Cesta k osobnímu středu

Je‑li něco příliš složité nebo je‑li něčeho moc, možná sami přispíváme k tomu, aby to tak bylo. Když jsem chodil na terapeutický výcvik opakovaně s několika taškami a tenisovými věcmi, protože jsem po výcviku odjížděl trénovat, řekl mi náš supervizor, který mě s taškami viděl a slyšel mé stesky, jak toho mám hodně: „Když si vezmeš velkou tašku, budeš toho mít vždycky hodně.“ Bylo by možné vzít tuto radu jako metaforu?

Osobní inventura

Chci‑li mít jednodušší život, zřejmě je třeba mít na něco menší tašku – dát něčemu méně prostoru. Čím vším máme naplněn náš život, vnější i vnitřní realitu? Jaké by to bylo, kdybychom si sedli jako diváci a nechali jednotlivé aspekty našeho života (lidi, věci, činnosti, přesvědčení, myšlenky, postoje, pocity, představy) vyskákat z tašek, vystoupit na jeviště a zahrát nám nějaké drama?

Co bychom viděli? Jaké změny bychom na základě takové podívané chtěli udělat? Kdybychom pak udělali z toho všeho vlastní superstar soutěž, jak bychom vyřazovali, aby zbylo to nejlepší či nejpodstatnější? S čím se rozloučit nebo co omezit? Je však třeba se ptát duše a nejen rozumu, jinak si zahrajeme hru na předsevzetí a jejich následná neplnění.

Sami můžeme určit objem času a prostor, který chci či můžu dané věci věnovat, a můžeme být tím, kdo dá věcem tvar, rozměr či význam.

Je známé, že věci se uspořádají tak, jaký prostor jim vymezíme. Máme‑li méně času, uděláme často práci efektivněji. Používání selského rozumu typu učebnice má 200 stran, za hodinu přečtu 10 stran, potřebuji na přečtení 20 hodin nemusí přinést žádoucí výsledek. Toho dosáhneme jednodušeji využíváním určitých emočně příznivých momentů, kdy jsme na danou věc lépe naladěni a práce jde snáz a rychleji.

Sami můžeme určit objem času a prostor, který chci či můžu dané věci věnovat, a můžeme být tím, kdo dá věcem tvar, rozměr či význam. Mám zkušenost z nedávné doby, kdy si má klientka určila půl roku dopředu, kdy skončí s terapií. Proces terapie se zintenzivnil, čas začal být vzácný, věci se hýbaly rychleji a snad většina klíčových témat se nějak zpřítomnila a proměnila přesně v daném rámci – jako by duše věděla, jak a kdy co načasovat. Zkusme tedy být tvůrci svého života, může to být jedna z cest ke zjednodušení.

Duševní a spirituální lákadla mohou ústit v kocovinu z psychologie či spirituality, pokud je konzumujeme z důvodů, které duši neslouží, či v dávkách nepřinášejících inspiraci.

Další cestou může být osvobozování od všeho, co není naše, od představ a očekávání druhých nebo společenství či společnosti, ve které žijeme. Nedávno jsem slyšel pěkné rozlišovací kritérium od Anselma Grüna: Naplňujeme‑li své sny, získáváme energii, naše cesta se jakoby rozšiřuje a zjednodušuje. Naplňujeme‑li očekávání druhých, jsme víc a víc vyčerpaní, oddělení od sebe a naše cesta se zužuje a zúzkostňuje.

Duši prospívá střídmost

Hledání čeho méně se nemusí týkat jen vnějších věcí, střídmosti či věrnosti sobě. Mohlo by se promítnout i do představ souvisejících s duší, které mohou mít pro někoho takovou hodnotu, že se ani nezamýšlí, jestli se také nemají nějak změnit či zrevidovat. Duševní a spirituální lákadla mohou ústit v kocovinu z psychologie či spirituality, pokud je konzumujeme z důvodů, které duši neslouží, či v dávkách nepřinášejících inspiraci.

Přednáška 24. října 2024