Cesta k partnerovi, cesta k sobě

Když s klienty mluvím o jejich sexuálním životě a jeho oživení či rozšíření možností, doporučuji často knihu s názvem Sex je umět, chtít a vědět od Paula Joannidese. Pokládám ji za jednu z nejkvalitnějších, která u nás v této oblasti vyšla. Nemusíte se v ní prokousávat nánosem jiné kultury (tantra) ani odborným jazykem, tak typickým pro publikace o poruchách či deviacích sexuálního života.

Autoři se věnují především „normálnímu“ sexuálnímu prožitku a sdílejí zkušenosti, které by rádi měli, když jim bylo dvacet. Knížka je psána s nadhledem, vtipně a přesto odborně. A tak než znovu vytvářet již popsané, dovolím si můj příspěvek k rozvoji sexuálního života pojmout jako doporučení této vydařené publikace.

Kniha je psána populárně naučnou (naučnou proto, že je možné se z ní něco naučit) formou, obecné úvahy jsou vždy proloženy množstvím konkrétních tipů a triků ke zkvalitnění nejen prožitku sexuality, ale i ke zkvalitnění partnerského vztahu, v jehož rámci se sex jako činnost nejčastěji odehrává. Cílem je podle autorů především odhalit „nepoznaná zákoutí poskytování a přijímání rozkoše a potěšení ze sexu“.

Je dobré občas přinést do našeho sexuálního života něco nového. Nemusí jít vždy o novou techniku, ale třeba jen jiný způsob kontaktu, slov, prožitku…

Správný prstoklad, zóny slasti, orální i anální sex, méně obvyklé praktiky, sny a fantazie, udělej si sám, sexuální pomůcky, ochrana proti početí, umělé přerušení těhotenství, to jsou některá témata, jimž je v pětisetstránkové knize věnována pozornost.

Mým záměrem je především dát nahlédnout do široké studnice této publikace a upozornit případného čtenáře nejen na dobrou praktickou využitelnost nápadů, ale i na pohled ukrytý mezi řádky. Tedy že sexuální činnost může být zdrojem nejen velké zábavy a potěšení, ale hlavně prohloubení mezilidských vztahů.

Stereotyp již narušil mnohá (jinak dobře fungující) partnerství a stejně jako nemůžeme jíst třikrát týdně smažák, je dobré občas přinést do našeho sexuálního života něco nového. Nemusí jít vždy o novou techniku, ale třeba jen jiný způsob kontaktu, slov, prožitku: s pohledem do očí či bez, s hudbou nebo bez, ve tmě nebo za světla, v posteli nebo v kuchyni, doma nebo venku…

Předehra, svlékání a nejlepší přítel muže

Jako ukázku stylu knihy nabízím pohled na předehru: „Ze samotné filosofie předehry bohužel vyplývá, že vzájemné mazlení je jen o málo více než zahřívací kolo před pohlavním stykem. Nesmysl. Po něžných polibcích a dotecích nemusí nutně následovat soulož, aby teprve jí získaly na významu a prokázala se jejich nezbytnost. Kdepak, jsou stejně důležité, ne‑li důležitější, než samotné milování.“

Ve skutečnosti je předehra skoro vše, co se odehrává mezi partnery: to, jak si navzájem oba naslouchají či ne, jak se o sebe pečují a věnují si pozornost, dochází‑li k mimovolným láskyplným dotekům i mimo kontext ložnice, ale třeba i cestou do sklepa pro brambory atd.

I svlékání je možno prožívat v širších možnostech než jen za účelem dosažení orgasmu. Společné zkoumání zkušeností dotyku lidských těl, ale i zkušenost „emocionální nahoty“, otevření se druhému, komunikace o obavách souvisejících s pohledem na své tělo, to vše jsou jen střípky toho, jak může pomalé (či rychlé) svlékání jednoho či obou partnerů přispět k větší intimitě. A to přesto, že většina z nás je se svým tělem do nějaké míry nespokojená (pokud to o vás neplatí, gratuluji).

Strach ze selhání a nepodání výkonu navíc nemusí přicházet od našich partnerek, ale spíše zevnitř, z našich hluboce zakořeněných představ, že správný muž je „vždy připraven“.

V kapitole věnované mužskému pohlavnímu údu (psané především pro ženy) autoři upozorňují, že je až neskutečné, jak vážně je pánové berou, jak velikou důležitost jim připisují. Důvody jsou však nasnadě: „Penis je jediná hračka z dětství, která muže doprovází celý život a je mu neustále k dispozici. Je zdrojem potěšení, když za ni tahá, neustále mění tvar a velikost a podněty pro její oživení přicházejí z říše pocitů a smyslového vnímání.“

Navíc se ho dotýká nejen ráno a večer, ale i při každém močení (tedy několikrát denně) spojeném třeba i se „střílením“ po pomyslných cílech (nebo s honěním špačka cigarety v pisoáru), což je činnost pro ženy možná málo pochopitelná, ale mužům „napomáhá k dosažení značného stupně familiarity, přátelství a dokonce určitého vzájemného pouta mezi ním a jeho penisem“. Pobavila mě věta: „Když je život plný zoufalství, pak jediné, v čem muž obvykle spolehlivě nalézá útěchu, je jeho penis.“

Na druhou stranu spíše smutek vyvolává upozornění, že společnost nás učí, že sexuální soulad mezi mužem a ženou závisí na schopnosti muže dosáhnout a udržet erekci. Existují také muži, kteří se přespříliš zhlédli ve svém orgánu mužskosti a nevnímají pak moc partnerku, ale spíše sebe. Někteří pánové také „ztrácejí emocionální kontakt s partnerkou ve chvíli, kdy do ní vstoupí… Milování se redukuje na pohyb pístu ve válci, kdy muž používá soulož jako nástroj k prokazování toho, že tam dole opravdu za něco stojí.“

Strach ze selhání a nepodání výkonu navíc nemusí přicházet od našich partnerek, ale spíše zevnitř, z našich hluboce zakořeněných představ, že správný muž je „vždy připraven“. A když není, pociťuje to jako zklamání (a to i v případě věku nad 60, jak jsem několikrát v terapii slyšel).

Méně známým aspektem erekce je to, že když se dostaví, neznamená nutně mužovo vzrušení. V případě ranních erekcí se např. žena může snažit vyhovět muži, o kterém si myslí, že je vzrušený, a může tak dojít k mnohým nepříjemným situacím. Erekce je, jak známo, jev dočasný a ovlivnitelný mnoha okolnostmi a příčinami, jimž jsou věnovány mnohastránkové studie.

Sexuální život by se neměl točit výhradně kolem něčeho tak vrtkavého, jako je mužská erekce. Vždy existuje mnoho dalších způsobů sexuálního i emocionálního uspokojení. Jinými slovy: „Nikdy, opravdu nikdy nedopusťte, aby vám vzdorovitý penis pokazil náladu.“

Bod G, Ježíšek a orgasmus

Sexuální anatomii ženy přenechávám odborným publikacím, z praktického pohledu je důležité, že „neexistuje dvojice žen, které by byly ze sexuálního hlediska vybaveny úplně stejně. Každá žena musí sama prozkoumat svůj jedinečný erotický vesmír.“ Podobné je to i „se slavným bodem G, se kterým se to má jako s Ježíškem. Někteří na něj přísahají, podle jiných neexistuje“.

Přednáška 24. října 2024