Chybí vám milování?

• Jste spolu už dlouho a váš sexuální život je mizerný. Nemáte na sex chuť a partner či partnerka vás musí „nutit“.
• Pokud jde o sex, vždy vše probíhá podle stejného scénáře. Je to rychlovka a nestačíte si ani dát čas a prostor pro sebe a druhého.
• Nebo máte kvůli sexuálnímu životu rozpory – je to téma, které vytváří napětí, a rozhodně ne smysluplnou konverzaci.
• V hlavě se vám honí tolik povinností a starostí, že nemáte na sex vůbec chuť. A ani energii.

Otázky na tělo. Můžou ve vás vyvolávat úzkost, nepříjemný pocit. Myšlenky typu: no, nemám(e) to teď z hlediska sexuálního života moc růžové.

Velmi inspirativní jsou v tomto ohledu názory a texty americké párové terapeutky Esther Perel, z jejíchž myšlenek zde vycházím. Například její postřeh o současné době: „Dříve jsme se styděli za to, že sex máme, a nyní se stydíme za to, že ho nemáme.“

Pohybujeme se v kontextu, kdy se o sexu otevřeně mluví, otevřeně se znázorňují jeho různé podoby a formy. Můžeme se tak dostat do stavu velikého napětí: když to v sexu nefunguje, je to něco nenormálního, téměř až neobvyklého. Můžeme vnímat tlak na to být ve všem perfektní, být skvělý partner či partnerka, otec, matka, milenec či milenka, být úspěšní v práci a tak dále.

Přitom je v pořádku nebýt perfektní. Je normální něco „nezvládat“ podle imaginárního očekávání. Problém spíše je, že zavíráme oči před tím, jak to ve skutečnosti máme. Tím se totiž vzdalujeme od možného zlepšení tak, aby nám v našem životě bylo lépe.

Jak to mám právě teď?

Esther Perel mluví o erotice (ne tedy o sexu) jako o něčem, co vychází z toho, jak se sami cítíme, jak se chováme, co říkáme. Často nám vůbec nedochází, jak moc naše sexuální touha souvisí s naším každodenním životem.

Když jsme celý den stažení, stresovaní, hlavou nám běží spousta negativních myšlenek o vlastní neschopnosti nebo si neustále přehráváme, co všechno máme zařídit, je velmi těžké se v takovém stavu naladit na vlastní tělo, na naše intimní touhy, představy a fantazie.

Máme tendenci si myslet, že erotika je sexuální stav, který je sdílen dvěma nebo více lidmi, ale podle Esther Perel začíná u jednotlivce. Každý máme klíč k tomu vzít zodpovědnost za prožívání vlastní sexuality a smyslnosti.

To může být pro mnohé z nás zase zúzkostňující informace – obvykle je snazší se zaměřit na to, co dělá špatně náš protějšek, nebo hledat řešení někdy jinde a vyhýbat se tomu, abychom něco začali dělat a měnit my sami. Přitom změna může být jen to, že se začneme těmto otázkám věnovat.

Je to zároveň přirozená součást procesu: fáze, kdy nám není dobře, protože sexuální život v páru nefunguje tak, jak bychom my nebo partner chtěli. Období krizí, přetransformování předchozích „daností“ do nových, nějakou dobu trvá, provází jej napětí a třeba i neshody.

Někdy, když si uvědomíte, že ve vašem životě erotika chybí, a začnete si klást otázku, co by pro vás erotika vlastně představovala, dojdete k tomu, že nemáte sílu, že nemáte energii ještě něco „řešit“. Pokud to tak cítíte, dejte si čas. Dost možná potřebujete nejdřív hledat kořeny ztráty vaší síly, být nějakou dobu v tomto stavu bez energie, abyste ji mohli zase najít. V této cestě může být dobrým průvodcem psychoterapie.

Nebo si možná všimnete, že erotika se ve vašem vnímání smrskla na sex, a to reprezentuje i veškeré další chování ve vašem životě. Hlavně mít rychle odbyto, nezabývat se moc tím, co vlastně potřebujete. Třeba by se vám líbilo, aby se vás partner či partnerka nějak dotýkali nebo se k vám chovali s náklonností i během dne.

Třeba potřebujete věnovat čas sami sobě, abyste se sobě líbili. Ale nic z toho nemáte prostor si uvědomit, protože pořád spěcháte a nedopřejete si čas podívat se, co je ve vás. Je možné, že utíkáte před nějakými znepokojivými pocity, na které by bylo dobré se nejdříve zaměřit.

Co mě otevírá a co uzavírá?

Tento článek vás nemá nutit do něčeho, na co nejste připraveni. Existuje hodně předsudků a tlaku, co se sexuality týče. Důležité je všímat si, v jakém místě se vy sami právě nacházíte. Jak se cítíte a co si uvědomujete. A snažit se to přijímat.

Postupně se tak může vytvořit prostor pro to, že začnete toužit po něčem jiném. Začnete si uvědomovat, kdy se vypnete, a v hlavě vám začne jet kolotoč sebekritických myšlenek. Najednou od nich poodstoupíte, nadechnete se a vydechnete, usmějete se a otevřete se přítomnosti, vlastní síle a energii.

Esther Perel vede páry i jednotlivce k tomu, aby si uvědomili, co je uzavře (vypne) a co je naopak otevře (uvolní, rozzáří). Může se to zdát jako velmi jednoduché, když si ale začnete tohoto mechanismu ve svém životě všímat, mohou se ve vás začít dít veliké změny.

Naše smyslnost, imaginace, hravost se například otevře, když o sebe pečujeme, rozmazlujeme se. Když sportujeme, cvičíme – ne na sílu a výkon, ale abychom se dostali do kontaktu se sebou, svým tělem, přítomným okamžikem.

Otevřeme se, když jsme v přírodě, dýcháme čerstvý vzduch a máme vítr ve vlasech. Když jsme v příjemném setkání s někým, necháváme je jen tak plynout a potkáme se na podobné vlně, rozumíme si. Zamyslete se nad vašimi větami: co vás konkrétně a zaručeně otevře, uvolní, nabije.

To, co nás naopak vypne, jsou například výčitky, že jsme něco udělali špatně. Když se stresujeme starostmi o naše děti. Když kontrolujeme pracovní maily ve chvíli, kdy už bychom vlastně vůbec neměli pracovat, ale věnovat se sobě a druhému. Když neustále kontrolujeme sociální sítě, srovnáváme se.

Vypneme se, když přemýšlíme o tom, jak děsná je naše tchyně (šéf, kolega, kamarád, bývalý partner… my sami). Když si pořád něco vyčítáme, zpochybňujeme se, připadáme si jako největší „looser“ na světě. Opět si představte vaši situaci a to, co vás zaručeně vypne, stáhne, zúzkostní.

Vlastně je pochopitelné, že se tak často bojíme přiznat si, že co se týče erotiky, jsme nějací zavření. Protože to mnohdy vede do oblastí, které úplně nechceme otevírat a uvědomovat si. Taková cesta má ale smysl a vede právě pak k těm momentům, kdy se uvolníte, nespěcháte a zavnímáte sami sebe.

Začněte to s vaším partnerem či partnerkou sdílet. To je také cesta lépe si porozumět, vzájemně se pochopit, dát si čas. Cesta ke spokojenějšímu partnerskému sexu nikdy nevede přes to, že jeden tlačí na druhého. To totiž vede k ještě většímu bloku a problém se jen zacyklí.

Když ale budeme sdílet to, kdo ve skutečnosti jsme, jak se cítíme a co se nám děje, je to určitě i cesta k větší intimitě a energii ve vztahu.