Chladný vztah

Lidé, kteří mají depresivně laděné prožívání, se ve vztazích potýkají se strachem ze ztráty a opuštění. Ti nutkavě organizovaní se obávají pomíjivosti, proto lpí na všem zavedeném, vyzkoušeném a stálém. Pro takzvaně schizoidně organizované lidi je typický strach z odevzdání se, závislosti a ze ztráty své jedinečnosti. A právě o nich bude řeč dnes.

Tito lidé se obávají, že ztratí svou svobodu a nezávislost, brání se pohlcení druhou osobou či vztahem. Směřují k naprosté soběstačnosti. Blízkost a intimita jsou pro ně ohrožující. Chlad tak může být jednou z „obran“, jak se blízkosti vyvarovat a případně ji zahubit. Mívají málo rozvinutou schopnost milovat a vyjadřovat city, něhu a náklonnost. Tyto aspekty jejich osobnosti mnohdy stojí za komplikovanými partnerskými vztahy.

Jak se utváří odtažitá osobnost

Předpokládá se, že za vznikem schiozidně strukturované osobnosti může být chlad ze strany pečující osoby či přemíra podnětů. V rané fázi vývoje dítě potřebuje vnímat kontakt s okolním světem, který mu zprostředkovává právě matka. Potřebuje cítit teplo, blízkost, něhu a také pocit bezpečí v tom smyslu, že je k dispozici někdo, kdo o něho pečuje. Pokud jsou tyto dětské potřeby dlouhodobě zanedbávány nebo nejsou naplňovány, dítě zaplavuje úzkost a beznaděj.

Jelikož mluvíme o preverbálním období, kdy dítě nedokáže tyto emoce pojmenovat, vnímá je jako zaplavující, jelikož prostupují celou jeho osobností. Zároveň má velmi omezené prostředky, jak s nimi nakládat a jak se s nimi vyrovnávat. Jedním z vyrovnávacích mechanismů může být agrese, druhým stažení se do sebe jako cesta, jak se od neúnosných emocí odpojit. Dochází k úlevě, a tak je tento způsob prožívání zakomponován do struktury osobnosti.

Za chladným chováním stojí agrese, která je pro schizoidy rovněž těžko uchopitelná. Pokud nejsou saturovány jeho potřeby, dítě reaguje nelibostí a úzkostí, což se projevuje jako pláč nebo křik. Pokud tento stav trvá déle, začne být dítě zoufalé a vzteklé. Agrese zaplavuje celou jeho osobnost. V preverbálním období není možné tento afekt pojmenovat a vyjádřit ho. Pohltí tak celou osobnost a vtiskne se do emoční paměti.

Toto vtištění je však izolované – nepropíše se do osobnosti jako do celku. Pak se také vynořuje izolovaně, bez návaznosti na momentální psychické rozpoložení a kontext situace. Schizoidi kolem sebe vytváří jakýsi ochranný kruh, ve kterém se cítí bezpečně. Pokud někdo do tohoto kruhu vstoupí a přiblíží se jim, v rámci pocitu ohrožení se může aktivovat agrese, která se navenek manifestuje jako cynismus, sarkasmus, ironie, arogance, devalvace a podobně.

Druhým předpokladem pro vznik schizoidní osobnosti může být přemíra podnětů, kdy okolí dítě nadměrně zatěžuje: neustále ho zahrnuje pozorností, mluví na něho, působí na něho různými hračkami, zvuky a nenechá ho ani na chvíli vydechnout. I malé dítě potřebuje určitý čas pro sebe, kdy si hraje samo a nemusí na nic reagovat. Zahlcenost podněty může být frustrující, a aby přehlcenosti uniklo, odpojí se.

Mezi lidmi

Schizoidně organizované osobnosti se cítí dobře ve větších skupinách, jelikož ty jim sytí dvě důležité potřeby. První je potřeba sounáležitosti – cítí, že někam patří a jsou přijímáni. Nestojí mimo společnost, a tak nemusí prožívat pocity vyčlenění a odmítnutí. Druhou potřebou pro ně je dostatečný distanc, který může větší uskupení lidí nabídnout. Ve skupině lze snáze vytvořit bariéru před blízkostí než v dyádě či v menších skupinách. Mohu být součástí kolektivu, ale nemusím se tolik emočně angažovat a zapojovat se, nemusím ze sebe tolik vydávat a zakoušet něčí blízkost.

Zároveň vztahy s ostatními členy nejsou tak intimní, blízké a důvěrné. Projevy náklonnosti, sympatií a vřelosti jsou mnohdy chladnokrevně odmítány formou devalvace či ironie, protože je třeba je zničit hned v počátku. Období, kdy se očekává, že budou tyto osoby navazovat nové přátelské vztahy, jako nástup do školy nebo později do zaměstnání, jsou pro ně náročná.

Vzhledem k tomu, že si schizoidní lidé drží od druhých pro ně bezpečný odstup, postupem času se mezilidská propast stále prohlubuje. Nemívají blízké a naplněné kontakty, nemají o druhých informace, vlastně je neznají. Stávají se tak pro ně stále méně srozumitelnými a čitelnými, neorientují se v jejich reakcích a platí to i naopak. Tím se více a více izolují.

Jelikož mají nebohatou mezilidskou zkušenost, nejsou si jistí, zda to, co si myslí a vnímají, skutečně koresponduje s objektivní realitou. V podstatě neumí v mezilidských vztazích „chodit“: obtížně rozlišují, zda to, co se odehrává, se děje pouze v jejich mysli, nebo je to skutečné. Tápou zejména v emocionální oblasti – je pro ně nesrozumitelná, těžko uchopitelná, neorientují se v ní.

Jelikož nemají dostatek sociálních kontaktů, emočních a sociálních zkušeností, na kterých by si ověřili reálnost a adekvátnost svého prožívání, obtížně zvažují, jak to tedy skutečně je. A nejjednodušší možná obrana je se od těchto neurčitých situací, které vyvolávají nejasné emoce, distancovat a zabarikádovat se před nimi. Toho mohou dosáhnout nezúčastněným a přehnaně racionálním přístupem a postojem. V racionální rovině, kde lze vše přesně popsat a vyhodnotit, se vyznají mnohem lépe.

Jen já a ty

Navazování a udržování partnerských vztahů je pro schizoidně organizované osobnosti velmi náročné. V partnerství je nejvíce ohrožena naše nezávislost a svébytnost. Druhého si pouštíme k tělu, a to jak tělesně, tak emocionálně. Poznává nás v naší přirozenosti se vším, co k nám patří. Jelikož mají schizoidní lidé málo rozvinutou schopnost empatie, neumí se ke druhému přibližovat.

Nevycítí, co je v dané situaci vhodné, adekvátní a co se hodí. Mohou se pak nešťastně spálit, jelikož někdy působí jako slon v porcelánu. Tím se může jejich odstup ještě více prohlubovat, protože získávají negativní zkušenost: pokusili se vyjádřit své city a nedopadlo to dobře.

Logicky pak začnou vyhledávat a vytvářet vztahy, které nejsou založeny na blízkosti a intimitě a lze z nich kdykoliv snadno vystoupit. Často tedy bývají pouze o sexu. Obávají se bližší vazby, jelikož ta s sebou přináší závazky a požadavky, kterým bývá těžké vyhovět a obstát v nich. Může docházet k situacím, kdy jednají zkratkovitě, jelikož z dané situace musí co nejdříve vystoupit. Nevědí si s ní rady, partner už je jim příliš blízko a situace je pro ně příliš těsná a ohrožující.

Neustále vyžadují od partnera důkazy jeho lásky, přestože je oni sami nedávají, a paradoxně na ně reagují mnohdy cynicky, odměřeně a arogantně. Je to z toho důvodu, že si je k sobě nechtějí pustit, protože neví, jak s nimi naložit nebo jsou pro ně ohrožující. Tento chlad se však logicky druhé strany hluboce dotýká a zraňuje ji. Záleží však také na tom, jak je osobnostně organizovaný protějšek. U masochistického typu budou tyto projevy „přijímány“, jelikož je nastavený tak, že v lásce musí trpět. V podstatě mu to potvrzuje správnost tohoto partnerství.

Schizoidi přinášejí do vztahů stabilitu. Nejsou emočně rozkolísaní. Na počátku vztahu mohou být atraktivní právě svou racionalitou, rozhodností a pevností. Mohou působit dojmem stabilní, klidné a vyrovnané osobnosti. Právě to mnohdy přitahuje jejich protipól, který nabývá pocitu, že našel někoho, o koho se může opřít a kdo bude přijímat a usměrňovat jeho emoční výkyvy. Schizoidní rysy se však projeví právě ve chvíli, kdy protějšek potřebuje cítit emoční zázemí a podporu: narazí na nedostatek empatie, chlad a odstup.

Schizoidní osobnosti se mnohdy pokouší vystačit si samy, a to jak emočně, tak sexuálně. Jejich nízká úroveň empatie vede k tomu, že aby se vyhnuli nepříjemným situacím, ve kterých si nebudou vědět rady, uchylují se k neživým objektům, respektive k fetišismu.

Pokud jsou ve vztahu, jejich sexuální život je mnohdy odštěpený od toho emočního. Sex jako takový je pro ně typicky prostředkem k dosažení uvolnění a uspokojení – avšak pouze jejich, partnera v tomto směru mnohdy zanedbávají. Jemné náznaky emocí jsou pro ně těžko čitelné. Mnohem lépe se orientují, pokud jsou partnerovy reakce živé, jasné a zřetelné. Mají se pak čeho chytit a v emocích druhých mnohem lépe čtou.