Bude to stačit?

Dobří pro koho? Kdybych vám odpověděla: pro vaše rodiče, pro přátele, pro firmu, byla by to lež. Samozřejmě, že pro sebe. Jen to je v některých momentech jednodušší svést na své blízké, protože tam to kdysi všechno začalo. Dnes jste ale dospělí a situace se od dob, kdy jste byli malí, změnila.

Možná jste to zažili taky. Věty typu Nestojíš za nic nebo S tímhle to daleko nedotáhneš jsou jako kudla bodnutá do zad. Ale může jít i o zcela běžné životní situace, jako například když máma pověří dítě úklidem a nedopadne to podle jejích představ: „To jsem si to mohla vyluxovat sama…“ nebo „A tady to na zemi je jako co?“ I z takto nevhodně vyřčené opakující se věty se může vytvořit doživotní vzorec, že nic nedělám pořádně nebo že za nic nestojím.

Ve výsledku bývají tito lidé vcelku úspěšní – byl vyvíjen tak velký nátlak a jejich potřeba zavděčit se a být dobrý pro své rodiče byla natolik motivující a silná, že úspěch byl jediným východiskem. Ale ke štěstí a dobrému pocitu mají mnohdy daleko. Nevnímají, že jsou dobří, i když je evidentní, že vynikají nebo mají viditelné úspěchy v různých životních oblastech.

Lidé s tímto vnitřním programem často touží po uznání, protože nevěří, že jsou dost dobří na to, aby se ocenili. Další omezující vlastností je neustálý pocit nejistoty a nerozhodnosti. Nevěří, že dělají dobrá rozhodnutí – často se nemůžou rozhoupat a v obchodě deset minut váhají, jestli si ten sýr vzít, nebo raději ne.

Majitel tohoto programu je sám se sebou pouze zřídkakdy spokojený, protože trpí pocitem, že stále nedělá dost nebo něco dost dobře. Cokoli udělá, má pochybnosti. Je pravděpodobné, že to v některých životních oblastech pociťujete i vy.

Příklad z praxe. Jeden můj klient si byl sám sebou natolik nejistý, že neustále kontroloval esemesky, které posílal svému manažerovi. Jestli to neměl napsat jinak, jestli je to takto dobrý, jestli nevypadá jako někdo zoufalý, když to tak píše… zkrátka stres ohledně všeho. Potřeboval ujištění, že to dělá správně, protože když byl mladší, otec ho často znejišťoval a neustále mu opakoval, že nic nedokázal. Dnes je z něj velmi úspěšný člověk, ale slova otce se mu zaryla tak hluboko, že s tím dodnes bojuje.

Jak se vyléčit?

Jedna z věcí, kterou jsem se mohla naučit o změnách: je potřeba najít mír a klid s tím, co je teď, než se dostanete dál a budete spokojeni s tím, co nastane později. Nemůžete se plně soustředit na šťastnou budoucnost, pokud nepřijmete a neoceníte to, kde jste.

Akceptací situace a sebe samého v tento moment se otevře vaše cesta k něčemu novému, kde se budete cítit mnohem uspokojivěji a pocit odměny bude ještě silnější.

Pěkně to vystihuje jeden z mých oblíbených citátů od Johna Kabata Zinna, průkopníka mindfulness: Dokud dýcháte, je s vámi více dobře než špatně. I když jste k sobě často kritičtí, samotný fakt, že dýcháte a můžete si vybrat kdykoli jít znovu jinou cestou, je dar.

Lásku potřebujete nejvíce tehdy, když máte pocit, že si ji nejméně zasloužíte.

Když jste ve stavu vzteku, úzkosti nebo deprese, je velmi obtížné přijmout lásku a pochopení od ostatních. Speciálně lidé, kteří mají neustále pocit, že nedělají dost, mají velký deficit lásky. Naučit se přijímat lásku, objetí a city je klíčové. Pokud máte pocit, že se vám lásky nedostává, začněte ji dávat vy. Ať už se jedná o objetí, vřelá slova, ocenění nebo o pomoc druhým. Lidé, kteří trpí nedostkem lásky, mají většinou i problém s jejím projevováním vůči ostatním.

Nezaměřujte se na nedosažitelnou dokonalost, ale na postupnou, přítomnou, každodenní změnu. Dívejte se na to, jak daleko jste došli, ne na to, kolik toho ještě musíte zvládnout.

Když se ptám klientů, co by si ohledně své sebedůvěry přáli, často odpovídají: „Chci být na sebe hrdý, že jsem něco dokázal.“ Pravdou je, že naše sebevědomí se zvyšuje právě tím, že máme pocit, že jsme něco zvládli nebo dokázali. Když jsme v něčem překonali sami sebe.

• V čem se můžete překonat?
• Co můžete sami pro sebe zvládnout, abyste si sami sebe více vážili?

Změnit přístup k sobě znamená především překonat svou pohodlnost setrvávat v něčem nevyhovujícím. Také se lidí ptám: „Co ještě potřebujete zažít, aby se konečně udála nějaká změna?“ Protože opakovat stále stejné (negativní) věci dokola a myslet si, že dojde k nějaké změně, je definice šílenství.

Maraton honby za uznáním a potřeba zavděčit se může skončit, když se pro to rozhodnete a když zjistíte, co sami pro sebe znamenáte.