Cestovat jako šnek, jíst jako koala
Ideologická protiváha fastfoodů a eurovíkendů nabírá na síle.
K obědu si dáte čízburgr, cestou domů do sebe narvete párek v rohlíku a mezi dveřmi vás přivítá partner či partnerka: „Máme levný letenky do Barcelony, a vyšlo to skvěle, odlítáme v pátek odpoledne a vracíme se v neděli večer.“
Jíme a cestujeme rychle. Neděláme to pořád a ne vždy je to jednoznačně špatně. Neuškodí ale neustávat ve snaze o zpomalení. Ukážeme si, jaká pozitiva to může přinést a kde na to vzít čas.
Zůstat déle, zaplatit méně, odvézt si více
Rychlé cestování, tedy eurovíkendy a krátké zájezdy, přináší několik nevýhod. Předně: je to drahé. Čím vzdálenější destinace, tím víc zaplatíte za dopravu. Nezáleží pak na tom, jestli se zdržíte dva dny nebo dva měsíce. Cestovky nabízející eurovíkendové balíčky počítají s tím, že můžou osolit cenu, protože lidé, kteří mají málo času, mívají obvykle hodně peněz.
Samozřejmě taky musíte skousnout nepohodlí: stresující přejíždění autobusem, málo místa v letadle, popřípadě průvodkyně, která vás po Benátkách honí jak nadmutou kozu, aby se stihl Terst…
Pomalé cestování se tedy může vyplatit finančně, v ideálním případě natolik, že stojí i za neplacené volno. Teprve tenhle druh putování přitom otevírá obzory. Karel Čapek by nikdy nenapsal Výlet do Španěl, kdyby se tam otočil na dva dny s charterovým letem.
Jak se to naučit
Začít můžete Manifestem pomalého cestovatele, napsaným novinářkou Nicky Gardnerovou. Text je sice anglicky, vypíchnu z něj ale pár rad, které ve mě evokují vzpomínky na nejlepší cesty mého života:
- „Přepravujte se pomalu. Pokud to jde, vyhněte se letadlům a namísto toho si užívejte lodě, autobusy a lokálky. Rychlost ničí spojení cestovatele s krajinou. Pomalost je obnovuje.“
- „Vychutnávejte si kavárenskou kulturu. V kavárně se stanete součástí města, nebudete jen pasivním turistou.“
- „Dělejte to, co dělají místní, ne jenom to, co se píše v průvodci.“
- „Přemýšlejte nad tím, co můžete pro společnost, kterou navštěvujete, udělat.“
Naivní? Ano. Nereálné? Ne. Obohacující? Ano – na vlastní kůži vyzkoušeno.
Jíst pomalu, dožít se sta let
Hnutí Slow Food – „za pomalé jídlo“ – založil italský novinář Carlo Petrini před čtvrt stoletím. Reagoval tak na otevření McDonaldu na Piazza di Spagna v samotném historickém centru Říma. A protože byl o duchovní protiváhu globálních řetězců s rychlým občerstvením zájem, rozšířilo se hnutí po celém světě. I do Česka.
Přednáška 24. října 2024Označ text a CTRL + Q pro-highlight. Nebo kus textu uvnitř highnutého pro dehigh..