme.

Všechno zlé je pro něco dobré. Pokud se nedaří a přiznáme si to, můžeme začít hledat, co v životě chceme – protože už víme, co ne. Jestliže signály emocí zrcadlené v těle ignorujeme, budou dál sílit, až se mohou stát těžko únosnými. A jaké emoční prožívání je adekvátní? Odpověď neexistuje.

Každý z nás je jiný, každý má jinou úroveň reaktivity, každý je citlivý na něco jiného a jiným způsobem „nabíjí baterky“. Ideál je jen teoretickou kategorií, ve skutečnosti neexistuje. Nemá proto smysl se s kýmkoliv srovnávat. Možná jste se tomu naučili v dětství, možná vám takovou myšlenku dodnes někdo blízký dokáže vnuknout. Je to past. Nyní ale sami vlastníte klíč a můžete se osvobodit.

4. Vyjádřit

Přirozeně se vyhýbáme konfliktům. Nikdo je nemá rád. K životu potřebujeme stabilitu a jakousi společenskou homeostázu. Problém je, že konflikty život provázejí. Někdo něco potřebuje, ale jiný chce opak. Nebo chtějí oba totéž, ale mít to může jen jeden. Konflikty přinášejí vnitřní tenzi. A frustraci, pokud jsme zvyklí beze slov ustoupit, nebo naopak přes mrtvoly prosadit svou.

Jestliže o tom, jaké emoce prožíváme, nerozhodujeme, dvě věci ovlivnit můžeme: to, v jakém prostředí se budeme pohybovat a jakými lidmi obklopovat – a jakým způsobem budeme své emoce, přání a potřeby vyjadřovat.

Zdravé emoční prožívání znamená, že se náš prožitek váže k právě probíhající situaci a vychází z reality, jaká je. Tehdy nám emoce dává jasnou informaci o tom, co je třeba. Vede nás správným směrem. Ať je dobrá, nebo „zlá“. Ukazuje na něco, co je důležité. Na nějakou hodnotu, která náš život naplňuje.

Když se vrátím k obrázku emoce coby intenzivní energie v těle, je zřejmé, že potřebuje ven. Žádá od nás akci. Zabojovat. Postavit se za sebe tady a teď. Něco dělat. Každá další zkušenost, kdy se nám podaří konstruktivně reagovat a vlastními silami naplnit své potřeby, je posilující. Činí nás totiž nezávislými na dobré vůli druhých.

Vymezit se a trvat na vlastních hranicích lze i slušně, přesto důrazně a otevřeně. Naopak nekonstruktivní je přilévání oleje do ohně. Jestliže na tlak reagujeme protitlakem, brzy vyčerpáme síly. Napětí stoupne. Dostáváme se do bludného kruhu.

Jakkoliv to může znít překvapivě, řídit se v životě vlastním emočním prožíváním je navýsost racionální přístup. Zlehčovat význam emocí je naproti tomu nesmysl plynoucí z hluboké neznalosti. Nechť vás po cestě životem vede srdce a vy mu k tomu dokážete poskytnout dostatek prostoru.