Cesta k vizím

Pokud vychováváme další generaci, můžeme udělat změnu alespoň v tom, s jakými slovy potomky vybavíme do světa. Řada matek (ano, já také!) si třeba nebyla vědoma toho, jakou paseku v dceřině duši napáchá stylem, jímž o sobě mluví. Dcera se většinou s hodnocením Jsem hnusná, tlustá, blbá… identifikuje, i když není mířeno na ni. Jak mohu být hezká, když jsem mámě podobná? Zkrátka, chceme‑li trochu čarovat, dá se začít od myšlenek a slov.

Hravá mapa života

Zábavnou metodou popsanou v knize je inventura životního pole. Na papíře ho rozdělíme do jednotlivých oblastí (zdraví, vztahy, partnerství, práce, finance a vášně) a podrobíme zkoumání, jak si v které z nich stojíme, kolik času jim věnujeme a zda některá netáhne oslabené ostatní. Následovat by mělo upřímné přiznání, kde děláme chyby, máme rezervy, opakujeme stejné vzorce a co je v naší moci vylepšit.

Následuje prověrka vlastních rolí a jejich rozdělení podle mapy života. Z některých jsme nadšeni, jiné plníme se skřípěním zubů nebo se v nich cítíme neúspěšní. Takové cvičení s oznámkováním jednotlivých oblastí i rolí, které k nim náleží, považuji za skvěle strávený čas a výborný úklid v psychické spíži.

Je dobré si na ně vyhradit dostatek času nebo se k němu opakovaně vracet, kreslit, vybarvovat, hrát si…. Jde o zábavnější obdobu finanční rozvahy, kdy mapujeme svá aktiva, pasiva, očekávané výdaje, možnosti, kde se dá ušetřit i kde si můžeme s malými náklady dopřát radost. Po takové inventuře se mnohem lépe hospodaří s penězi i životní energií.

Generální úklid v hlavě

Stejným způsobem se dá uklidit v hlavě – nachytat a pojmenovat nejčastější myšlenky a obavy, přesvědčení i mýty a připsat si k nim, od jaké doby se s námi táhnou. A uvědomit si, jak se mění naše myšlení ve chvíli pohody a když se nám nedaří.

Věty, jejichž škodlivost je na první pohled jasná, se pokusme nahradit lepšími. Někdy stačí změnit naši identifikaci s nemocí, třeba jsem alergik, neurotik, kardiak… nebo trpím zácpou, dráždivým tračníkem, diabetem…. Druhou variantou se navíc stavíme do role oběti, takže lepší je říkat léčím se s… nebo uzdravuji se z…. Chce to samozřejmě vytrvalost, pouhým přepsáním vývěsního štítu se nezmění ani sortiment obchodu, natož naší mysli.

Vhodné jsou pozitivně formulované afirmace, ideálně postavené stylem jednotlivých kroků (místo zhubnu dvacet kilo je lepší každý den jsem o trošku lehčí). Ze své zhruba čtyřicetileté zkušenosti mohu doporučit autogenní trénink, jehož závěrem jsou právě pozitivní afirmace. Ty si lze opakovat, kdykoli si na ně vzpomeneme, ale v relaxovaném stavu je naše mysl lépe přijme za své stejně jako vizualizaci stavu, po němž toužíme.

Nicméně často popisovanou víru v to, že síla myšlenky prorazí kámen a my dosáhneme toho, po čem toužíme, případně nás postihne přesně ta kletba, kterou v hlavě omíláme (to už bych jako celoživotní hypochondr měla možná i lepru!) nejsem schopna přijmout, což samozřejmě neznamená, že to není možné. Třeba u parkování mi víra ve volné místo před nemocnicí k úžasu mého katastrofického otce vždy vycházela. Možná to chce jen dále trénovat.

I vítězové občas pláčou

Většina seberozvojových příruček pracuje s psychickým nastavením vítěze a poraženého. Marně přemýšlím o tom, zda se dá s vítězným očekáváním po páté lézt na žebřík, ze kterého jsme čtyřikrát spadli, ale úspěšní lidé se prostě nezdary nedají zlomit a aktivně pokračují. Samozřejmě mohou být smutní, zklamaní a naštvaní, ale jsou si vědomi toho, že jde o přechodné stavy, ne trvalé hodnocení jejich života.

Vždycky se dá spousta věcí změnit. Postavit žebřík jinak, požádat někoho, aby nám ho podržel, jít shánět bezpečnější štafle nebo se na lezení vzhůru vykašlat a jít třeba hloubit tunel. Přesně ve stylu citátu, že věci, které můžeme ovlivnit, je třeba řešit, neovlivnitelné přijmout, ale prvořadé je rozlišit je od sebe. Kdo ví, co by bylo, kdybych trvala na svém dětském snu, že budu malířka (a že jsem na tom dlouhá léta každý den pilně makala), a nezkoušela uspět jinde.

Synchronicity a Velký bratr

Na synchronicity a jejich hravé kouzlo věřím bez pochyb. Také se vám už někdy stalo, že jste psali neobvyklé slovo a stejné zaznělo z rádia? Nebo jste se dočetli o neznámém pojmu, druhý den jste na něj narazili znovu, a čím více jste se o téma zajímali, tím častěji k vám přicházelo? Případně jste dostali chuť na dýňovou polévku a za chvíli přišla sousedka s košem dýní?

Pomocí synchronicit se dá rozvíjet i životní záměr, protože to, čím se člověk zabývá, často přitahuje věci vedoucí k řešení. I kdybyste zrovna nerozlouskli aktuální hádanku svého života, vnímavost k okolí a jeho nápovědám je příjemná hra povzbuzující kreativitu, která je palivem životní cesty.

Pověrčivé duše je však zapotřebí varovat před zbytečnými obavami z případných „špatných znamení“. Každý symbol totiž v sobě má – stejně jako u tarotu či v astrologii – klady i zápory. Spousta synchronicit je dnes podle mě navíc daná tím, že počítače a mobily nás mají „přečtené“.

Ať už je to, jak chce, život možná funguje na podobném principu jako internet. O co se zajímáme, to k nám také přichází. Každopádně rozvoj kreativity, všímavosti a hravosti je tou nejlepší posilovnou pro unavenou mysl a vzpruha na cestě k cíli. Pokud přidáme dobrý plán a disciplínu, budeme brzy slavit úspěch!