Chránit svůj plamínek

Denně kolem sebe vidíme vyhaslé pohledy a prázdné tváře. Možná se občas přistihnete, že jedna taková na vás zírá i ze zrcadla. Stává se to, když je všeho tak nějak moc. Měli jste rušný týden (nebo půlrok), v něčem jste se silně citově angažovali, tíží vás nedořešená záležitost, se kterou prozatím nedokážete pohnout. Jste vyčerpaní a nesoustředění.

Co můžeme udělat pro to, aby se z podobných chvil nestal převažující životní pocit a z občasné prázdnoty či únavy sešup rovnou do deprese?

Někdo se vydá hledat rozptýlení nebo sáhne po energetickém dopingu. Jistější ale bývá ponořit se na chvíli do sebe, obrátit pozornost dovnitř. Především to platí pro ty introvertněji založené. Stejně tak platí, že aktivní životní styl si žádá svou protiváhu naléhavěji, pokud se člověk věkem blíží k horizontu nebo stojí přímo na něm.

Ve vnitřním prostoru

V článku Otrava negativismem se jako ochrana našeho vnitřního prostoru před škodlivými vlivy nabízí představa pomyslného šestistěnu.

• Potřebujeme mít za sebou bezpečné zázemí a před sebou otevřenou perspektivu do budoucna.
• Dvě boční stěny tvoří naše vztahy: přátelské a pracovní.
• Dole se opíráme o svou schopnost pracovat s tím, co právě teď máme, nahoře pak jsou duchovní a spirituální hodnoty včetně pocitu smysluplnosti.

Budování takového šestistěnu není věc na jedno odpoledne. A možná máte – podobně jako já – pocit, že jde o popis určitého maxima, ideálního stavu. Pokud bychom měli všechny tyto stěny v pořádku, nejspíš bychom se po odpovědi na otázku, jak najít vnitřní plnost a stabilitu, vůbec nepídili. Co tedy můžeme dnes nebo zítra udělat pro to, aby naše duše dohnala tělo?

Každý den se nám nabízí dvě velké příležitosti, jak pobýt v kontaktu se svým nitrem. Jsou to chvíle po probuzení a před usnutím.

Přednáška 19. září 2024