Bytosti ukryté ve stínu

Stinná stránka lidské duše je téma, které nenechává nikoho klidným. Téma stínu má nejen vlastní osobní psychologii, jak se dočtete níže, ale i značný přesah do lidské spirituality.

Otázka stínu je ze všeho nejvíc morální problém. Protože je toto téma tak živé, obsáhlé a téměř nevyčerpatelné, rozdělil jsem článek pro jeho obsáhlost do několika na sebe navazujících částí. Délka byla nutná. Umožnila mi připravit půdu a popsat souvislosti, na které bych ve zkratce nedosáhl. Zároveň jsem obsáhl i hloubku, jež k našemu tématu právem náleží. Jsem rád, že jsem nemusel provádět jelení skoky, kvůli kterým jsou některé mé stati méně srozumitelné zejména těm, kteří ve svém myšlení upřednostňují kauzalitu. Délkou jsem vyšel vstříc těm, kteří nehledají kvapnou úlevu a instantní návody na okamžité štěstí, ale poznání.

Člověk je od nepaměti ovládán potřebou vidět život krásnější, než se mu ve skutečnosti nabízí. Ve všech kulturách panuje stejná hnací síla – touha po krásném životě. Tato touha je však dnem bez noci.

Stín není otázkou vědomí, ale otazníkem přicházejícím z nevědomí. Někdy má na své straně tolik energie, že nás dokáže úplně pohltit.

Na jedné straně staví umělé světy z iluzí, světy našich růžových snů. Na straně druhé cosi skrývá. Tají tvář světa, která má zůstat zahalena bohatstvím, štěstím, krásou a plností, ukrývá podobu, jež nemá být nikdy spatřena. Skrývá utrpení, které Gautama neměl nikdy vidět.

Stejně jako kultura dávného východu před královským průvodem vyhnala všechnu bídu, utrpení a bolest za hradby města, aby se oko královského syna ani nedotklo temné tváře života, tak i dnešní svět si vyrábí masku umělého štěstí.

Pozitivní iluze, jež jsou masově šířeny prostřednictvím médií, nám sice poskytují emocionální úlevu od břemene životních strastí, ale hlubší a konečný smysl lidské existence, osvobození od utrpení, který Gautama už jako Buddha uskutečnil, svou podstatou přímo popírají.

Je v tom stále stejná hnací síla, jakou známe dnes – touha po krásném životě. Člověk je od nepaměti ovládán potřebou vidět život krásnější, než se mu ve skutečnosti nabízí. Tato touha staví umělé světy z iluzí a nutí člověka, aby jim uvěřil. Kdyby pro nic jiného, tak pro krátkodobou emocionální útěchu. Svět se sice svého stínu nezbavil, ale na chvíli je zase dobře.

Tak jako společnost nosí svoji masku, za kterou ukrývá svou stinnou tvář, stejně i člověk obléká na sebe společensky přijatelnou podobu. Vnější osobnost je stavba vytvořená člověkem. Sociálně přijatelná maska, která skrývá méně přijatelnou stránku naší osobnosti, již psychologie souhrnně nazývá stín.

Jsem stejně dobrý jako zlý

Stín ukrýváme za své úctyhodné profese, za společenské postavení, za svůj majetek, tituly, za své sociální postavení, za dokonale zahranou společenskou roli, za zdvořilé úsměvy, za vstřícná gesta, za diplomatické chování a za falešnou morálku, kterou nám od narození vštěpuje rodina a celá společnost. A to všechno jen proto, abychom unikli před sebou samými.

V pohádkách vítězí dobro. Přesto se od začátku modlíme, aby dobra bylo více a mohlo zvítězit. V životě to tak není. Dobra je stejně jako zla.

Před tajemným světem v nás, jenž leží za hranicí obyčejného každodenního světa a vydává se za reálnou skutečnost. Tento lidskému vědomí tak těžko spatřitelný svět, který hlubinná psychologie nazývá nevědomím, je domovem skryté vnitřní stínové osobnosti v nás.

S otázkou stínu však vyvstává i otázka zla, které je jeho integrální součástí. Setkání s osobním zlem je morální zkouškou vědomé lidskosti. Vědomý člověk má strach z toho, co špatného by mohl druhým či sobě učinit. Ten druhý to tak nemá. Čím méně se nevědomý cítí hříšným, o to více vidí hřích na druhých.

Psychologie.cz zve na workshop Pavla Špatenky Sebepoznání, projekce a klam ve vztazích. Sobota 3. 11. 2012 v Praze, registrace zde.

Činy našich nepřátel jsou vždycky čitelnější než ty naše. O tom, že nakonec v pohádkách vítězí dobro, všichni víme, přesto se od začátku modlíme, aby dobra bylo o kousek více a mohlo zvítězit. V životě to tak není. Dobra je stejně jako zla. Rozlišit je od sebe je mistrovský kousek lidské citlivosti.

Přednáška 24. října 2024