Bude zítra líp?

Myslím, že to aspoň občas dělá většina lidí. Každopádně to dělám já. „Teď je to blbý, ale pak už to bude lepší, teď musím tohle dokončit, pak si odpočinu.“ Ale začíná mi docházet, že „pak“ je dost ošemetná záležitost.

Zpravidla se totiž vylíhnou nějaké další komplikace. Někdy se ono vytoužené „pak“ dokonce vůbec nedostaví. Naši například před dvaceti lety koupili starý dům s tím, že ho během tří čtyř let opraví, a pak to bude krása.

Všechno není hotovo ani dnes a moji moudří rodiče už vědí, že ani nikdy nebude. A že je to tak dobře – vždycky se totiž vymyslí něco nového. Jindy „pak“ sice přijde, ale vypadá výrazně jinak, než jak jsme si ho představovali.

Jen co dokončím ten projekt…

Příklad ze života. Jsem ve třeťáku na gymplu, nestíhám, učím se do tří do rána a říkám si: Bože, takhle to přece nejde. No ale všichni říkají, že třeťák je nejhorší, ve čtvrťáku už se budu věnovat jen tomu, co mě zajímá. Ve čtvrťáku kolem začne obcházet strašák maturity, dělám řidičák, učím se stále do tří do rána.

A říkám si: No jo, maturitní ročník. Je to horší, než jsem si myslela, ale dalo se to čekat. Jak já se těším na výšku. To bude super, budu studovat zajímavý věci, nebudu chodit do školy každý den, to bude času, to bude život!

Po maturitě se pouštím do studia dvou škol současně, první semestr v cizím městě jsem docela nešťastná, a říkám si: To je jasný, než si tady zvyknu, nikoho neznám, až se skamarádím se spolužáky, bude to lepší. Další rok jsem už sice adaptovaná, zato tíha studia na mě doléhá plnou vahou.

Ve většině věcí byly všechny ty roky nabité, zajímavé, spokojené a jsem za ně vděčná. Ale to je právě ono. Člověk to hrozně často nevidí.

Přebíhám z katedry na katedru, ve škole jsem od osmi do osmi, učím se do tří do rána a říkám si: No jo, všichni říkají, že druhák je nejhorší, ve třeťáku to bude klidnější, to budu jen psát bakalářku. Ve třeťáku zjišťuji, že to psaní bakalářky je menší sranda, než jsem myslela, kolem obchází strašák státnic, učím se do tří do rána… Že se opakuju? Ano, to mi taky došlo.

Tenhle model se dá použít na ledacos:

• Až splatíme auto,
• až se v práci přežene tahle vlna zakázek,
• až přestane být ekonomická krize,
• až přítel dopíše tu diplomku,
• až já dopíšu tu diplomku,

bude to lepší. A pak už přijdou jen samá pozitiva a sociální jistoty. Stoprocentně.

Zlaté časy jsou právě teď

Pokud jde o to líčení mého studia, samozřejmě přeháním. Ve většině věcí byly všechny ty roky nabité, zajímavé, spokojené a jsem za ně vděčná. Ale to je právě ono. Člověk to hrozně často nevidí. Hrozně často si myslí, že doopravdy žít začne až pak. Jenomže ono to tak není.

Přednáška 24. října 2024